Mám pocit, že ztrácím....

Hluboko uvnitř, něco z mé mysli, snažím se vzdorovat.

Je tohle v pořádku?

Ubližovat sama sobě, jakoby už na ničem z toho nezáleželo?

Cítím se raněná a odpovědi, které znám, chci je zapomenout.

Stanout na prašné cestě vedoucí domů, na prahu s vůní mentolu, protože to je to, co léčí.

Když nejsi dostatečně silný, potřebuješ jen ruce, které tě obejmou.

V zármutku hledat stezky uprostřed bouře.

Pravdy odrážející se v zrcadlech, ale jsou to jen pochyby, drobné smutky srážející k zemi.

Mám pocit že ztrácím...

Uvězněná ve své vlastní hlavě, chaosu, myslela jsem si, že to zvládnu.

Odpustit hříchy, prosím zbav mě těch pout.

Jsem jen zmatek, který zkoušíš milovat, kdykoliv máš strach.

Tak mě vezmi, vezmi zpět do náruče a utěš mé rány, buď mým nebem v pekle.

Když nejsi dostatečně silný, potřebuješ jen ruce, které tě obejmou.

V samotě nacházet slova, těžce se vyslovují, máš je na jazyku, vždy je snazší mlčet.

Tak mě vezmi, vezmi zpět do náruče a utěš mé srdce, buď mým nebem v pekle.

Cítím se zrazená a odpovědi, které znám, chci je zapomenout.

Stanout na prašné cestě vedoucí domů, na prahu s vůní mentolu, protože to je to, co léčí.

Učíš mě být kajícná, mít pokoru, skutečně ji v sobě mám?

Když nejsi dostatečně silný, potřebuješ jen ruce, které tě obejmou.

V zármutku hledat stezky uprostřed bouře.

Pravdy odrážející se v zrcadlech, ale jsou to jen pochyby, drobné smutky srážející k zemi.

Je tohle v pořádku?

Ubližovat sama sobě, jakoby už na ničem z toho nezáleželo?

Tak mě vezmi, vezmi zpět do náruče a utěš mé rány, buď mým nebem v pekle.