Ramon's POV

"Na schůzkách platí přísný zasedací pořádek," vysvětloval jsem cestou do knihovny Sam. "Sedneš si tam, kde ti ukážu." 

Udělalo mi radost, že přikývla. Konečně se chová rozumně. Přemýšlel jsem, co z těch mnoha změn, které se tu udály, to mohlo zapříčinit. 

"Co se tam bude dít?" zeptala se. 

"To nevím, ale určitě to bude nuda," pokusil jsem se o vtip. Kdykoliv jindy by mě schůzky skutečně nudily, teď jsem ale netušil, o co půjde a co má můj otec v plánu. Mohlo jít i o život a mě se nelíbila představa, že musím od nebezpečí vést i Samanthu. Leah zůstala se Steph a Fryem u té dívky. U Ariel. Nevěděl jsem, proč to Fry udělal. Dát jí jméno po andělovi! Bylo sice příznačné, že dívka, která má za osobního strážce veverku bude pojmenovaná podle patrona zvířat, nebylo to ale správné. Jména andělů mají zůstat andělům. Kromě toho jsem na něj byl naštvaný, že on na schůzku jít nemusí. Adam přeci řekl všichni. 

Coural jsem se za ostatními, jako pokaždé, když si otec usmyslel, že se máme sejít. Jenže tentokrát jsem u sebe držel i dívku, na které mi záleželo, a věděl jsem, že ji možná vedu do přímého nebezpečí. Před očima se mi zjevil obraz, který se mi před pár minutami naskytl; Russell u Sam, která se pod jeho pohledem kroutila a dávala najevo své nepohodlí. Pokládal jsem Leah na zem a říkal jí, ať počká u Frye. Ten mě prostým kývnutím hlavy ujistil o tom, že ji pohlídá. Něco mi ještě podávala, ale to už jsem jí nevěnoval pozornost. Sledoval jsem totiž Russella, který chytal Sam za pas, táhl ji k sobě a nevybíravě se nad jejím tělem nakláněl. Nevnímal jsem, co mi Leah říkala, jen jsem popadl předmět, který mi dávala, strčil ho do kapsy a vyběhl na pomoc Sam, která uhýbala před slinami mého bratra. 

Znovu mi v uších zazněla slova mého otce: "Tvůj bratr bude muset odstoupit, Russelle."

Slova znamenající, že ji mám přenechat jemu. Odpůrci, který ji vyhrožoval smrtí a děsil ji. Že mám jít stranou a sledovat, jak zabijí už druhou důležitou ženu v mém životě. Ani omylem. Mám podle nich poslechnout Akášu – a přesně to taky udělám. Jenže oni neví, co víme my dva. Oni neví, že nás Lyfrin spojily. Odhalit tuto malou informaci by pro nás oba jen zvýšilo riziko, uvažoval jsem, zatímco jsme došli ke knihovně a postupně scházeli po schodišti ke stolu, kde už čekal můj otec. Všiml jsem si, že u poslední židle byl šálek s horkou kávou. Jinak na stole nic nebylo. 

Po schodišti se dalo postupovat jen jednotlivě, Sam šla přede mnou a tak jsem byl připravený ji zachytit, kdyby jí na schodech podklouzla noha. Všichni šli naučeně ke svému místu, kde si usedli na židli. Sam přede mnou znejistěla. Bylo vidět, že přemýšlí nad zasedacím pořádkem, o kterém jsem jí říkal, a všimla si i připravené kávy. Udělala krok k místu, které bylo očividně připroaveno pro ni – na samotném konci stolu, daleko ode mě. Chytil jsem ji za ruku a zastavil ji. Tam sedět nebude. Místo toho jsem ji odvedl ke své židli, na vedlejší si Laura hrála s pramínkem vlasů. 

"Lauro," promluvil jsem, abych upoutal její pozornost. Nevzrušeně ke mě vzhlédla, ale když si všimla, že za mnou stojí nechápající Sam, její výraz se změnil v nevěřícnou grimasu. 

"Co chceš?" štěkla. 

"Víš to moc dobře," odpověděl jsem klidně. "Posuň se." 

"Děláš si ze mě srandu?" vyjekla, když zjistila, že na její hry nemám náladu. Neodpověděl jsem jí. Jen jsem jí oplácel pohled a neústupně zatímal čelist. Aniž bych přerušil oční kontakt s Laurou, nahmatal jsem za sebou Samanthinu ruku a chytil ji. 

