Zaklepala jsem. 'Snad budou milí...' Čekám. Nic. Zaklepala jsem znovu. Dveře se naštěstí otevřou. "Haló? Je tu někdo?" Zavolám do prázdna. Nic se neozývá. Jdu po schodech nahoru, sice tu to je temné a staré, ale také pěkně udržované. Díky tomu jsem se ani nebála. Došla jsem do nějaké chodby. Podél bylo spousta dveří. Začala jsem je postupně otevírat. Jeden byl růžový pokoj. Dívčí. "No fujtajbl!" Zděšeně jsem od toho pokoje odskočila.
"Nelíbí?" Zeptal se někdo za mnou. Otočila jsem se. Stál tam kluk. Měl zvláštně červené vlasy, zelené a nebezpečné oči a šibalský úšklebek.
"Je to odporný! Růžová by měla být z vesmírů vymazána!" Oklepu se. Z toho pokoje budu mít ještě trauma.
"Myslel jsem, že dívky růžovou rády." Pořád měl tak divný úšklebek.
"Hele, nevím, kdo jsi, ale tady já spát nebudu. Je to naprosto nepřijatelné." Zkřížila jsem ruce na prsou a postavila se proti němu tak, abych se po něm kdykoliv mohla ohnat, ale nebylo to poznat.
"Co se tu děje? Už přijela ta-" Další hlas, ale zarazil se. Líně jsem otočila hlavu za novým hlasem, ale stále jsem kontrolovala toho červenovláska. "Zdá se, že je již tady a našla svůj pokoj..." Pokračoval onen hlas.
"Ne! V růžové nikdy spát nebudu!!" Nafoukla jsem tváře na protest jako malé děcko.
"Nuže dobrá, můžeš spát v pokoji naproti, ale už žádné odmlouvání." Řekl druhý hlas. Vítězoslavně jsem se usmála, otevřela dveře a hodila kufr dovnitř. Pak jsem se na ně otočila. Ten druhý měl brýle, šedofialový vlasy a růžový oči.
"Kdo jste a co teď? Otec říkal, že vás je tu několik. Dva nejsou několik." Odfrknu si. Zase mám pozici, kde se mohu kdykoliv bránit jakémukoliv útoku.
"Pojď za mnou. I ty Ayato." Červenovlásek si otráveně povzdechl a šel za ním. Ihned jsem je následovala, celkem mě zajímalo, co dalšího zajímavého tato budova skýtá.
"Kam to jdeme? Jak je to tu velké? Můžu si to tu vyfotit?" Vytáhla jsem mobil. Ten červenovlásek, Ayato, mi ho vzal z ruky.
"Ne, žádná dokumntace ani kontakt s vnějším světem mimo toto sídlo." Pronesl vážně.
"Dobře dobře, nic nebudu fotit ani posílat, vrať mi ho prosím!!" Zaškemrám. Bez mobilu ani krok. Naštěstí mi ho vrátil. "Děkuju." Řekla jsem ostře a přitiskla si ho k sobě v objetí. "Můj milášek..." Zašeptala jsem si pro sebe a uklidila ho do kapsy. Brejlatec otevřel nějaké dveře a tam bylo šest křesel. Teda jedno byla spíš pohovka. Na té ležel blonďák a měl sluchátka. 'Hmm... Někdo moderní...' Vedle něj se usadil brejlatec a vedle Ayato. Pak tam seděl někdo Ayatovi opravdu podobný. Jen měl delší vlasy a klobouček. Celkem vkusný klobouček. 'Ten bude za chvíli můj...😈' Vedle něj seděl fialovlasý kluk s plyšovým medvědem a nakonec bylo prázdné křeslo. Jen jsem tam tak stála a čekala, co bude dál.
"Dobře tedy, asi víš, proč jsi sem přijela. Takže ti nás rovnou představím. Tohle je Shu." Ukáže na blonďáka. "Já jsem Reiji a tohle je Ayato." Ukáže na červenovláska. "Toto je Laito." Ukáže na klouboučkáře. Ten vstane a gentlemansky se ukloní.
"Těší mě." Tajemně se usměje.
"Laito, nevyrušuj." Napomenul ho Reiji. "Toto je Kanato." Ukáže na děcko s méďou. Ono se na mě jen podívá.
"Teddy, co si o ní myslíš?..." Zašeptal. Mluvil ke svému medvědovi. 'Magor, toho medvěda musím zničit, bude zábava.😈'
"A..." Reiji se podívá někam za mě. Otočím se. Je tam rudooký bílovlásek. "...tohle je Subaru." Dokončil větu. On jen nevrle zavrčel.
"Kdo to je?" Už jen z jeho hlasu bylo slyšet opovržení a výbušnost.
"Jsem Saya." Nevinně se zazubím.
"Poslala ji pro nás církev. Je další." Řekl Reiji a odešel.
"Moc to nechápu, co s církví?" Nakloním zvědavě hlavu na stranu. Kanato na mě místo odpovědi namíří pohled medvídka, očividně Teddyho, Laito si poposune klobouk, Ayato si mě jen zkoumavě prohlížel, Subaru zmizel a Shu očividně spal. Takže jsem skončila bez odpovědi. "Fakt dík." Protočím očima a jdu do svého pokoje. Pořádně si ho prohlédnu. Byl sladěn do černa a temně modra. Dokonalost sama. Začnu se přehrabovat v kufru. Vytáhnu mangu, kterou mám právě rozečtenou. Plácnu sebou na postel a začnu si číst.

Omlouvám se, že kapitola nevyšla už včera, ale musela jsem udělat čtenářský deník na 4 knihy, které jsem ani nečetla, takže mi to moc nevyšlo. Celkem 713 slov. Pá moji Diablíci 😜