Zavírám oči, chci se nechat vést.

Když se můj svět rozpadá a slzy dopadají do dlaní, co uděláš?

S jizvami, které jsou pořád stejně hluboké?

Únavou na rtech, když toužím říct, že postupně zapomínám.

Svléknu se do naha, dívej, jsem tohle ještě pořád já?

Pokusím se smýt, prosím, stopy, které mi připomínají, jak zranitelná umím být a o kolik starší jsem a přesto stále vyhnanec.

Ve vlastní mysli, nic neříkej, protože jsou to slepé uličky. Důvěra které nevěřím. Emoce naplněné hořkostí.

Pocity, ráda bych je svěřila, vložila do náruče někoho, kdo...

Stojíš nade mnou, chceš, abych vstala. Zoufale prosíš, přemlouváš, ale přestávám slyšet.

Chytám je do rukou, snažím se je zadržet, ale namísto toho tomu propadám ještě více.

Zavírám oči, chci se nechat vést.

Když se můj svět rozpadá a slzy dopadají do dlaní, co uděláš?

S jizvami, které jsou pořád stejně hluboké?

Únavou na rtech, když toužím říct, že postupně zapomínám.

Svléknu se do naha, dívej, jsem tohle ještě pořád já?

Usměji se, i v tom chladném dešti, uvidíš, budu se usmívat.

Protože jsou hry, které nemůžu vyhrát.

Věci, chceš je znát, o nichž mlčím a nikdy je nevyslovím snad pro tu tíhu.

Předem prohraný boj, který jsem vzdala.

Stojíš nade mnou, chceš, abych vstala. Zoufale prosíš, přemlouváš, ale přestávám slyšet.

Chytám je do rukou, snažím se je zadržet, ale namísto toho tomu propadám ještě více.

Zavírám oči, chci se nechat vést.

Když se můj svět rozpadá a slzy dopadají do dlaní, co uděláš?