Věnováno susska.

Usadili se k malému stolku v části s občerstvením. Harry si odsedl co nejdále to šlo a zatínal nehty do dlaní. Bolelo to, dívat se na tu tvář, kterou tak miloval, ale musel se obrnit. Jediné, co mu dělalo dobře, bylo zjištění, že Severus vypadá, jako by celou tu dobu velmi špatně spal.

„Zjistil jsem, co je to za kočku,“ začal zeširoka a na desku mezi ně položil knihu. „Jedná se o –“

„Tos mi mohl poslat po sově,“ odfrkl. „Navíc už všechno vím. Hermiona mi všechno našla hned druhý den. Marníš svůj čas, Severusi.“

„Nechci tě ztratit, Harry. Miluju tě.“