Suzie si s Lucy hrála v lese a šťastně svou dceru pozorovala. Zrovna honila motýlka, bylo strašně vtipné, jak se ho snažila chytit. Když to vzdala, vzala ji Suzie zpět do tábora. Když byli u vchodu, vynořil se z něj Dusk. ,,Lucy, vrať se prosím do školky. Hned přijdu." Poslala Suzie svou dceru pryč. Lucy přikývla a v tu ránu byla pryč. ,,Ty její oči. Celá-" Začal Dusk, ale Suzie ho přerušila. ,,Neříkej to." Zavrčela. ,,Celá já." Dořekl to Dusk a usmál se. Suzie mu dala pohlavek a přihmouřila oči. ,,Říkala jsem, ať to neříkáš!" Dusk jen zavrtěl hlavou.
,,Měli by jsme ji to říct." Suzie mu podkopla packy, aby na něj viděla ze shora. ,,A co ji říct? Že já, její matka, pořušila nařízení o spáření se s novým členem? Že jsem tím zradila smečku? Tak to ani náhodou! Přece víš, že když se někdo přidá do smečky, rok se s ním nikdo nesmí spářit! Tys tu byl sotva úplněk!" Dusk se zvedl a pohlédl na ni. ,,Ani tobě se tohle pravidlo nelíbí. Věci se mění, není na čase, změnit i tohle?" Suzie se mu podívala do očí. ,,Ty víš, že tě miluju, ale udělat to nemůžu. Zradila bych tím smečku." Dusk nespokojeně zamručel a otočil se k odchodu.
,,Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde mě najít." Řekl a odešel. Suzie se smutně vrátila do tábora a narazila na Fanga. Fang se na Suzie podíval a naklonil hlavu na stranu. ,,Děje se něco, Alfo?" Suzie zavrtela hlavou. ,,Ne nic." Řekla a odešla. Celou cestu do svého doupěte na sobě cítila Fangův pohled a ošila se. Lehla si do svého doupěte a povzdychla si. Lžu své vlastní smečce. Jsem mizerná Alfa.

Arktes se poníženě přikrčil. Vůdce ho právě napadl, protože do jeho doupěte vlétla včela. ,,V té tvé podestýlce byla nejspíš kytka a kvůli tobě mě bodla včela!" Ukázal mu mrtvou včelu na pacce. ,,A- ale vůdče, vždyť ta včela má porad žihadlo, nemohla tě bo- bodnout." Vůdce na něj skočil a zahryzl se mu do ramene.
,,Nebudeš zpochybňovat moje slova!" Zařval a začal na nem skákat. Arktes si pomyslel, co za Lišáka by tohle udělalo, a začal skučet bolestí. Mířila k nim Ava se Sandrou, Ty dvě se vždy Arktese zastaly. Arktes se krátkým zavrtěním hlavy poslal pryč. Nikdo další trpět nemůže. Když byl podle vůdce už dost zraněný, pustil ho a šel spát. Sandra a Ava Arktesovi přinesli pavučiny a dali mu je na zranění. Arktes jim poděkoval a ony odešli na lov. Arktes si začal odendávat pavučiny a čistit rány. Když byl hotový, lehl si před své doupě a začal pozorovat dění v táboře. Po nějaké době, když už usínal, se přihnaly Sandra a Ava, a vyděšeně lapali po dechu. ,,Jessie unesli Ti, co chodí po dvou!" Vyhrkla Sandra, její druh Tristan se k ní hned přihnal, aby jí uklidnil. Vůdce se zvedl a odfrkl si. ,,Zase ta malá nenažraná průšvihářka? Fajn, Ava, Tristan, Thunder a Omega," vrhl po Arktesovi znechucený pohled. ,,Jí půjdou hledat. Ostatní tu zůstanou." Arktes šel za ostatními a rozdělili se. To má z toho, že neposlouchá. Všichni jsme ji varovali. Přestal na to myslet a vydal se k hranicím s Těmi, kteří chodí po dvou.

Ahoj!
Vítejte u desáté kapitoly tohoto příběhu! Zdají se vám kapitoly o vlcích a liškách takové nemastné neslané? Mně taky, bude to tím, že mé mě baví psát tolik, jako ty o smečkách Pravdy a Lží. Ale doufám, že se vám tato kapitola líbila ^^
Mějte se krásně!
~ Barča aka Chloe 💙