Vstoupila do svého vězení. Návrat byl těžký, protože věděla, že zase bude hlady a usínat bude na tvrdé zemi. Prašivec stál ve dveřích, když se k němu rozběhla a krátce ho objala.
,,Skutečně jsem vděčná," řekla Hermiona.
,,Jasný, jasný, krásko. Kdybys měla hůlku, tak bys už tolik vděčná nebyla," ušklíbl se, ale zdálo se, že ho tato skutečnost zasmušila.
,,Ale v rámci možností..." zavtipkovala Hermiona. Prašivec přivřel oči a olízl si rty.
,,V rámci možností budeš vděčná, dokud ti situace nedovolí jinak," řekl a znovu na ni pohlédl. ,,Ale i to je pro mě, v rámci možností, potěšení." Pomyslela si, že nebýt jeho psychických problémů, byl by to docela vtipný chlap. Nebýt šílenství, mohl ji okouzlit svým sarkasmem a pohotovými reakcemi. Nebýt její cti a věrnosti vůči Ronovi, poddala by se jeho choutkám. Byla si jistá, že za jiných okolností by si rozuměli. Možná měl totiž skutečně pravdu. Nebyli zas tak rozdílní. Akorát stáli na odlišných stranách bojiště. Ona kvůli touze po spravedlnosti, on kvůli touze po seberealizaci (docela bídně obhájeným cílům). Hermiona poděkovala bohům, že tenhle muž neovládá čtení myšlenek. Jinak by při jejím uvažování získal pocit, že má šanci a hned by po ní skočil. Prašivec ji chytil za ruku a jemně skousl kousek její dlaně, kterou následně políbil.
,,Dyť já to vim, že by se tě jen tak nevzdali," hlesl.

Odešel a ona si tu větu neustále opakovala v myšlenkách. Znamenalo to to, co si myslela? Protože mistr slovních hříček jí předal jasnou indicii. Takže to bylo jen nahrané. Úmrtí, pohřeb... Přijdou pro ni. A on to ví! Takže na ně přichystá past. Uhodila pěstí do dveří, ani nevnímala bolest v kloubech.

Dalších několik hodin chodila v kruhu a snažila se uklidnit. Zabije je, on je všechny zabije. Zabije Rona. Chytí Harryho. Zastavila se, klekla na zem a sepjala ruce. Modlila se ke všem bohům, aby neublížil Ronovi a Harrymu, a ostatním, a jí...

Stoupla si ke dveřím hned, jak uslyšela hlasy.
,,Idiote! Nikdo tam nebyl!" zahulákal naštvaně Šedohřbet. ,,Obcházeli jsme to tam celou noc a nic!"
,,Tak jsem se asi spletl. Měla to bejt tutovka," odpověděl Prašivec. ,,Nebo seš úplně blbej a nechal si je pláchnout a teď se jenom vymlouváš!" Chytré, pomyslela si Hermiona a nevědomky se usmála. Musela uznat, že má ten chlap odpověď na všechno. Ona takhle dobře lhát neuměla. Nebelvírská upřímnost někdy nebyla výhodou. Kdyby udeřil někdo na ni, začala by se omlouvat a přiznala by svou chybu. Ale ten ošklivý člověk se vyznal ve lhaní dokonale. Najednou se ozvala hlasitá rána. Poodskočila ode dveří. Nevěděla, co se mohlo dít nahoře, ale určitě to nebylo nic dobrého. Chvíli slyšela dupání, sesílání kleteb a pak se otevřely dveře. Celá vyděšená doběhla do rohu a skrčila se, jako by očekávala samotného Voldemorta. Zakryla si tvář, takže neviděla, kdo se k ní blíží. Někdo ji jemně položil ruku na rameno. Napřímila se a začala vetřelce mlátit hlava nehlava.
,,Mio, to jsem já," zaslechla známý hlas. Zarazila se a chvíli tomu nemohla uvěřit. Celou místností začala proudit magie.
,,Rone?" zašeptala a zadívala se na mladíka, který stál před ní. ,,Bohové, Rone..." Padla mu do náručí a začala vzlykat.
,,Není čas, pojď," řekl, chytil ji za ruku a chtěl se s ní přemístit.
,,Ale, ale, ale... Jestli to není náš oblíbenec, zrzek?" uslyšeli hlas ode dveří. Prašivec se nonšalantně opíral o dveře. Ron namířil hůlku na jeho hruď.
,,Ty hajzle, teď tě zabiju. Za všechno, co jsi jí udělal!" zařval Ron a jeho ruka se zatřásla zlobou. Prašivec se pousmál a rozepjal ruce jako ukřižovaný. Přímo k tomu Rona vybízel.
,,A za všechno, co jsem neudělal," zavtipkoval a svůj pohled směřoval k Hermioně. Zahanbeně sklonila hlavu. Lhal jí, ubližoval... Zasloužil si to.
,,Avada..." Byla vděčná! Pevně stiskla Ronovu ruku a přenesla ho. Když získala půdu pod nohama, podívala se na zmateného Rona.
,,Nebyl čas," zalhala. ,,Chtěla jsem být prostě pryč..."Ron ji objal.
,,Už jsi v bezpečí." Přiběhla k nim Molly a Fleur. Molly ji vyrvala z Ronova náručí, aby ji mohla umačkat vší svou láskou.
,,Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě. ,,Máme připravené lektvary..."
,,Nic mi není," odpověděla Hermiona a pokusila se o úsměv. ,,Jen mě všechno bolí a jsem vyčerpaná."
,,Pojď, musíš odpočívat," řekla Molly Weasleyová a táhla ji do pokoje.
,,Ne," zarazila ji jemně Hermiona. ,,Musím se ujistit, že se nikomu nic nestalo."Usadili ji do křesla, Ron ji hladil po ruce a Fleur jí přinesla čaj. Postupně se vrátili všichni. Hermiona s obtížemi vstala a začala děkovat a objímat všechny své zachránce.
,,Nedalo se toho moc dělat, takže žádné oběti... Ani na jedné straně," informoval Remus. Rozhodně nebyla ráda, že to přežil i on. Nikdo mu neublížil, jaká škoda! Malá lhářka, nazvala sama sebe.
,,Na to si nalejeme ohnivou whisky," řekl pan Weasley a přičaroval spoustu skleniček, do kterých se alkohol sám nalil. Hermiona se napila jen symbolicky. Nesnesla by alkohol po tolika dnech hladovění.

Ron ji uložil do postele a kontroloval její (falešný) spánek. Když podle jeho pravidelného dechu poznala, že sám usnul, otevřela oči a civěla do tmy, kde běhal její vlk a vysmíval se její slabosti. Mohla ho nechat zahynout. Mohla se ho zbavit. Mohla, jenže tohle zvíře si ji omotalo kolem prstu. Do nosu ji uhodila neexistující vůně lesa a hlíny.