Padla na kolena a plakala. Nepřemýšlela o tom, co se bude dít. Bylo totiž jedno, co se stane. Její nejlepší přítel byl mrtvý. A s ním i šance na výhru. Čekala, že se Harry zvedne a řekne, že to byl vtip. Všichni budou překvapení a on zabije Voldemorta. Jenže jeho tělo nadále bezvládně leželo několik metrů před ní. ,,Pohlédněte! Váš hrdina je mrtvý!" volal radostně Voldemort. Několik smrtijedů se posměšně chechtalo. Chtěla je všechny zabít, pomstít tím Harryho smrt, ale nedokázala vstát, natož se rvát. ,,Odveďte je," přikázal Vodemort. Dva muži ji zvedli ze země.
,,Ne! Hermiono! Hermiono! Nechte ji!" Věděla, čí ten hlas je. Neotočila se. Nechtěla vidět Rona. Bála se, že by to neunesla. Proto pomalu kráčela se smrtijedy a nechala se plně pohltit zármutkem.

Bylo to jako déjà vu. Vsadili ji do žaláře a nechali ji tam. Aspoň tam měla postel. Lehla si, schoulila se do klubíčka a zavřela uplakané oči. Věděla moc dobře, že se jí nepodaří usnout, ale musela nabrat trochu sil. Jen bohové věděli, jak to s ní dál bude. Musela být připravená na všechno.

Stále před sebou viděla obraz mrtvého Harryho. Vracela si celou bitvu a ujišťovala se, že nemohla vývoj bitvy nijak víc ovlivnit. I tak se cítila provinile. Nejdřív plakala, pak už jen prázdnýma očima zírala do tmy. Usnula vyčerpáním po čtyřech dnech.

,,Vstávej, květinko," řekl Prašivec a pohladil ji po tváři. Hermiona otevřela oči. Nebyla si jistá, jestli je skutečný. ,,Tak jak ti je?" zeptal se a v jeho hlase nebyla ani špetka výsměchu. Hermiona zavrtěla hlavou na znamení toho, že nechce mluvit. ,,Posadíš se? Nechce se mi tu postávat." Zamyslela se nad jeho požadavkem a nakonec se narovnala, čímž uvolnila polovinu postele pro něj. Sedl si těsně vedle ní a objal ji kolem ramen. Nechtěla už s tím vším bojovat. A tak se opřela o Prašivce a tiše vzlykala.
,,Upřímně, vůbec jsem nečekal, že to takhle dopadne," řekl po chvíli. ,,Chtěl jsem na tebe zapomenout a nechat tě tu samotnou. Ale vzpomněl jsem si na tvůj slib a řekl jsem si, že bys za mnou určitě přišla. Tak jsem tu. Nebylo by to vode mě férový, kdybych se na tebe vykašlal."
,,Jak...?" chtěla se zeptat, ale vlastně jí to bylo jedno.
,,Jak jsem se sem dostal? Byl jsem docela prospěšnej, takže mám teď pár výhod voproti ostatním," vysvětlil.
,,Co bude?" vysoukala ze sebe.
,,Netuším. O tom se rozhodne, až na tebe přijde řada. Ale nečekej nic hezkýho. Většinou je to jasnej rozsudek smrti," odpověděl na její dotaz.
Hermiona se slabě zasmála a pravila: ,,Tak to asi nejsou moc dobré vyhlídky." Už se tolikrát vyhnula jisté smrti, takže bylo jasné, že tentokrát si to drahý smrťák pořádně užije. Prašivec se odtáhl.
,,Už budu muset jít, drahoušku," řekl.
,,Přijdete?" zeptala se zoufale. Překvapeně na ni pohlédl a jeho tvář se rozzářila.
,,To je jasný, květinko," slíbil něžně.

Vrátil se hned druhý den. Hermiona k němu vzhlédla a místo pozdravu jen kývla hlavou. Mávl hůlkou a vyčaroval deku, kterou Hermioně přikryl ramena. ,,Dneska o tebe budu pečovat," informoval ji. Vykouzlil veliký šálek čaje a vložil ho do jejích rukou. Celá se otřásla, teprve v porovnání s čajem jí došlo, jak veliká zima ve vězení je.
,,Proč jste na mě tak hodný?" zeptala se.,,Hele, neříkám, že bys mě neštvala," začal trochu vyčítavě, ,,ale ztratila jsi kámoše a s největší pravděpodobností brzo umřeš, tak jsem ti to prostě chtěl trochu zpříjemnit."
,,Jak jsou na tom ostatní?"
,,To nechceš vědět, květinko," řekl temným hlasem. To Hermionu vyděsilo a už se na přátele neptala. Dopila čaj a nabídla si pečivo. Po těch dnech byla vyhladovělá. ,,Je zvláštní, že jsme zase tam, kde jsme byli."
,,Ale tentokrát už to není hra," oponovala Hermiona. Nahnul se k jejímu uchu a zašeptal: ,,Myslíš, že to tehdy byla hra? To nebezpečí pro tebe nebylo nebezpečím?" Pod tónem jeho hlasu se roztřásly všechny její kosti v těle.
,,Tak jsem to nemyslela," řekla Hermiona na svou obhajobu.
,,Stejně jsi tím přiznala, že jsem pro tebe byl příjemným rozptýlením. A navíc jsem tě chránil, takže to vlastně byla pohodová dovolená."
,,Ne. To bych nikdy netvrdila. Jen jsem to myslela tak, že tenkrát byla ještě možnost utéct. Teď, když už zlo zvítězilo, nemám kam utéct."
,,Ach, drahoušku, to mě mrzí," pronesl jako herec při svém debutu. ,,I když... Nemyslím si, že není žádná naděje."
,,Chcete mě snad pustit?" zasmála se Hermiona. Taky se zasmál a pohladil ji po vlasech.
,,Drahoušku, to já nemůžu. A navíc... Co bych z toho měl?"
,,Tak vidíte. Už si jen počkat na rozsudek."
,,Některé talentované si nechávají. A ty jsi přece dobrá čarodějka, ne?" Zamračila se.
,,Myslíte si o mě, že bych byla schopná přejít na stranu zla? Poté, co mi zabili kamaráda? Nebo možná zabili všechny...? Skutečně o mně máte tak špatné mínění?"
,,Ne. Mám vo tobě to nejlepší mínění. Ale, holčičko moje drahá, někdy je lepší bejt naživu," řekl a vstal. ,,Deku si nech. Mám docela dobrou představu, jaká je tu kosa." Když se blížil ke dveřím, zvolala: ,,Děkuju. Deka se ve vězení hodí." Prašivec se usmál na dívku, která nakonec zemře rukou někoho jiného. Nevěděl, jestli závidí jejímu budoucímu katovi, nebo si nepřeje, aby umírala.
,,Sakra! Rozmysli si to s tím hrdinským činem. Sice budeš hrdinka, ale budeš mrtvá."