Roztřeseně čelím svým strachům.

V tvé přítomnosti, mám pocit, že nikdy nebylo těžší skrývat své myšlenky. Vyčteš víc, než co jsem schopná snést.

Pátrám v tom tichu s hořícími tvářemi, jestli jsem to skutečně ještě já, protože spaluje.

Západ slunce, miluješ jeho barvy, přeješ si, aby trval navždy.

Moment v němž oba nacházíme jen malou útěchu, pověz, kdy nás takto změnily?

Řeči jiných, chci použít správná slova a chci, abys je pochopil.

Když se naše oči setkají, postrádám odvahu skutečně vyslovit odpovědi, toužíš je znát.

Jestli jsem v pořádku, nejsem si jistá.

Dolévej další, ať se mohu...

Na okamžik cítit kompletní, pár vteřin, počítej pozorně.

Domaháš se mých vysvětlení, nejsem schopná.

Udržet kamennou tvář, třesou se mi rty.

Dolévej další, potřebuji hořké, aby přehlušilo, nestojím o tahle hloupá gesta, zkrátka nevěřím.

Bojíš se, já víc, že ztratím dech. Kroků, které dělám, neumím být andělem.

Vždy shořím dřív, než stačím pochopit proč.

Proč bys miloval něco tak roztříštěného?

Pověz...

Domaháš se mých vysvětlení, nejsem schopná.

Udržet kamennou tvář, třesou se mi rty.

Dolévej další, potřebuji hořké, aby přehlušilo, nestojím o tahle hloupá gesta, zkrátka nevěřím.

Bojíš se, já víc, že ztratím dech. Kroků, které dělám, neumím být andělem.

Pátrám v sobě, přála bych si...

Vidět tak čistě a jasně, ale namísto toho vídám jen matnou siluetu. Odraz nedokážu jej milovat, odpusť.

Vždy shořím dřív, než stačím pochopit proč.

Proč bys miloval něco tak roztříštěného?

Pověz...

Mohu vinit jenom sebe, ale přijímám to.
Je čas nechat to být, jít ven a začít znovu.
Ale není to tak jednoduché.

K. H. H.