Ztrácím pojem o tom, co je správné.

Motám se uprostřed cesty, míjím cíle, vždyť je znáš.

Opile vrávorám, chci jej zlomit v půli, protože je to vztek, který mi brání.

V jakémkoliv dalším kroku, bezmoc s níž zakopávám, chyť mě.

Srdce, máš pocit, že to ustojí, ale skloň se k němu, zkus ho uzdravit.

Odstrčím, nesnaž se, tvé ruce, kdykoliv bys chtěl vymýšlet omluvy.

Jen se dívej, když padám a jak umějí zraňovat.

Lži nemocných, napovíš?

Jistěže nemluvím, jistěže sráží, mou důvěru, zničils ji.

Mluvíš o vzájemné pokoře, bože, jde nenávidět ještě více?

Ztrácím rovnováhu a pokud je to skutečně má sobeckost, kvůli které nemůžu najít pevnou půdu pod nohama, můžeš zůstat stejně chladným.

Zapomenout, jak zní mé jméno. Zavřít oči a vymazat tvář, no tak, udělat několik kroků zpět.

Nechat za sebou, emoce které vyvolává, vyslov je.

Jen se dívej, když padám a jak umějí zraňovat.

Tíží mysl, přeješ si, abys je dokázal ovládnout, ale jakmile zazní, rozbijí vše, co si se pokoušel zachránit.

A nezáleží, nesejde na jejich hloubce, vždy bodají stejně.

Opile vrávorám, chci jej zlomit v půli, protože je to vztek, který mi brání.

V jakémkoliv dalším kroku, bezmoc s níž zakopávám, chyť mě.

Srdce, máš pocit, že to ustojí, ale skloň se k němu, zkus ho uzdravit.

Odstrčím, nesnaž se, tvé ruce, kdykoliv bys chtěl vymýšlet omluvy.

Jen se dívej, když padám a jak umějí zraňovat.

Lži nemocných, napovíš?

Oči, máš pocit, že mluví pravdu, ale skloň se k nim, zkus jim věřit.

Šeptej tedy, mé jméno, měj v paměti a emoce, které vyvolává, vyslov je.

Jen se dívej, když padám a jak umějí zraňovat.

A nezáleží, nesejde na jejich hloubce, vždy bodají stejně.

Jistěže nemluvím, jistěže sráží, mou důvěru, zničils ji.

Mluvíš o vzájemné pokoře, bože, jde nenávidět ještě více?

Ztrácím rovnováhu a pokud je to skutečně má sobeckost, kvůli které nemůžu najít pevnou půdu pod nohama, můžeš zůstat stejně chladným.

Vyčteš mi můj smích, zlato, je to můj způsob obrany, nevadí.

Vyčteš mi mou odtažitost, přestože jsem byla tím, kdo vždy zůstával.

A jakkoliv doufáš, jsou věci, které neodpouštím.

Lži nemocných, napovíš?

Jistěže nemluvím, jistěže sráží, mou důvěru, zničils ji.

Mluvíš o vzájemné pokoře, bože, jde nenávidět ještě více?