"Ahoj, my se ještě neznáme," ozval se za mnou hluboký hlas s americkým přízvukem. Otočila jsem se a můj pohled nekonečně dlouho putoval vzhůru po svalnatém těle, dokud jsem nenarazila na obličej. Uviděla jsem mladého muže kolem pětadvaceti, s dlouhými světlými vlasy a vousy. Jeho modré oči si mě laskavě prohlížely. "Jmenuju se Dax."

"Sam," podala jsem mu ruku s úsměvem a všimla si, že mě z dálky nasupeně pozoruje pár zelených očí, který jsem už znala, "moc mě těší."

"Nikdy předtím jsem tě tu neviděl, odkud jsi?"

"Z Londýna..." Zamyslela jsem se, jak nazvat stav, kterým jsem se tu ocitla, protože přišla byla jen úsměvná verze skutečnosti. "Jsem tu jen pár dní," vysvětlila jsem nakonec jendoduše a vyhla se tak větě Unesená jsem byla před týdnem. Nepřišlo mi příliš diplomatické zmiňovat únos při spřátelení.

"Takže se s mladým Warrenem znáš?" zvedl obočí a já pocítila, jak mi nálada zase o něco klesla.

"Dá se to tak říct," neubránila jsem se a zvedla oči vsloup. "Je to osina v zadku. Proč se ptáš?"

Chápavě pokýval hlavou a našpulil rty. "Právě nás vraždí pohledem," na chvilku se odmlčel, "což je divný, když kolem něj lítá Coco."

"Chanel je těžko přehlédnutelná, pravda," rýpla jsem si a on se zasmál. Očividně o ní neměl valné mínění, zrovna tak, jako byl mírně skeptický i ohledně Ramonovy osoby.

"Co jste si udělali?"

"Nic," vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Ale však jsem měla konec konců pravdu. "Nevím, co jsem udělala já jemu, ale osobně jsem z něj zklamaná. Gucci tak strašně snižuje životní standart každého, kdo má tu čest, až je to k pláči. Vždyť má vedení dlouhé, jako její podpatky!"

"Člověk by byl řekl, že má na víc, co?" prohodil a zasmál se. "To je holt on. Od chvíle, kdy přišel o mámu se chová jak utrženej ze řetězu. Každá mu podlehne. Divím se, že to na tebe nezkoušel."

Nervózně jsem si odkašlala.

"Oh, aha. Jistě," pochopil. "No, očividně jsi jediná, která odolala. Právě jsi v mým očích stoupla."

Zasmála jsem se a všimla si, že Ramon není jediný Warren, který by nás nejradši předhodil lvům. Laura se na mě mračila od vchodu do Univerzity, až se jí obočí spojilo v jedno.
"Vždyť jsem s ní ještě ani nemluvila, jak jsem jí dokázala vytočit teď?" zakvílela jsem zoufale.

Ohlédl se přes rameno a uviděl ji taky. "Nejspíš se se mnou bavíš. Laura je trochu majetnická."

Lekla jsem se. "Já nevěděla, že vy dva..."

"My dva jsme spolu vloni tančili na plese, protože jsem musel," vysvětlil rychle, abych se neplašila. "Viděli jsme se jen jednou a pak až dnes. Řekl bych, že si z toho plesu vyvodila něco, co není."

"Jak to můžeš říct, když jste se od té doby neviděli?" podivila jsem se.

"Bombardovala mě zprávama a volala mi. Aniž by brala v potaz existenci časových pásem. LA a Anglie jsou od sebe osm hodin. Nejsem zrovna fanoušek telefonátů ve tři ráno."

Na chvilku jsem s Laurou soucítila. Musela se cítit strašně. Třeba jsem ji jen špatně odhadla. Možná nebyla namyšlená, ale jen nešťastná.

"Proč jsi jí nezavolal zpátky?" zamračila jsem se na něj.

"Protože jsem věděl, že ji měl Scott pozvat ven. Scotta znáš?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Znám akorát dvojčata, Warrenovi, Adama a Thomase."

"Scott je tamten s červenou hlavou. Bůh ví, jak to s nima dopadlo."

