Zdají se být ztracené, ale myslím že je to v pořádku.

V momentě kdy se tříští a mění v prach.

Modlitby, měla bych je znát, ale zůstaly pohřbené hluboko uvnitř.

Hořce se usměji, protože neznáš žádný z mých strachů, je to tak?

Melodii v mé paměti, víš o ní?

Uprostřed pokoje s krvácejícím srdcem, protože vše, co bylo možné milovat teď nenávidím.

Zapomínám, drtím v rukou, stránky plné chaosu, poslední verše o tom, jak se vytrhnout.

Najít dech, toužím je vyslovit, ale nikdy nezáleží na tom, co tím chci říct.

Kde jsou tvé oči, když ty mé pláčou?

Klopýtám tmou, nedokážu vidět. Bojovat s vlastními myšlenkami, jsou to jen laciné lži.

Dívej se, jak hořím.

Hořce se usměji, protože neznáš žádný z mých strachů, je to tak?

Melodii v mé paměti, víš o ní?

Dívej se, jak hořím.

Uprostřed pokoje s krvácejícím srdcem, protože vše, co bylo možné milovat teď nenávidím.

Chyť mě, když odcházím, chyť mě, když jsem příliš unavená.

Dívej se, jak hořím.

Zapomínám, drtím v rukou, stránky plné chaosu, poslední verše o tom, jak se vytrhnout.

Najít dech, toužím je vyslovit, ale nikdy nezáleží na tom, co tím chci říct.

Kde jsou tvé oči, když ty mé pláčou?

Skutečně znáš?

Mé jizvy, pověz.

Hořce se usměji, sama si odpovím.

Tvrdíš, že přátelství je nutnost.

Lež.

Myslíš, že důvěra léčí.

Lež.

Dívej se, jak hořím.

Doufáš, že zůstanou neměnné.

Dívej se, jak hořím.

Mé city.

Lež.

Zapomínám, drtím v rukou, stránky plné chaosu, poslední verše o tom, jak se vytrhnout.

Najít dech, toužím je vyslovit, ale nikdy nezáleží na tom, co tím chci říct.