"Posadím ji na tebe, jestli budu muset," prohlásil jsem odhodlaně a s lehkým úsměvem regostroval poplašené zatahání, jak se Sam pokusila ustoupit raději dál. 

Laura vydala zlostné zasyčení, ale s povzdechem a teatrálním protáčením očí a lomením rukama se zvedla. Adam a s ní i celá řada udělala totéž, aby Sam uvolnili místo. 

Přitáhl jsem Sam k uvolněné židli a naznačil jí, aby si sedla. 

"Tos nemusel," zašeptala se sklopeným zrakem, když usedla a složila si ruce v klíně. Konečně jsem také usedl na své místo a ignoroval pohled Gabriela. 

"Slečno, připravil jsem Vám kávu na vaše místo," prohásil strojeně můj otec, který jen se zatnutými zuby sledoval, jak narušuji pořádek. 

"Jé, hned ti jí podám, Sam!" vykřikl nadšeně Bryan, který seděl na konci řady, když tu Leah nebyla. Vyskočil a vrhl se k hrnku, aby jí ho donesl až k nám. S lehkou úklonou jí popřál dobrou chuť a poplácal mě po rameni, v nepozorovaný mmoment na mě mrkl, zakřenil se a zmizel na své místo. Byl jsem vděčný za to gesto, kterým mi dával na jevo, že mi fandí. 

"Kde je Scott?" rozhlédl se otec. 

"Hm, tady," ozvalo se mezi regály, zpoza kterých za chvilku vytančil Scott se svou kávou v ruce a také zamířil ke svému místu.

Než se ale stihl posadit, otec ho zastavil: "Vlastně, když už se tu mění pořádky," šlehl pohledem ke mně, "jsem doufal, že byste mi mohl prokázat tu čest a zaujmout jiné místo." 

Všichni zpozorněli. Scott se rozhlédl a pokrčil rameny. Otec ukázal na místo, kde seděla Laura. Když zjistila, že se má opět posouvat, otevřela pusu k námitkám, ty si pak ale hned rozmyslela. Úsečně poslechla otce a znovu se vzdálila od Anděla o jedno místo. Scott tak usedl mezi ní a Sam, za což jsem byl popravdě vděčný. Věděl jsem, že Scottovi už Lyfrin dávno odkryla, s kým má strávit svůj život, ale fakt, že ho otec přesadil, znamenal jen jedno: že už to ví i Laura. 

Všiml jsem si, že Scott dloubl loktem do Sam a věnoval jí povzbudivý úsměv, ťukli si hrníčky jako by to byly pinty piva a Sam se uvolnila. 

"Stále ale nejsme všichni," zamračil se otec. 

"Fry zůstal u tý holky," oznámil mu David, který už zase zíral do mobilu, kde nejspíš hrál hru vzhledem k tomu, jak jím nahýbal ze strany na stranu. 

"Ach tak," pokýval hlavou otec, který se snažil ovládnout. "A kde je Leah?" 

"Je tam s ním, aby ho nenapadla veverka." 

"Jistě. Veverka." Otec si povzdychl. "Důvod, proč jsem vás svolal, jak jistě víte, nebylo jen abychom se vzájemně přesadili." 

Protáhl jsem se a dal jsem si ruce do kapes. V jedné jsem něco nahmatal. To musí být to, co mi dala Leah, vzpomněl jsem si. 

"Ta dívka se probrala, jak jsem pochopil," složil si otec ruce na stole. Russell mu přitakal. "Jak se věci udály?"

"Když jsme přivedli Stephanie,..." začal vysvětlovat David a já ho přestal vnímat. Zajímalo mne, co mi Leah dala. Nenápadně jsem jej vytáhl a schoval pod deskou stolu. Byl to malý předmět. Podíval jsem se na něj a měl co dělat, abych ovládl emoce a nedal na sobě znát, že nedávám pozor. Držel jsem matčin prstýnek. Netušil jsem, kde ho Leah vzala. Ale byl tu. Takový, jaký jsem si ho pamatoval. Prý ho dostala od svojí babičky, vyprávěla nám o něm pohádky před spaním. pokaždé to byl jiný příběh, ale vždy byl kouzelný a já si pamatoval, jak jsem jimi byl uchvácený a žadonil o další, než půjdu spát. 

"Jenže ona si nepamatuje, jak se jmenuje. A napřed se bála, ale Sam a Steph s ní nějakou chvíli mluvili a pak vylezla," dokončil David. "A tu veverku si pojmenovala. Osobně jsem ale proti mazlíčkům na univerzitě, zamručel a přejel si drobné škrábance, které utrpěl při sebeobraně. 

