Vcházíš do místnosti, ztrácím dech. Nedokážu vidět jasně.

A ráda bych řekla, že jsem se dokázala přenést. Vnímám na sobě tvůj pohled, ale zvláštním způsobem...

Utkvěla mi v hlavě, nejde pochopit, slova jimiž si konejšil, hloubka pocitů.

Znáš je jen ty.

Nedokázal si a já nechtěla. Milovat.

Kdykoliv je můj svět v troskách, víš lépe nežli jiní, jak snadné je uhádnout, z pod řas úzkostlivě střežit.

Srdce, snadno jej zlomíš.

Jedinou otázkou, hloupým gestem, protože vím, že cokoliv bys odpověděl, znala bych tu lítost, dotkla by se ran, nech si ji.

Maloval hezké obrázky ale miloval jiné, tak mě nech, potřebuji iluze.

Láme srdeční tep, donuť mě nenávidět, bolest nebo zklamání?

Ve chvíli kdy si přeješ být dostatečně dobrým, přestože víš, že v očích druhých zůstaneš stejně neměnný.

A chtěl bys, jistěže ano, udělal cokoliv, jen abys byl tím po čem touží.

Není to hloupé?

Ztratit rozum. Vytěsnit z hlavy těch několik málo pochybností a brečet, když tě opouští.

Odhodlání, neexistuje způsob, jak zabránit vlastní zranitelnosti.

Vhání slzy do očí, nejdou zapomenout.

Útržky slov, myslí si, že nevím, co láska znamená, ale zlomila mě víckrát, než bys řekl.

Donutila pohřbít víru. Udělat krok zpět, protože nikdy nejsem dost nebo blíže tomu, co potřebuji.

Být kompletní...

A nenávidím, z hloubi duše....

Nenávidím....

Pokud mě znáš, jistě víš.

Neexistuje přátelství, které by mohlo vyléčit.

Láme srdeční tep, donuť mě nenávidět, bolest nebo zklamání?

Ve chvíli kdy si přeješ být dostatečně dobrým, přestože víš, že v očích druhých zůstaneš stejně neměnný.

A chtěl bys, jistěže ano, udělal cokoliv, jen abys byl tím po čem touží.

Není to hloupé?

Ztratit rozum. Vytěsnit z hlavy těch několik málo pochybností a brečet, když tě opouští.

Přesvědčení, že jsi dost dobrý na to, abys vyplnil.

Něčí svět. Byl tím pravým pro stejně zničenou duši, jako je ta tvá.

A až budeš odcházet....

Až zmizíš...

Čí oči rozpláčeš?

A chtěl bys, jistěže ano, udělal cokoliv, jen abys byl tím po čem touží.

Není to hloupé?

~∞~