Celeste právě byla na lovu. Plížila se opadaným listím a dávala si velký pozor, aby nevydala sebemenší zvuk - listí už bylo všechno hnědé a na rozpadnutí. Očima pozorovala zajíce a své ukryté společníky. Zajíc byl obklíčený, ale díky Nebeské smečce to zatím nevěděl. Celeste švihla ocasem a vyskočila - listí zašustilo. Zajíc zvedl hlavu a rozběhl se od Celeste. Tam na něj vyskočil Kris a zajíc hbitě změnil směr. Vběhl skoro až k Tariyovi, ale také stihl změnit směr.
Tam ale už čekala Luna a jemu nezbývalo nic jiného, než se otočit a rozběhnout se zpátky k Celeste, která ho ihned zakousla. ,,Výborně, tohle by mohlo zatím stačit." Řekla, popadla zajíce a s celou skupinou se vracela do tábora. Cestou vyzvedli zbytek úlovku - lasice, dva hraboši a ryba - a stavili se u řeky, aby se napili. Když došli do tábora a odložili úlovky, Celeste si všimla, že Kodiak leží vedle jejich doupěte s Jenny - hned se ale uklidnila, protože i přes to, že mu Jenny něco vyprávěla, jen tupě zíral do stěny doupěte.
Celeste se k nim vydala a pozdravila je. ,,Jenny, jdi prosím na hlídku s Aronem a Lizzy. Lizzy velí, vyřiď jí to, prosím." Jenny se na ni nasupeně podívala, pak přikývla a odešla. Kodiak se zvedl a na Celeste se usmál. ,,Díky. Bylo to k nevydržení." Celeste se ušklíbla a společně si lehli zpátky. Celeste celou dobu přemýšlela.  Jak už se s Kodiakem shodli, všechny by je mohli vyvraždit. Musíme se lépe připravit... Nejvíce bezbranná jsou štěňata- To je ono! ,,Kodiaku?"
Její druh zvedl hlavu. ,,Tak mě napadlo-" odmlčela se a Kodiak přikývl. ,,Ano, také mě to napadlo. Souhlasím." Celeste se usmála.
,,Začneme zítra?" Zeptala se a Kodiak přikývl. Celeste se na něj usmála a olízl mu ucho. Má velké štěstí, že je Kodiak její druh - a ví to.
Leželi v doupěti až do soumraku. Poté se zvedli a společně šli svolat smečku k jídlu. Když se všichni sešli, Kodiak zahájil shromáždění. ,,Máte někdo něco na srdci, než začneme jíst?" Zeptal se a rozhlédl se po smečce. Anne vystoupila z kruhu. ,,Ano, Anne?" Oslovila ji Celeste. ,,Ráda bych vám všem něco řekla. Jakožto nová léčitelka této smečky jsem usoudila, že to sama nezvládnu. Potřebuji učedníka. A tím, s vaším souhlasem, bude..." Odmlčela se a z kruhu vystoupil další pes. ,,Kukí." Dořekla a mladý pejsek se na všechny usmál.
Celeste se ohromeně podívala na Kodiaka. Tohle se tu ještě nestalo. Ale oba přikývli. ,,My s tím souhlasíme." Odpověděl Kodiak a Celeste dodala:
,,Ale bude se u tebe učit do té doby, než bude umět vše co ty a pak se stane hlídkařem nebo lovcem. Dokud tě nebude moct nahradit." Oba šťastně přikývli a pak se vrátili zpět do kruhu.
Čas jídla nastal.
Všichni si rozdělili kořist a na každého se dostalo. Kořisti bylo ještě hojně, ale, jak si Celeste uvědomila, dlouho to tak nebude. Blíží se doba sněhu a pak to bude složitější. Teď na to ale nechtěla myslet a raději přemýšlela o tréninku štěňat. Nebude těžké je něco naučit... Bude to ale proti smečce Lží stačit?

Ahoj!
Jak už jsem psala, dlouho nic nevyšlo a moc se za to omlouvám. Snad se kapitola líbila ❤️
Každopádně se nám příběh pomalu chýlí ke konci a tak doufám, že vás to takhle ke konci neomrzí.
P.S. Rozhodla jsem se, že kapitoly už budou jen z pohledu smečky Pravdy a Lží, protože - priznejme si to - ty kapitoly od vlků a lišek jsou nudné. Takže, až příběh dopíšu, kapitoly z těch pohledů přepíšu.
~Barča aka Chloe