Ahooj!
Rozhodla jsem se, že kapitola bude sledovat lišky a smečku Lží. Chtěla jsem původně napsat i o vlcích, ale tam není nic zajímavého XD
Užijte si kapitolu!

Yiro byl právě na lovu s Warrowem a Fů. Už nastalo Období, kdy padá listí a tak neměli moc velký úlovek. Vítr se často měnil a pachy kořisti se často ztráceli, proto to po nějaké době vzdali a vydali se zpět do tábora. Odložili svůj úlovek, který se skládal ze dvou lasiček a zajíce, a vydali se k Alfě, která svolávala smečku.
,,Smečko!" Zavyla Kori. ,,Asi jste si všimli, že Serge zklamal," Pokračovala, když se všichni shromáždili u ní. ,,A už za to zaplatil. I přes to, že to byl lajdák, zaslouží si řádný pohřeb. Zairo, Roude," oslovila dva hlídkaře stojící opodál.
,,Vezměte jeho tělo a pojďte za mnou." Dořekla Alfa a vydala se ven z tábora. Yiro se ohlédl směrem k Zaiře a Roudovi, kteří se snažili vzít Sergeho, ale nedařilo se jim to, kvůli jeho velikosti a váze. Yiro jim nabídl pomoc, kterou s vděkem přijali.

O chvíli později, kdy se prodírali hustým lesem, konečně došli na Pohřební mýtinu a u jednoho velkého kamene se zastavili. Fire s Mishkou u toho kamene začali hrabat díru a když byla hotová, Zaira s Roudem a Yirem položili Sergeho tělo do ní. Alfa se před hrob postavila a odkašlala si.
,,Byl to statečný válečník, zdatný lovec a lajdák s nemocnými klouby." Vychrlila ze sebe a Yiro potlačil zavrčení. Takhle by to vypadat nemělo a Alfa to věděla. ,,Siliane, Moony," oslovila po příšerném proslovu dva opodál stojící lovce. ,,zahrabte ho." Yiro vykulil oči a spadla mu brada. Takhle přece nevypadají pohřby! Pomyslel si rozhořčeně a zavrčel si pod vousy. Už jen to, že Alfa pokazila začátek pohřbu, bylo hrozné, ale to, že vynechala část, kdy každý ke hrobu přijde, dá do něj nějakou maličkost z lesa a řekne obvyklou větu ,,lov se ctí", byla ta úplně nejhorší věc, jakou mohla udělat. Nebyl jediný, komu se to nezdálo, ale ostatní neměli kuráž si ani pro sebe zavrčet. Pohlédl na Moony a Siliana, kteří začali dělat svou práci. Moony ani necekla, ovšem Silian si začal stěžovat. ,,Ve svém věku mám právo na odpočinek. Nebudu přece hrabat! Už mám špinavé packy!" Stačil jediný Alfin pohled a Silian zmlkl, ovšem po chvíli si začal zase brblat. Když bylo hotovo, všichni sli zpět do tábora a Yiro s nechutí odešel do svého doupěte. Teď svou smečkou opovrhoval ještě více.

~

Arktes s Avou, Tristanem a Thunderem se vrátili už před spousty dny a Jessie stále nebyla k narození. Sandra byla ze ztráty dcery úplně zničená a celé dny jen bloumala po lese. Nikoho k sobě nepouštěla, ani svého druha ne. Kvůli tomu, že se Jessie ztratila, byla alespoň ve smečce větší pohoda, protože vůdce chápal, že je to těžké. Ovšem stále bylo dusno a každý si musel dávat pozor, co říká. Arktes se zrovna vrátil s čerstvým mechem a listy na podestýlku a hned ji začal měnit. Když dodělal i poslední doupě, vyšel ven a vyhříval se na posledních paprscích slunce tohoto dne. Za chvíli se ozvaly výkřiky, ale jak si Arktes uvědomil, byly radostné. Zvedl hlavu a spatřil hlouček lišek u vchodu do tábora, tak se k němu vydal. Procpal se mezi liškami a spatřil Sandru, jak k sobě tiskne Jessie a zahrnuje ji péčí. Jessie se snažila dostat pryč, ale matka ji odmítala pustit. ,,Tak moc jsem se o tebe bála!" Opakovala pořád dokola. Arktes byl rád, že se našla, ale zarazilo ho, jak se sem dostala. Jeho otázka byla záhy zodpovězena. Tristan se otočil k Finneasovi a šťastně se na něj usmál. ,,Finneasi, děkuji, děkuji ti, že jsi zachránil mou dceru." Finneas se na něj také usmál. ,,To byla maličkost, Tristane. Je to přeci má povinnost." Odpověděl zdvořile. ,,Tak já už půjdu, díky za starost." Řekla najednou Jessie a vydala se ke svému doupěti. ,,Jessie?" Houkla její matka a Jessie se na ni otočila. ,,No?" Zeptala se hrubě. Sandra si toho nevšímala a pokračovala. ,,Nezapomněla jsi náhodou na něco?" Zeptala se a podívala se na Finnease. Jessie se zasmála. ,,Neřekla bych." Opáčila a už si to štrádovala pryč. ,,Jessie!" Zavrčela na ni Sandra. ,,Okamžitě. Se. Vrať." Jessie se překvapeně otočila. Takový tón od své matky nikdy neslyšela. ,,Okamžitě Finneasovi poděkuješ, nebo za sebe neručím." Jessie na ni civěla s otevřenou tlamičkou. Takhle s ní matka nikdy nemluvila a očividně byla hodně překvapená. Pak se jí na tváři objevil naštvaný výraz, otráveně pronesla ,,Fajn. Díky, Finneasi." a zmizela uvnitř jednoho z doupat. Arktes chvíli ještě sledoval doupě, ve kterém Jessie zmizela, a pak si sedl k Tristanovi a Sandře, kteří poslouchali Finnease. Poslouchal, jak Finneas líčil jeho cestu k Těm, kteří chodí po dvou, a jak použil jednu ze svých kuriozit, přesněji jezevčí dráp, k otevření klece, ve které byla Jessie uvězněna.
Arktes byl rád, že mají takového lišáka ve smečce.
Je skvělé vědět, že je na někoho spoleh.

Ahoj!
Jsem na sebe opravdu naštvaná, protože vydat kapitolu po takové dobe je hrozné... Ale asi musíte chápat, že je těžké vymýšlet pointu příběhu a ještě to skloubit s kroužky, rodinou, školou a kamarády... Snad se nezlobíte ❤
~Barča aka Chloe 💙