Kodiak se se svou družkou mlčky vracel do tábora. Oba nevěděli, co si mají myslet, proto byli oba raději zticha. Když došli do tábora, ihned se k nim přihnala štěňata. Kodiak je vůbec neposlouchal, jen každému olízl hlavičku a odebral se do svého doupěte. Dlouze o té nové informaci přemýšlel a snažil se najít řešení. Ale neměl moc času, jelikož se zvenku ozvalo rozzlobené vytí. Kodiak se odevzdaně zvedl a vyšel ven, jen aby zase čelil stěžování na Jantara. Znovu k němu přiběhla naštvaná Flower s hlídkou za zády. Kodiak frustrovaně zatnul zuby a podíval se na Flower.
,,Flower, co se stalo?" Zeptal se. ,,Alfo! Jantar to tentokrát vážně přehnal!" Sdělila mu. Kodiak jen přikývl a naznačil jí, aby pokračovala. ,,Zase na hlídce usnul, ale když jsem ho vzbudila, začal mi nadávat!" Kodiak se podíval na Jantara na konci skupiny, který pod jeho pohledem zvedl hlavu. ,,Je to pravda, Jantare?" Zeptal se ho. Jantarovi v očích bleskla zlost. ,,Není Alfo, Flower lže!" Ohradil se. Flower na něj zavrčela a přikrčila se. ,,Tak dost!" Zavyl Kodiak. ,,Co zbytek hlídky? Kdo z nich mluví pravdu?" Zeptal se a otočil se na Eragorna a Wara. ,,Jantar to opravdu udělal, Alfo. Flower mluví pravdu." Potvrdil Floweřina slova War a Eragorn jen přikývl. Jantar zafuněl a také přikývl. ,,Dobře, dobře, udělal jsem to. Omlouvám se Alfo, že jsem lhal, já jen nesnáším, když mě někdo budí. Přijmu jakýkoli trest." Kodiak ho překvapeně sledoval a pak jen pokrčil rameny. ,,Dobrá, děkuji za upřímnost, pokud se tomu tedy tak říkat dá. Ovšem, když sis o trest sám řekl..." Udělal Kodiak dramatickou odmlku a pak znovu spustil. ,,Tak tady ho máš. Tvým trestem bude, že budeš jíst až po Omegovi. Trest je to sice tvrdý, ale ty jsi to neudělal poprvé." Jantar se na nej šokovaně díval, Kodiak s těží potlačil uchechnutí. Asi si myslel, že mu žádný nedám. Všichni z hlídky s trestem souhlasili, rozešli se a Kodiak začal sestavovat novou hlídku. V rohu tábora zahlédl Frosta, tak si ho k sobě zavolal. ,,Froste, šel bys na hlídku? Sežeň si prosím někoho z lovců, ostatní hlídkaři se z hlídky už vrátili." Frost přikývl. ,,Klidně půjdu sám, Alfo. Ať nikoho nezatěžuji." Navrhl a Kodiak přikývl. ,,Dobrá tedy. Věřím, že to zvládneš, jsi schopný bojovník. Zkontroluj prosím hranice se smečkou Lží a vlky." Frost přikývl, otočil se a zmizel ve východu z tábora. Kodiak si sedl a zafuněl. Vzhlédl k nebi a podíval se na zapadající slunce. Den se chýlí ke konci... Při této myšlence mu pohled sklouzl na hromadu kořisti, která byla pro jeho smečku až moc malá. Půjdu na lov. Řekl si a šel sehnat zbytek lovecké skupiny.

Celeste klusala po boku svého druha.
Oni dva, společně s En, Tariyem a jeho sestrou, se vydali na lov, aby nasytili smečku. Šli po stopě veverek, ale En se oddělila, aby pronásledovala špačky. Byli těsně u veverek a čekali na správnou chvíli. Tariyo a Asta vyskočili a každý usmrtili jednu veverku přesně ve chvíli, kdy se ozvalo vytí. Zbytek veverek utekl, stejně tak všechna kořist v lese. Celeste se zaposlouchala a vykulila oči. ,,Zní to jako volání o pomoc!"

Ahoj!
Vítejte u další kapitoly, po více jak měsíci! Nebojte, začnu zase pořádně psát, jen toho mám teď moc. Snad se kapitola líbila <3
~Barča aka Chloe 💙