Takže Dax v tom byl vlastně nevinně.

"Co bys tomu řekla vytočit trošku Ramona?" mrkl na mě potutelně.

"Ano! Jakkoliv, kdekoliv, čímkoliv," vykřikla jsem asi až příliš rychle a ruce spjala v prosebném gestu.

"Něco mě napadlo." Spiklenecky se kolem sebe rozhlédl a když se ujistil, že nikdo není v doslechu, naklonil se tak, aby naše oči byly v rovině - byl téměř v pravém úhlu. "Pojďme je poškádlit oba, ať ví, že jim všechno nepatří,"  věnoval mi zářící úsměv.

"Ty se mi zdáš," vydechla jsem nadšeně, "nebo mi čteš myšlenky. Jak zní tvůj plán?"

"Líbím se ti?" mrkl na mě a já pochopila. Nabízel mi hraný vztah.

A vlastně nakonec proč ne. Pokývala jsem hlavou na důkaz souhlasu.

"Jak to provedeme?" zasmála jsem se.

"Očividně stačí spolu jen trávit čas," pronesl a zatvářil se otráveně, "Ramon vypadá, by mě teď nejradši nabodl a kůl."

"Tak to nakonec bude ještě skvěle strávený čas," usmála jsem se na něj, "a Warrenovi jsou jako bonus."

"Jeden bonus sem právě míří," upozornil mě pobaveně a kývl hlavou směrem, kterým jsem tušila Ramona. "A jde i Coco - to bude double kill."

Vybuchla jsem v záchvatu smíchu a Dax se přidal.

"Začínáme," pošeptal mi a položil si svou ruku na má ramena. Automaticky jsem se k jeho obrovskému tělu přilepila a nahodila blažený úsměv.

"Smím se k vám přidat?" ozval se Ramon během chviličky. V jeho hlase byl slyšet vztek, který v sobě dusil. V duchu jsem nás poplácala po ramenou za ten skvělý nápad.

"Smíš, ale z party odejde zábava," pokrčila jsem rameny neutrálně.

"Myslím, že zábava tu může klidně zůstat," namítl a pokusil se mě odtáhnout od Daxe, jako by si bral zpět svou vlastní věc. Pevněji jsem se k hoře svalů přitiskla, a on mě u sebe držel zrovna tak, aby mi pomohl. Přitom se díval Ramonovi přímo do očí.

"Kdo je ta Zábava?" ozvalo se natvrdle za Ramonem. Coco si hrála s pramenem vlasů odbarvených do žluta.

Vyměnila jsem si s Daxem pohled a oba jsme vybouchli smíchy.

"Měl jsi pravdu," utřela jsem si imaginární slzičku smíchu, "zábava tu může zůstat. Ale asi půjdu já, nebo umřu smíchy. Tady Dior si může popovídat se zábavou, třeba tě přibere do party."

"Nech toho," odsekl. Nebyl ve výhodné pozici a Coco mu dělala akorát ostudu, ale já toho skvěle využívala.

"Neboj se, neumřu," utěšovala jsem ho stále z Daxova objetí, "kdybych chtěla spáchat sebevraždu, vyšplhám na tvoje ego a skočím na její IQ."

Ramonovi stoupla pára z uší, Dax se začal smát.

"Nejsi unavená, zlatovlásko?" zeptal se mě Dax a já popravdě přikývla, těm dvěma jsme už nevěnovali pozornost.

Dax si mě vzal do náruče. "Tak kam to bude?" zeptal se.

"Kuchyň, chci kafe," zaplesala jsem nadšeně a nechala se odnést pryč od Chanel.

Když jsme procházeli kolem Laury stojící ve dveřích, zaslechla jsem ji, jak jemně zdraví Daxe. Letmo jí pozdrav oplatil, ale veškerou svou pozornost věnoval mě.

"Mrcho jedna," plivla po mně tak, aby ji neslyšel. Já jsem sice její výlev zaregistorvala, ale ignorovala a na just se ještě hlasitě zasmála Daxovu vtipu a poplácala ho po obrovském rameni.

