Je to příliš smělé?

Nahlas říkat, myslet si a číst emoce v tvých očích?

Těch několik málo slov, mlčíš, přivádí mě k šílenství, protože chci vědět.

A co nechápu, chci abys mi vysvětlil.

Je to příliš smělé?

Smát se, škodolibě uhýbat a stydlivě skrývat?

Jak hřejivé tyhle pocity umí být, když říkáš, že už chápeš.

A po čem toužím, chci abys vyslovil.

Je to příliš smělé?

Ztrácet se v jediném pohledu, tak pověz.

Napíšu ti verše, měj rozum, donuť mě být střízlivá.

Miluješ mou zranitelnost, jsem o tom přesvědčená kdykoliv přistupuješ blíž.

Dýcháš mi do tváře, i když víš, že dělám kroky vpřed.

Můžeme nenávidět, jeden druhého ničit a po každé další sklence vína svádět.

Boj, chceš-li, pokoušet limity, šeptat do tmy.

Dovádět k šílenství výsměchem, ostatně jsme v tom dobří.

Počítat na prstech kolik bolesti je zapotřebí k úplnému konci.

Dotýkáš se ran, hořím, ale už mě neuvidíš mrhat slzami.

Sladce se usmívám, nesnášíš ironii. Topíš se v sarkasmu

Je to příliš smělé?

Být sama sebou, vysnil sis anděla, marně.

Je to příliš smělé?

Miluješ mé přešlapy, jsem o tom přesvědčená kdykoliv mi doleváš.

Vymýšlíš omluvy, stačí jen kousek, připomínáš společné chvíle, než mě zlomí úplně.

Tvůj úsměv, pořád je stejný, bože chraň.

Napíšu ti verše, měj rozum, donuť mě být střízlivá.

Miluješ mou zranitelnost, jsem o tom přesvědčená kdykoliv přistupuješ blíž.

Dýcháš mi do tváře, i když víš, že dělám kroky vpřed.

Můžeme nenávidět, jeden druhého ničit a po každé další sklence vína svádět.

Boj, chceš-li, pokoušet limity, šeptat do tmy.

Dovádět k šílenství výsměchem, ostatně jsme v tom dobří.

Je to příliš smělé?

Vymýšlíš omluvy, stačí jen kousek, připomínáš společné chvíle, než mě zlomí úplně.

Vzpomínky, možná je čas zapomenout.

Můžeme nenávidět, jeden druhého ničit a po každé další sklence vína svádět.

Boj, chceš-li, pokoušet limity, šeptat do tmy.

A po čem toužím, chci abys vyslovil.

Je to příliš smělé?

Být sama sebou, vysnil sis anděla, marně.

Je to příliš smělé?