Celeste se vzbudila a zamrkala. Byla ve svém doupěti, k břichu se jí tiskla čtyři štěňata. Každému olízla hlavičku a pomalu se zvedla, aby své malé drobečky nevzbudila. Vyšla z doupěte a protáhla se. Právě probíhal každodenní bojový výcvik, který vedl tento den její druh Kodiak. Došla k němu a zavrtěla ocasem. "Kodiaku." Oslovila ho. Kodiak se otočil a dotkl se jejího čumáku. "Tak bando," oslovil Kodiak svou smečku s úsměvem. "Předveďte své Betě co jste se dneska naučili." Celeste se usmála. Lepšího druha a Alfu si nemohla přát.
Psi se rozdělili po dvou a jako první šli Luna, Celestina sestra, s En. Začaly kolem sebe kroužit a pozorně se sledovaly. En se na Lunu vrhla, ale ta lehce uhnula a En spadla do prachu. Luna jí dala packy na záda, ale En se otočila na břicho a jemně se Luně zakousla do packy. Ta zakňučela a En využila příležitosti. Podkopla Luně packy a přitiskla ji k zemi. To byl konec boje, obě se postavily a přátelsky si olízly uši.
,,U Nebeské smečky, byly jste úžasné!" Pochválila je Celeste. "En, je vidět, že jsi cvičila, už dokážeš protivníka převážit na záda! A ty Luno skvěle uhybáš. Dobrá práce!" Obě zavrtěly ocasem. "Děkujeme Beto!" Zaštěkaly nastejno. Na řadu měla být další dvojice, ale do tábora se přiřítila rozzuřená Flower a její hlídka.
"Alfo!" Zaštěkala rozhněvaně. Kodiak frustrovaně zafuněl. A kdo by se mu divil? Každý den si někdo na někoho stěžuje. "Alfo, Jantar si na hlídce lehl a usnul, už zase!" Teď už Flower téměř vyla. Celeste se podívala ke vchodu do tábora, kde se právě objevil Jantar. Tvářil se pěkně nabroušeně, ale změnil pohled na zahanbený. S ním budou ještě problémy...
"Tak co s tebou uděláme Jantare?" Pronesl Kodiak přes zaťaté tesáky. Jantar už otevíral tlamu, aby něco řekl, ale přerušil je písklavý hlásek za jejich zády: "A co kdyby Jantar dnes jedl až po Rikym, teda Omegovi, a také mu pomohl s jeho prací?" Celeste se nemusela ani otočit a už věděla, že ten hlásek patří její dceři Daisy. "To je dobrý nápad. Myslím, že by Riky, teda Omega," mrkla Celeste na Daisy, "pomoc uvítal. Že?" Riky přikývl a Daisy se rozzářila. Celeste se podívala na Kodiaka a Kodiak pronesl: "Souhlasím. Ale Daisy, měly bychom si promluvit o odposlouchávání ostatních, co ty na to?" Daisy omluvně svěsila ocásek, ale stále se usmívala. "Ne Jantare." Zavrčel Kodiak, když viděl, jak si to Jantar míří do doupěte hlídkařů. "Máš přece práci. Pomoz Omegovi vynést podestýlku a ošetřit Luně packu. Přece jenom jsi se vyspal na hlídce, ne?" Jantar zakňučel a odplazil se k Rikymu. Celeste začala věnovat pozornost těm, kteří dnes cvičili boj. "Takže, co jste se naučili mi můžete ukázat jindy. Teď potřebujeme jídlo. Kdo se hlásí?"

Celeste vyrazila v čele lovecké skupiny. Mířili na zaječí louku, kde je každý den plno zajíců. Celeste dala pokyn a skupina se rozdělila. Plížili se vysokou trávou, když se ozvalo děsuplné vytí. Celeste neváhala a vyrazila za zajíci. Ostatní členů její skupiny vyrazily také. Celeste skočila na nejbližšího zajíce a usmrtila ho. Chňapla čelistmi po dalším, který běžel kolem. Dostala ho, dohromady měli pět zajíců. Celeste se naštvaně zvedla. Ten hlas patřil Luně a tak se vydala za ní. Když ji našla, zavrčela na ni. "Luno! Přišli jsme kvůli tobě o úlovek! Co si sakra myslíš, že děl...?!" Celeste se zarazila. Sledovala Lunin pohled a zalapala po dechu. U jednoho stromu ležel pokousaný Riky. Rány měl po celém těle a chybělo mu ucho. Celeste přišla k Rikymu blíž a očichala ho.
"On žije!" Vyštěkla.  "Luno... jdi s lovci zpět do tábora. Zkuste cestou něco najít, ale nezdržujte se nikde dlouho." Luna přikývla a odběhla. Celeste si nandala Rikyho na záda a mířila s ním do tábora. Musela s ním přejít zaječí louku a přebrodit řeku, to byla ta nejrychlejší cesta. Dovlekla Rikyho do tábora a pomalu ho položila. "Celeste! Celeste, co se stalo?" Přiběhl Kodiak ke své družce. "Luna našla Rikyho na lovu, ale ještě žije! Musíme mu pomoct!" Kodiak přikývl a zavolal na Jantara. "Jantare pomoz mu." Zaštěkal. Jantar vzal mech nasáklý vodou a přiložil ho na zranění. "Je mi líto, nevím, co mám dělat, tolik mě toho ještě nenaučil." Zakňučel. Celeste vytřeštila oči. Přece tu nezemře! Bála se však zbytečně. K Rikymu se přiřítila jeho družka Anne a hrubě Jantara odstrčila. "Tebe to možná nenaučil, ale mě ano." Zavrčela na něj. Vzala mech a postupně ho přimáčkla na každou ránu. Přinesla si sebou pavučiny a obmotala jimi to, co zbylo po jeho uchu. Anne se zvedla, někam odběhla, a po chvíli se vrátila s nějakou bylinou. Bylinu rozmačkala a vetřela do Rikyho zranění.
"Teď si potřebuje odpočinout. Jantare, dej mu novou podestýlku do jeho doupěte." Jantar přikývl a odešel. Kodiak přišel k Anne blíž. "Teda Anne, to je obdivuhodné. Jdi si s Rikym lehnout a odpočiň si." Zaštěkal. Anne přikývla a s Kodiakovou pomocí odnesla Rikyho do doupěte Omegy. Když se Kodiak vrátil, přitiskl se k Celeste. "Smečka Lží?" Zeptal se s úzkostí v hlase. Celeste přikývla a přitulila se ke svému druhovi.

Ahojky!
První kapitola je tady. Doufám, že se líbila a budete tenhle příběh číst dál. A nebojte, takhle na začátku nikoho nezabiju XD
Tak se zatím mějte!
~ Barča 💙