Univerzita byla plná nově příchozích knižníků, ale kuchyň téměř zela prázdnotou. Všichni se nejspíš zatím ubytovávali ve svých pokojích.

Seskočila jsem z Daxe a výskla: "To bylo úžasný!"

"Taky jsem se bavil," zasmál se a sledoval, jak připravuji kávu.

"Dáš si taky?" zeptala jsem se a on kývl.

"Chci na to šlehačku, je tu?"

"Určitě jo," usoudila jsem a vydala se do lednice. "Vidíš, tady je."

V ten moment do kuchyně vtrhla dvojčata.

"Sam, co nám to děláš?" lomil rukama Bryan.

"Ramon je jako podrážděná puma! Prý sis našla nějakýho frajera," stěžoval si David v těsném sledu za bratrem.

Všimli si Daxe. "Nazdár," plácli si s ním, "jak jde život, brácho?"

"Momentálně skvěle," zazubil se a přitáhl si mě k sobě.

Dvojčata pobledla. "No tak to ne, nesmíš nám brát Sam!" křičeli jeden přes druhého, "kdo má Ramona pak vystát? Sam, buď rozumná a vrať se k němu."

"Tak moment," zarazila jsem je, "já jsem s ním nikdy nebyla."

"Nemluv nesmysly, vy dva jste si souzený, přece nebudeš tady s Tarzanem," namítl David a dodal: "Sorry, Daxi."

Dax jen pokrčil rameny. "V pohodě, stejně se bojíte zbytečně."

Na jejich nechápavé výrazy jsem odpověděla já: " My chceme jenom Ramona naštvat, a koneckonců má Chanel," protočila jsem oči. 

"Takže se k němu vrátíš?" zeptal se nadějně Bryan.

"Ne," zasmála jsem se a zatřásla šlehačkou, abych ji Daxovi nandala do hrníčku, "my spolu nikdy nebudeme."

"To ale znamená válku o Samanthu," prohlásil Bryan, sebral mi šlehačku a plnou dávku daroval Daxovi do obličeje.

"Hej," vykřikla jsem a na Daxovu obranu jsem sebrala šlehačku z jeho hrnku a rozmázla ji Bryanovi do vlasů. David mi to ale okamžitě oplatil.

Během chvilky se strhla obrovská šlehačková bitva, ječela jsem a schovávala se za Daxovo obrovské tělo. Dvojčata pojala ostrůvek linky za kryt, zpoza kterého nás bombardovali. Bílá pěna byla všude.

"Vrátíš nám Sam?" vykřikl jeden z bratrů na Daxe.

"Nikdy," odpověděla jsem za něj.

"Pufíku, máte dietní jogurt?" ozvalo se ve dveřích. Následoval jekot. Zastavili jsme bitvu, abychom viděli Chanel, jak se válí v louži šlehačky. Pastva pro oči.

Hned za ní vešel do kuchyně otrávený Ramon a okamžitě nás mlčky zpeskoval. Prohlídla jsem si nás, bílé jako sněhuláky, povzdechla si, přitáhla si Daxe blíž  a utřela mu šlehačku z tváře. Pak jsem jí ochutnala. Věnoval mi úsměv, který jsem mu oplatila.

"Nechte toho," začal protestovat David. Než stačil vyzradit naše tajemství, přiskočila jsem k němu a nacpala mu pusu šlehačkou přímo z nádobky. Pak jsem takhle nakrmila i sebe.

"Dobvý," zamumlal labužnicky Dave a chtěl se natáhnout pro další dávku. Ucukla jsem, Dave uklouzl a  rozplácl se na zemi. Kus bílé docákl až Coco na obličej - trik, který by se mu určitě nepovedl, kdyby ho zkusil znova.

To už bylo na panenku Barbie příliš, propukla v hysterický řev a utekla. Ramon zůstal stát na místě a koukal na mě.

"No utíkej, Pufíku," popohnala jsem ho, poslala mu vzdušnou pusu, otočila se a dál si ho nevšímala. Daxův palec nahoru skrytý za zády mi ukázal, že efekt byl úchvatný. Tohle bude možná ještě větší sranda, než jsem doufala.