Postava se spokojeně opírala o rám okna, nohy visící z parapetu do pokoje. Ruce měl zasednuté. Po parapetu se pomalu rozlízal vlhký flek z jeho šatů, které stále nedostaly možnost uschnout. Občas se otočil ven, koukaje na černého koně, jehož oči byly jediným záchytným bodem, jak jej najít. 

Jezdec otočil hlavu zpět na postavu zakuklenou v peřinách, jak klidně a v pravidelných intervalech oddechuje. Sám byl překvapen, jak uklidňující to bylo, avšak pro jeho nelibost princ v peřinách začal poměrně nepěkně chrápat. Postava v okně pomalu ztrácela trpělivost, a tak chtěla seskočit a něco s tím chrápáním udělat. „Aaaaah, neee." Jisung sebou prudce trhl, nohama shazuje peřinu, jež byla ještě před chvílí kompletně omotaná kolem jeho těla, na zem, kousek vedle ní dopadaje mokré tělo.

Přízrak ležel na břichu z pádu, jak se lekl. Podlaha pomalu začínala tmavnout díky vlhku z jeho oblečení. Bílé oči začaly putovat po podlaze, než se opatrně začal zvedat. Princ dál ležel v posteli, nyní však už nezakuklený, ale rozpláclý jako z pádu z okna. Jezdec si na něj obkročmo sedl, ruce zapíraje po stranách jeho hlavy. Obličejem se nad něj naklonil, zkoumaje jeho rysy. 

Byly tak živé. 

Jizva na krku se majestátně vyjímal a nutila jej k dvěma věcem – prohloubit ji a olíznout ji. A jelikož chlapce s nápadnějšími líčky nechtěl zabít, alespoň ne teď, rozhodl se k druhé možnosti.

Pokrčil lokty a čelem se jemně zapřel o blondýnovu spodní čelist. Jazyk přejel přes kůži a následně přes zaschlou krev. Strup byl popraskaný, ve spodní straně bylo více zaschlé krve. Jezdec si užíval každý milimetr, chuť zakousnout se vzrůstala každým okamžikem. Zuby se pokusil lehce strup oddělit, aby krev začala proudit. Byl přerušen. 

„Aaah!" Než se vzpamatoval, ruka na jeho rameni a noha v břiše ho donutila odletět až k parapetu, z pusy mu stříkaje voda, které bylo v jeho těle požehnaně. Jisung si vyděšeně, stále však rozespale, rukou otíral vlhký krk. Jeho hnědé oči se setkaly s bílými. Začala soutěž v zírání. Ticho.

„Vážně jsi vyflusl vodu, když jsem tě kopl? Co si, něaká houba?" vypadlo z Jisunga, což zaskočilo jezdce. Naprázdno otevřel ústa. „Neměl by ses mě... já nevím... třeba bát?!" vyjekl rozladěně. Jisung na něj chvíli koukal přivřenýma očima, než z něj překvapeně vypadlo: „Tohle není sen?" „Ne?! Právě jsem ti chtěl kousnout do krku-" „Aaah, táhni!" 

Jisung se začal více schovávat do peřiny, zatímco chlapec s popelavě modrou pokožkou na něj spokojeně zíral. Pohodlně se opřel o zeď pod oknem. To však nevydrželo dlouho. „Dyž si otvíral pusu, vypadal si jako ryba na suchu," ozvalo se zpod peřiny.

„Smím-li se zeptat, jak to, že se u tebe střídají záchvaty bojácnosti a nebojácnosti-" Opět byl přerušen. „Boha jeho, mužeš přestat mluvit tak chujovo?" Blond chlapec poměrně agresivně vystrčil hlavu. Jezdec překvapeně zamrkal. 

Nebylo by to poprvé, co se bavil se svou obětí, ale bylo to definitivně poprvé, co si dovolila drze odpovídat. „Já? To ty jsi ten, co mluví jako vidlák! A to jsi princ!" vyjekl nechápavě. Blondýn sebou škubl, než se uraženě zavrtal do peřiny. Ani vlásek mu nebyl vidět. Přízrak na něj nechápavě koukal. U koukání na hromadu peřin však dlouho nevydržel.

Za zvuků skřípající podlahy se zvedl a došel k posteli a aniž by pořádně přemýšlel, prostě spadl na hromadu, ze které se ozvalo vyjeknutí. Jezdec chtěl původně svou váhou začít dusit chlapce v peřinách, ale měkkost a pohodlnost postele jej zaskočila víc, než by si kdy připustil. Po skoro sto letech ležel v posteli v pokoji, v suchu a pohodlí. 

Jisung zmateně se zatajeným dechem čekal, co se bude dít. Když se dlouho nic nedělo, opatrně vykoukl. Jezdec ležel stále na něm, avšak nyní se zavřenýma očima. Blondýn byl velice zmaten, ale ze strachu si netroufl nic udělat, a tak si jen pohodlněji lehl, z boku vystrčil obličej, aby mohl dýchat, a usnul.

彡

V životě by blonďatého chlapce nenapadlo, že se ráno probudí s mrtvým přízrakem omotaným kolem jeho těla. Jisung nevěděl, co mu vadilo víc – přízrak, nebo celá mokrá postel. A DOKONCE I PYŽAMO! To byl pro chlapce vrchol. 

