Po tom co jsem se starší paní probral dort jsem se znovu pustil do těch košíčků, kterých mi ještě pár zbývalo. Mezi tím, co Sam dodělával dort, který měl vzor melounu jako měly košíčky. ,,Ahoj lidi." ozval se Timo. ,,Ahoj." řekli jsme se Samem a dal si hleděli svého. ,,Jak ti je?" zeptal se Timo a stoupl si vedle mě. ,,Jsem v pořádku." ujistil jsem ho. ,,Co tady vůbec děláš? Nemáš směnu až zítra?" zeptal se Sam. ,,Potřebuju ještě něco dodělat na zítra." vydechl a zavázal si zástěru.

S povzdechem jsem si umyl ruce a uklidil již hotový dort do lednice. ,,Timo?" zakňučel jsem a stoupl si k němu. ,, Copak?" zeptal se s úsměvem. ,,Obejmeš mě?" zeptal jsem se potichu. ,,Tebe kdykoliv si i to řekneš." usmál se a objal mě. Bylo to silné kamarádské objetí plné skoro až sourozenecké lásky, protože po těch letech už jsme jako sourozenci. To Timo je ten se kterým se znám už dobrých deset let. To on je ten, který se se mnou bavil i když byl celý svět proti mně. To on je ten, kdo se mnou prožíval ty nejtěžší chvíle mého života. ,,Je všechno v pořádku?" zeptal se po chvilce. ,,Jo je." s úsměvem jsem se od něj odtáhl a šel si znovu všímat svých věcí.

,,Já už půjdu domů." vydechl jsem a odložil dort do lednice. Sundal jsem si zástěru, umyl si ruce a posbíral si svoje věci. ,, Mějte se hezky, ahoj." usmál jsem se a odešel. Před cukrárnou na mě čekal jeden příjemný člověk. ,,Ahoj Patriku, co tady děláš?" zeptal jsem se s úsměvem. ,,Ahoj, trochu jsem se nudil, tak mě napadlo za tebou přijít." usmál se. ,,Kde máš Xenu a ostatní?" zeptal jsem jsem se a rozešel se směrem k odchodu. ,, Nevím, ráno zmizela a má prý v plánu vrátit se až večer." vydechl. ,,Co že nejsi s nima? Berlín je přeci tak krásnej, je tady tolik zajímavých míst a-" ,,A taky hrozně moc lidí, nemám moc rád velký počty lidí." zastavil mě.