Někde v Anglii, 9:53

V pochmurném dni, jakým byl tento, se v zesilujícím dešti objevilo pět postav. Muž v kabátě byl mezi nimi a v duchu proklínal déšť, protože mu uhasil cigaretu. Navzdory studenému podzimnímu větru, který jejich směrem strhával studený déšť, kráčeli všichni dál podzimní krajinou. Byli zticha, nic si mezi sebou neříkali. Nebylo také, co. Všechno si už řekli.

Mezi postavami byly dvě ženské. Jedna kráčela mladě a svěže, s hlavou vztyčenou a odhodlaným výrazem. Dosažení svého cíle si byla velmi dobře vědoma. Ta druhá už nekráčela tak hrdě. Zdálo se, jako by za sebou měla již hodně dlouhou cestu a jen se z posledních zbytků sil snažila dostat na konec.

Na mužích nebyly žádné emoce znatelné. Jen na tom, co stále ještě držel mezi rty zmoklou cigaretu, bylo vidět, že celou situaci bere poněkud s nadhledem až lhostejností.

Už nebyli daleko od cíle. Už jen pár set metrů a budou na místě. Mimo cíle své cesty se ale blížili i k dosažení svého hlavního cíle; brzy bude konec krize s Akášou. Brzy, již velice brzy ji zničí, knižníci padnou a vše skončí.

Před nimi se v krajině objevila budova, která všechny jejich cíle sjednocovala. Bylo to tady. Stíny postav v tmavém oblečení se zastavily před dveřmi. Každý z nich za nimi očekával něco jiného.

Mladší žena prahla po ukončení svého poslání. Ta starší už jen toužila mít vše za sebou a být za těmi dveřmi. S jejími pocity sympatizoval starší muž, ten ale přesto dokázal své emoce ukočírovat, protože chápal, že ve hře je mnohem větší záležitost, a pokud se vše podaří, bude konečně nastolen klid. Věděl, že ať se za okamžik stane cokoliv, jeho hlavním úkolem bude vypořádat se jednou pro vždy s knižníky a osvobodit tak svět od těch hrůz, které s sebou tato skupina nesla. Třetí muž pečlivě střežil veškeré své pohnutky. Toužil po tolika věcech najednou, že se v něm praly a ani jedna, jak se zdálo, nemohla zvítězit. Rozhodl se tedy, že k celé věci bude přistupovat chladně a profesionálně, tak, jako to už tolikrát dokázal. Jen občas dokázal projevit iritaci z lhostejnosti mladého muže s cigaretou – na jeho akcích záleželo nejvíc, musel tu dívku pozorovat a nasazoval život, jak mohl být teď tak uvolněný?

Mladík v plášti se rozhlédl po okolí, ale když viděl, že všichniostatní zápolí s emocemi nebo čekají na příkaz, zakroutil hlavou a zvedlruku ke dveřím. Prsty sevřel v pěst a zabušil na dveře. Nebyl si jistý,jestli uvnitř někoho najde. Sám skrytě doufal, že ano, byl totiž sám zvědav,jak se celá situace vyvine. Pro jistotu zabušil ještě jednou.