Jsou tresty, které si zasloužím.

Předsudky, měla bych se bránit, ale raději je přijmu, nemám sílu vzdorovat.

Spí tiše, leží v mé náruči, nejde probudit, snad kvůli srdci, je podlité krví.

Říkají o ní, že je trochu nestabilní, tak trochu šílenec, je proto špatná?

Svírám drobné tělo, zdá se být ještě naživu, možná pláču jen pro ty rány, jsem zmatená.

Jsou tresty, které si zasloužím.

Hlasy, neměla bych poslouchat, ale raději přikývnu, nemám sílu odmlouvat.

Potřebuje rozesmát, cítit noc, no tak, vymýšlej melodie.

Kolébej, utěš ji, když pláče, každý den na ni prší.

Zhasni světla, bože, naprav tahle zlomená křídla.

Duši, dej jí nový dech.

Říkají o ní, že je trochu nestabilní, tak trochu šílenec, je proto špatná?

Vzal sis její víru, vyrval z rukou a postavil před svět.

Ale nebyla připravená.

A kdykoliv tahle kamenná tvář praskne...

Má nutkání se ptát, potřebu vědět víc.

Pohlaď ji po vlasech, vyčti z očí, něžně dotkni jizev, sahají hluboko do minulosti.

Rozbij zrcadla, nevěří sama sobě, natož druhým, touží zapomenout.

Můžeš si jen domýšlet, zatímco tě prosím, že působí v pořádku, ale jsou hry, které nikdy neprohrává.

Kvůli tobě.

Působí bezcitně, snadno odvrací tvář, umí být vodou i ohněm zároveň.

Kvůli tobě.

Pohřbívá pocity, nejsou pro ni důležité.

Jsou tresty, které si zasloužím.

Kvůli tobě.

Svírám drobné tělo, zdá se být ještě naživu, možná pláču jen pro ty rány, jsem zmatená.

Kvůli tobě, že prý jsi všemocný.

Hlasy, neměla bych poslouchat, ale raději přikývnu, nemám sílu odmlouvat.

Potřebuje rozesmát, cítit noc, no tak, vymýšlej melodie.

Kolébej, utěš ji, když pláče, každý den na ni prší.

Zhasni světla, bože, naprav tahle zlomená křídla.

Duši, dej jí nový dech.

V lavicích kostela, pohledem na oltáři, nikdy si nepřišel.

Nikdy se neohlížel, nezabránil splínu vstoupit do srdcí.