"Ach tak," pokýval otec hlavou. "Nuže, uvidíme, na co si vzpomene, až se uzdraví. Nyní k dalšímu bodu této schůzky. Vítám tady tedy oficiálně nového člena Univerzity. Slečno Haleová, je nám potěšením. A jak bývá zvykem, prosím, byla byste tak laskavaa prokázala nám tu čest uslyšet první slova Vaší Lyfrin?" 

Sam polkla. Podívala se na mě, abych jí pomohl, ale já byl tak zaskočen matčiným prstenem, že jsem jen pokrčil rameny. 

"Prosím," pokynul jí otec, aby se postavila před Archanděla a mohla všem předčítat. Sam se tedy zvedla a nejistě přišla, kam jí otec ukázal. Zpod mikiny vytáhla knížku a otevřela ji na první straně. Pamatuji si, jak jsem byl v té situaci já. Těšil jsem se, až všem přečtu svou první větu, abych byl mezi ně přijat, jenže jsem neměl co přečíst. A teď, když už jsem v Lyfrin konečně něco našel, jsem se modlil, abych to číst nemusel.

Sam se po nás všech rozhlédla. Pak začala pomalu předčítat nahlas: "Minulost je pravda, budoucnost je dána. Ani jedno změnit se nedá - a přitom oboje spolu ruku v ruce jdou." Zarazila se a pak pokračovala. "Bdělost Gabrielova budiž mu odměněna oddaností." 

"To je vše?" zeptal se otec, který ji s propletenými prsty poslouchal. 

Pokývala. "Vše." 

"Děkuji Vám, slečno. Můžete se posadit. Nyní jste oficiálně knižnicí, smíte se pohybovat po Univerzitě, jak jen toužíte, smíte plně využívat služby knihovny a oddaně sloužit Archandělovi, jak Vám Lyfrin sama píše. Ovšem Lyfrin je pro Vás od nynějška svatým písmem. Jste povinna ji poslouchat na slovo, bezmezně věřit, že to, co Vám napíše, je pro Vás nejlepší a jediné správné. Rozumíte?" 

"Ano," zašeptala Sam se sklopeným pohledem. Věděl jsem, co provedla. Zalhala. Věděl jsem, co měla v knize napsáno a že si to, co pronesla před sochou, vymyslela. A nemohl jsem na ni být pyšnější. Bránila tak sebe a i mě před tím, co by nám hrozilo, kdyby zjistili, že jsme oba knižníci. A prohlásila, že bude bezmezně sloužit Gabrielovi, což mohlo být vyložené jako bezmezná oddanost knižníkům stejně jako zfanatizovaným odpůrcům. 

"Tím, že jste se stala knižnicí, pro vás ale začíná platit přísný zasedací pořádek během těchto schůzí, slečno, a vaše místo je...." začal opět přísně mluvit otec, ale já mu skočil do řeči. 

"Její místo je vedle mě." 

"Ramone, víš sám moc dobře, že vedle tebe smí sedět pouze žena, která ti bude předurčena." 

"Vím to moc dobře, drahý otče" pousmál jsem se. "A proto chci využít toho, že jsme tu ... relativně... všichni a před Archandělem Gabrielem chci uzavřít slib."  Vzal jsem Sam za ruku a opět ji vytáhl ze židle, abych ji dovedl zpět před sochu, kde jsem před ní poklekl. Pozvedl jsem ruku s prstenem a ukázal ho Sam, která strnula. Knihovnou se rozlehlo několik zalapání po dechu. 

Pak jsem se zadíval do jejích nádherných očí, které se na mě konečně neměly sílu mračit, uchopil ji za levou ruku a něžně zašeptal: "Samantho Haleová, vezmeš si mě?"

______________________________________________

Oh máj gáááááhd! Já po dlouhé době zase píšu jako šílená a děsně mě to baví! Otázka je, baví to i vás? :D Prosím, ráda si vaše názory přečtu dole v komentářích. <3 Pokud se vám díl líbil anebo Vás šokoval stejně jako mě, hoďtě mi vote, budu ráda :) 

A doufám, že teď se v komentářích roztrhne pytel s názory na konec kapitoly a konspiracemi do budoucna :D 

Kapitolu věnuji té, bez které bych zak často asi znovu nepsala a která teď prochází těžkým obdobím. Díky za naše sessions :) 

Vaše Sonnysta.