Blondýn se posadil, spustil nohy na zem a vytočil se, aby si dal přízrakovy ruce přes rameno. Než přízrak stačil něco udělat, pomocí síly a těla jej Sung přehodil přes rameno na zem, kde se rozplácla s hlasitou ránou. Jezdec zděšeně otevřel oči, aby vzhůru nohama viděl obličej mladšího chlapce s naštvaným výrazem. 

„Je mi jedno, estli si samotná smrt, nebo král podsvětí, ale opovaž se mě eště jednou obejmout v mokrém oblečení, a to už vůbec nemluvím o lehání do mojí postele!" vyjel po něm naštvaně a na demonstraci svého vzteku po něm ještě hodil polštář.

Přízrak zmateně ležel s půlkou obličejem pod polštářem a stále koukal na mladšího, jak s výrazem znechucení sahá na mokré triko a odlepuje si ho od těla. „Um... co se stalo?" zeptal se rozespalým hlasem, přestože spát nedokázal, a pomalu se posadil. „Zamokřils mi celou postel, to se stalo!" vyjel opět a naštvaně po něm hodil peřinu. 

Jezdci chvíli trvalo, než se z ní vymotal. To už byla postel svlečená. Tmavovlásek zmateně otáčel hlavou. „Jak jsi to zvládl provést tak rychle?! Kdybys býval takto utíkal, nebyl bych ani tady-" Opět byl drze přerušen. „Jo jo, chápu. Jdu se umýt, tady máš náhradní převlečení, snad si eště pamatuješ, jak se povléká postel." Jezdce opět dostal do obličeje povlečením. 

Dveře do koupelny zaklaply.

Přízrak párkrát zamrkal. Konečně se zvedl a lehce podrážděný došel ke dveřím do koupelny, které se pokusil otevřít. Byly zamčené. „Ha, vážně sis myslel, že se nezamknu?" rozesmál se přes tekoucí vodu mladý princ. Chlapec s popelavou pletí tiše zavrčel. Už už chtěl dveře vykopnout a utopit to kotě ve vodě, ale něco... něco jej zastavilo. 

Pomalu se otočil a pohlédl na pokoj, jenž byl nyní zalitý ranními slunečními paprsky. Po jeho pravé straně byly dveře do šatníku. Kousek za nimi byla velká postel naproti velkému oknu, které bylo stále otevřené. Naopak po levé straně byl stolek s vázou a kyticí různých květin, jejichž vůně byla pro Minha až silná. Přímo naproti něj, a tudíž i dveří do koupelny, byly dveře, které předpokládal, že vedou do chodby a zbytku hradu. Byl to klasický hradní pokoj pro královského člena rodiny.

Po skoro sto letech byl přesvědčený, že všechny vzpomínky, které v něm vyvolávaly smutek a beznaděj dokázal perfektně potlačit. Že po skoro sto letech jej to už nebude trápit. Že po skoro sto letech v něm hloupý pokoj nic neprobudí. Avšak pohled na ten pokoj, tak podobný tomu jeho, jenž sám míval, když býval živý, s jediným rozdílem židle s oblečením prostého sedláka namísto oblečení prince a váza silně vonících květin namísto modrých zvonků, v něm vyvolal stesk a jistým způsobem závist. 

Pohled mu padl na postel. I když nepotřeboval spánek, bylo fajn si jej připomenout po skoro sto letech. Pomalu k ní přešel, prsty přejížděje po rámu. Nohy zavadily o peřinu, hned vedle složeného povlečení. Bylo bavlněné, blankytné barvy. Tmavovlásek na to chvíli zíral, než to s něžností vzal. A aniž by více přemýšlel, začal postel povlékat.

彡

Jisung přehodil ručník přes rohož a chvíli koukal všude možně, dokud jeho pohled nepadl na nůžky. S hlubokým nádechem a výdechem je vzal a roztřeseně došel ke dveřím, z nichž vystrčil hlavu, aby zjistil, kde se nachází ta příšera, co kouše prsty. Strach z něj opadl ve chvíli, kdy uviděl perfektně povlečenou postel a na ní v peřině zabaleného chlapce s popelavě modrou kůží a zavřenýma očima. Mokré povlečení leželo na zemi i s oblečením černé barvy.

Blondýn vrátil nůžky na své místo a co nejtišeji docupital k židli, kde si vzal oblečení a cupital dál ke dveřím. Ruka opatrně obejmula kliku, avšak pohyb na posteli a šustění peřin jej donutilo přestat. Cítil, jak mu tepají spánky a začínají se mu třepat rty. I dech začal mít roztřesený. Nic se nedělo, proto lehce stiskl kliku. Dál se však nedostal. Vůně rašeliny a chlad ovanuly jeho levé líčko.

„Někam jdeš?"

彡

Zdravím vás u nové kapitoly! ^^

Omlouvám se, že vychází až dneska, snažila jsem se jí předepsat, ale i tak to nestačilo. ;-;
Každopádně příští týden vyjde normálně! ^^

Budu moc ráda za komentáře, i kdyby byly negativní. ^^ Ráda kdyžtak něco vylepším. ( ~՞ ᗜ ՞ )~

Tak papa^_^