12
,,V kolik jsi včera přišel?" zeptala se Eva, když jsme přišel ráno do kuchyně. ,,Někde po desátý, asi." odpověděl jsme jí unaveně. ,,Čí je ta mikina co máš přes židli?" ,,Jak o ní víš?" zeptal jsem se a položil si hlavu na stůl. ,,Byla jsem se podívat jestli už jsi doma." ,,Aha, tak to jo. Jinak je Patrika dal mi jí, protože mi byla zima." zamumlal jsem. ,,Ty máš kocovinu nebo co?" zeptala se a sedla si ke mně. ,,Nemám, jsem jen unavenej." vydechl jsem. ,,Najíš se v práci nebo chceš připravit oběd do krabičky?" ,,Jo počkej, já jdu vlastně dneska do práce." zarazil jsem se. ,,Asi mi ho dej do krabičky, já se jdu převlíknout." vydechl jsem a odešel do svého pokoje.
,,Čau lidi." pozdravil jsem všechny v práci. ,,No ahoj." usmála se Hanah. ,,Ahoj, co se stalo? Vypadáš jako po flámu, máš kocovinu?" zeptal se Sam. ,,Ne, nemám kocovinu, nejsem ani po flámu, jen jsem nevyspalej." vydechl jsem a šel se převléknout.
,,Co budeš dělat?" zeptal se Sam, když mi podal z lednice korpusy. ,,Jedna paní si objednala dort pro svého myslím synovce, takže jsem si to vzal na starost." vydechl jsem. ,,Tak si to užij, já jsem dneska za kasou." usmál se a odešel pryč. Nevěřícně jsme se na sebe s Hanah podívali a dál pokračovali ve své práci.
,,Já už chci domů." zamumlal jsem a odložil už dodělaný dort do lednice. ,,Ještě dvě hodiny, tak ti vydrž." usmála se povzbudivě Hanah. ,,Jsem unavenej, poslední dobou jsem moc nespal." vydechl jsem unaveně, sedl si ke stolu a hlavu si položil hlavu na stůl. ,,Tak co prosím tě celou noc děláš?" ,,Jsme s Patrikem venku, ale domů chodím ještě před půlnocí a normálně mi sedm hodin spánku stačí jen teď je to pro mě málo." řekl jsem potichu. ,,Nechceš nějaký prášky nebo tak? Něco u sebe mám tak ti to můžu dát." zeptala se. ,,To budeš hodná." usmál jsem se. Ona začala prohledávat svůj batoh až z něj vytáhla skoro plné plato prášků. ,,Jeden večer před spaním." usmála se. ,,Děkuju." vydechl jsem.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro