Suzie se podívala na svou smečku. Každému vlkovi i vlčici pohlédla do očí. Její Beta Timber stal vedle ní.
,,Takhle už to dál nejde. Ty psí smečky už spolu bojují strašně dlouhou, plaší kořist a les se nasává krví." Vlci souhlasně zamručeli. ,,Co navrhuješ, Alfo?" Ozval se Fang. Suzie si povzdechla. ,,Nevím. Možná, že čas pomůže." Vlci se pochybovačně podívali jeden na druhého a nejistě zakňučeli. ,,A... nebylo by lepší odejít?" Navrhla Yua. Vlci zalapali po dechu.
,,Odejít?"
,,Navždy?"
,,Najít si nové území?"
,,Stáhnout ocas mezi nohy a utéct!?"
,,Je to tu nádherné, nemůžeme to opustit!"
Yua se ošila a nervózně si olízla tlamu.
,,Vždyť... byl to jen nápad." Zakňučela.
Suzie se podívala na Timbra a přikývla. ,,S Alfou souhlasíme, opustit naše území není řešení." Zaštěkal Timber. Tentokrát se ozvala Toni, Omega. ,,Takže budeme čekat?" Suzie přikývla. ,,Ano. To je vše, můžete jít za svými povinnostmi." Zavyla Suzie a seskočila z oznamovaciho stromu. Došla k Fangovi a Yue a zastavila je.
,,Yuo, Fangu, jděte prosím na lov. Timber půjde s vámi." Kývla Suzie ke svému Betovi. Oba přikývli. ,,Dobře, Alfo." Uklonila se Yua. Timber se postavil do čela a vyvedl je z tábora. Suzie se protáhla a rozhodla se, že zajde za svou dcerou. Vešla do doupěte vlčat a všechna vlčata se na ní vrhla. ,,Alfaaaaaa!" Pištěla. Suzie se zasmála a vlčata setřásla. ,,Ahoj drobečci. Přisla jsem za Lucy." Řekla a všechna vlčata z ní slezla. Lucy se k ní přibatolila. ,,Ahoj!" Vyštěkla nadšeně. ,,Ahoj," usmála se Suzie. ,,Co říkáš na malý výlet?" Lucy nadšeně zapištěla a vyběhla z doupěte.
,,Počkej!" Vykřikl a Suzie ještě, ale nebylo to nic platné. Usmála se a vyběhla za svou dcerou.

Arktes se rozhlédl. Vůdce svolával všechny lišky a lišáky. Zvedl se, aby se šel také podívat, ale vůdce do něj vrazil. ,,Ty ne, Omego!" Vyštěkl na něj, strčil do něj a šel zpět. Arktes si povzdechl. Než se ale zvedl, přihnala se k němu Sandra. Pomohla mu na tlapky a Arktes jí poděkoval. Už mu chtěla říct, že je to maličkost, Vůdce na ní vrhl ten nejhorší pohled, tak si raději sedla k ostatním. Arktes si pod vousy zavrčel a odešel si sednout kousek od shromážděných. Vůdce se rozhlédl a všechny přejel přísným pohledem. ,,Kdo z vás snědl tu zaječí nožku, co jsem nechal u vaší nory?" Vyštěkl na ně. Temný se nejistě zvedl. Vůdce se na něj otočil a vycenil tesáky. ,,Jak. Se. Opovazujes. Krást. Jídlo. Které. Náleží. Mě?!" Zavrčel na něj sekaně. Temný se  poníženě přikrčil. ,,Ale Vůdče, říkal jste, že když někdo bude ještě mít hlad, tak jí má sníst." Obhájil se Temný. Vůdce zavyl (nevím, jestli lišky vyjí, ale jestli ne, představte si zvuk, který lišky vydávají, děkuji ^^) a skočil na něj. ,,Ale já si to rozmyslel! Dostal jsem v noci hlad a nemohl jsem nic sníst!" Vyjel na něj, znovu na něj zavrčel a vrátil se na své místo. ,,To je vše, jděte dělat něco užitečného a opovažte se mě naštvat!" Lehl si na sve místo a usnul. Arktes jen zavrtel hlavou a vydal se hledat mech a listí, aby mohl udělat pohodlné pelechy. Vyšel ven z tábora a došel k jezírku, kde se napil. Pak šel kousek dál pod vysoký strom a natrhal nějaký mech. Pořádně ho prohledal a když se ujistil, že v něm není žádný trn nebo něco podobného, vzal ho do tlamy a šel dál. U hranic při konci lesa ale potkal někoho, koho tam vůbec nečekal. Ale vlastně čekal, u ní to bylo normální. ,,Jessie?" Odkašlal si, aby si získal pozornost mládě lištičky. ,,Zase zmrzlina?" Jessie se zamračila. Do toho ti nic není, Omego." Vyštěkla na něj podrážděně a mířila si to do tábora. Arktes se taky zamračil a ještě za ní zvolal: ,,Jednou se ti to vymstí." Otočil se a odešel hledat listí. Když našel to ideální, vrátil se do tábora při západu slunce. Jako první na něj vykoukla každodenní podívaná, Jessie sladce mrkající na Finiasse. Arktes raději udělal pelechy, vzal si jednu veverku z kořisti a odešel do svého doupěte.

Ahoj!
Omlouvám se, že tady dlouho nebyla kapitola, ale teď by měli vycházet častěji, mám psací mánii. Ted ale odbočíme, snad se vám kapitola líbila a užili jste si ji.
Tak se mějte!
~ Barča aka Chloe 💙