Je to tady. Celý den jsme s Patrikem proleželi a užívali si přítomnost toho druhého, kterou teď asi nějakou chvilku neucítíme. Co ale cítíme je něco jako smutek, což je ale asi přirozený. Patrik si ještě došel pro své věci a rozloučit se s naší partou, pak už jsme ho s Xenou šli doprovodit na nádraží. 

,,Jak dlouho pojedeš?'' zeptal jsem se, když si Patrik kupoval jízdenku. ,,Minimálně pět hodin.'' ,,Tak napiš až dojedeš ať víme, že jsi v pořádku, klidně do společného chatu.''  podívala se na něj Xena. ,,Neboj.'' pousmál se na ní Patrik. ,,Broučku.'' řekl potichu a zvedl mou bradu tak abych se mu díval do očí, mlčky se ke mne sklonil a zamilovaně mě políbil. ,,Slibuju, že hned jak udělám maturitu tak za tebou přijedu.'' usmál se a obejmul mě. ,,Miluju tě.''  řekl jsem a setřel si slzy, co mi tekly po tváři. ,,Já tebe taky, ale teď neplakej, za chvíli budu zase zpátky.'' usmál se. ,,Já vím.'' řekl jsem tiše a znovu ho objal. ,,Za jak dlouho ti to jede?'' zeptala se Xena během toho, co jsme se objímali. ,,Asi za sedm minut.'' odpověděl jí. ,,Ráno až se probudíš tak mi zavolej, ano?'' odtáhl se ode mne. Lehce jsem zakroutil hlavou a rukávy od mikiny si setřel slzy, které mi tekly po tváři. Připadal jsme si jako nějaké malé dítě, kterému máma právě odmítla koupit zmrzlinu, ale bylo mi to i celkem jedno. ,,Starej se mi o něj dobře, Xeno, já budu muset jít.'' otočil se na ní. ,,Ještě chviličku.'' zakňučel jsem. ,,Dvě minuty.'' povzdechl si a přitáhl si mě zpátky na svou hruď.  

,,Tak jo kluci je na čase to ukončit.'' ozvala se po chvilce Xena. ,,Matteo.'' zastavil mě než jsem od něj odstoupil. Přitáhl si mě do polibku, do toho zatím posledního na nějakou dobu. ,,Už vážně budu muset jít.'' řekl. ,,Běž ať ti to neujede.'' přikývl jsem. ,,Postarám se ti o něj, neboj.'' usmála se na něj Xena. ,,Děkuju.'' pousmál se na ní. ,,Mějte se hezky.'' řekl naposledy než zmizel za rohem nádraží. ,,Už teď mi chybí.'' povzdechl jsem si. ,,Pojď, půjdeme domů.'' usmála se Xena a objala mě kolem ramen.