,,Smečka Lží má u vás špehy." Beta zalapali po dechu a Alfa vykulil oči.
,,Co- cože? Jak je to možné?!" Yiro si jen povzdechl. ,,Je mi líto, ale nevím. Ani kdo to je nebo kolik jich je." Beta se k Alfovi přitulila a bezmocně Zakňučela. Yiro si je smutně prohlédl a něco ho napadlo. ,,Můžete na to jít stejně jako oni!" Pokusil se je Yiro povzbudit. Oba se na sebe zmateně podívali. ,,Co tím myslíš?" Zaptala se ho Beta. Yiro se na chvíli zamyslel, jestli to vůbec zvládne, a pak začal vysvětlovat. ,,Když oni u vás mají špehy, tak vy můžete taky. Já bych byl váš špeh," Nabídl se Yiro. ,,Sice je mi proti srsti obelhávat svou smečku, ale tyhle boje jsou nesmyslné." Alfa se na něj podíval a zvedl se. Yiro ho pozoroval, jak se zadíval své družce do očí a oba najednou přikývli. ,,Oba ti věříme a jsme rádi, že jsi se nám rozhodl pomoct." Řekl nakonec a usmál se. Yiro se také usmál a zvedl se. ,,Raději už půjdu zpět. Musím ještě něco nalovit,aby to nebylo podezřelé." Oba dva přikývli a Beta se také zvedla. ,,Já jsem Celeste a tohle je Kodiak," Řekla Beta a kývl a ke svému druhovi. ,,Říkej nám tak, prosím." Usmála se na něj a Yiro přikývl. ,,Brzy naviděnou." Řekl ještě, než zmizel v keři.

Yiro právě lovil. Když se dostal na své území, vyválel se v jehličí a vydal se po stopě lasic. Právě se k jedné z nich blížil, lasic a ho vůbec nevnímala. Ve správnou chvíli na lasici skočil a zakousl jí. Kousek od něj zpanikařili další čtyři, dvě z nich Yiro dostihl. Lasice schoval v dutém stromu a vydal se dál. Zavětřil a pousmál se, když ucítil sladký pach laní. Jsem sice sám, ale mohl bych to zkusit. Řekl si a vydal se po pachu. Blížil se k nějaké mýtině, když ho do čumáku uhodil pach zajíců. U zajíců mám větší šanci... Napadlo ho a tak se po něm vydal. Po chvíli zahlédl pětici zajíců okusující vysokou trávu. Přikrčil se a začal se k nim plížit. Vysoká tráva byla ideální skrýš, zajíci si ho nevšimli, dokud dva z nich neusmrtil. Řekl si, že to bude stačit, tak posbíral kořist a vydal se zpět do tábora. Sotva Yiro vešel, všichni se na něj otočili. Všichni, až na Alfu a Sergeho. ,,Jak jsi je mohl nechat utéct!? Měli jsme tak velkou šanci a kvůli tobě už jí nemáme!" Vyla rozzuřeně Kori. Serge se před ní krčil a kňučel. ,,A- ale já... Vždyť mě n- někdo o- omráčil." Snažil se Serge nějak bránit, ale tahle slova mu podepsala ortel. Alfa vyskočila, srazila ho k zemi a zavrčela. ,,To není omluva!" Než se Yiro nadál, Serge ležel na zemi s prokousnutým hrdlem. Yiro zalapal po dechu a vytřeštil oči.
,,Jak- jak jsi mohla?" Zeptal se vystrašeně a znechuceně zároveň. Alfa si odfrkla a sedla si. ,,Byl to lajdák a neschopný lenoch! A ty jeho klouby! Teď už alespoň nebude zdržovat a nebude ho to bolet." Ušklíbla se. Yiro hodil úlovky na hromadu a rovnou šel do svého doupěte. Chvíli jsem uvažoval nad tím, že jsem jen zrádce své smečky a že si to má smečka nezaslouží. Yiro si pro sebe zavrčel a zatočil se, aby si mohl pohodlně lehnout. Teď už ale vím, že dělám správně.

Ahoj!
Moc se omlouvám, že nevyšla měsíc kapitola, ale měla jsem moc školy. Snad vám to nevadí a kapitola se vám líbila!
~Barča aka Chloe 💙