Věnováno Wertscha.

„Promiň, že jsem nepočkal,“ řekl Harry tiše, když byli oba konečně uspokojeni. Aby se mu nemusel dívat do očí, raději mu pomáhal zapnout opasek.

Severus mu dvěma prsty zdvihl hlavu. Zakolísal, když ho zasáhla čirá oddanost a srdce se mu snad na chvíli i zastavilo.

„Vynahradil jsi mi to více než dostatečně,“ zachraptěl a přitiskl ho k sobě. Zabořil mu nos do střapatých vlasů a vnitřně si povzdechl. „Pojďme si lehnout.“

Harry přikývl, přitulil se k němu, světle růžový Sirius se jim stočil u nohou.

Severus počkal, než usnul a ještě jednou pohladil důvěřivou tvář.

Dveře za sebou potichu zavřel.