Prvotní odhodlanost zmizela pod záchvatem paniky. Ruce se jí roztřásly, takže když bojovala s podprsenkou, neměla šanci vyhrát. Nejistě k ní přistoupil a gestem naznačil, aby se otočila. Rozepnul dva háčky a jemně ji pohladil mezi lopatkami. Sklonila hlavu a stoupla si čelem k němu. Odhodila podprsenku a vzhlédla k němu. Neodpustil si malé pousmání, když sjel pohledem k jejím ňadrům.
,,Nádherná," zašeptal vzrušeně. Čekala, že se zachová jakkoliv. A byla připravená. Jenže on ji obešel a začal jí napouštět vodu. Svlékla si i kalhotky. Ještě jednou si ji prohlédl. Její tělo poseté modřinami se začalo klepat.
,,Ty mě tímhle vlastně hrozně týráš," pronesl vyzývavě a podíval se do jejích očí, aby si vzpomněl, proč jí nechce ublížit.
,,Jsem za to vděčná," zopakovala Hermiona. Nevěřícně zavrtěl hlavou, aby odehnal všechny nápady, co by s ní mohl udělat, co by jí mohl udělat. Nabídl jí ruku, aby jí pomohl vlézt do vany. Nabídnutí přijala. Dokonce ho možná chytila pevněji než zamýšlela. Jakmile však seděla v teplé vodě, uvědomila si, jak moc jí to chybělo a jak si tuhle chvíli chce užít. A když nabral vodu do kelímku a polil její vlasy, musela blahem přivřít oči a zaklonit hlavu. To považoval za povolení ji umýt. Vyhrnul si rukávy košile a šampónem a prsty masíroval její pokožku. Po umytí vlasů se zaměřil na její krk a ramena.
,,Tak jemná kůže si přímo koleduje o laskání," zašeptal a kdyby se jí nesnažil před pár minutami znásilnit, vyznělo by to hrozně romanticky. Připravil si ručník a když vstoupila na chladnou kachličkovou zem, začal sušit kousek po kousku její bělostné tělo. Nikdy by si to nepřiznala, ale něco se jí na tom hrozně zamlouvalo. Nelíbilo se jí, že o ni pečuje a věnuje se jejímu tělu jakoby bylo svatyní! Nenáviděla ho, protože byl zrůda! Zrůda, která jí neublížila, i když mohla... Hermioně došlo, že pomalu ztrácí zdravý úsudek. Sama sobě nerozuměla, ale věděla o jeho zlé stránce příliš na to, aby podlehla jeho snaze na ni zapůsobit. Nelíbil se jí, hnusil se jí, nenáviděla ho za to, jak moc pomotal její rozum. Oblékl ji do huňatého županu, zvedl její oblečení a odvedl ji k sobě do pokoje. Na to, jak málo věcí tam měl, byl v místnosti neskutečný nepořádek. Ve volných chvílích se věnoval novým sportem ,,hod věcmi", nebo si to nedokázala vysvětlit. Došla k jeho posteli a přestala dýchat. Na polštáři ležela její šála. Ta, co ji zanechala přivázanou na stromě. Musel ji najít a poznat stejnou vůni, kterou cítil tehdy v lese. Otočila se k němu a pootevřela ústa.
,,Říkal jsem, že bych tu vůni poznal kdekoliv a kdykoliv," pravil klidným hlasem a vyzul si boty. ,,Proto je tak těžký tě neohnout přes stůl." S žuchnutím skočil do postele. Párkrát poklepal na matraci, naznačoval, aby si lehla vedle něj. Učinila tak. Hloupé, hloupé děvče ulehá vedle ošklivého, ošklivého člověka, pomyslela si.
,,Zády ke mně, zlatíčko," poradil. Poslechla ho, lehla si na bok a vyčkávala. Zezadu ji objal a přitiskl se k ní. ,,Vidíš, není to tak špatný. Ale věř, že mám hůlku furt připravenou." Přikývla hlavou a poklidně ležela v jeho objetí. ,,Tohle by se mi líbilo. Ulíhat s tebou každou noc a dotýkat se tě," řekl, přivoněl si k jejím umytým vlasům a jednou rukou jí přejel od stehna k pasu. Kdyby nebyla svatá, vyhrnul by ten příšerně kýčovitý župan a zavítal do jejích intimních partií. Hermiona věděla, kolik přemáhání mu stojí si ji nepřivlastnit.
,,Radím ti se prospat, když máš možnost spát v měkkém." Necítila únavu, byla až moc vyděšená ze všeho, co se stalo. Aspoň přivřela oči a odpočívala.

,,Nechci tě sice vyhánět, moje malá, ale už svítá," zašeptal lítostivě. Hermiona unaveně zamžourala a nesouhlasně zamručela. ,,Brzy se vrátí ten debil a určitě nechceš, aby nás tu takhle načapal." To ji rozebralo. Představa, že vejde Šedohřbet a bude chtít svůj podíl... Zvedla se z postele a protáhla se. Připravila si oblečení a stydlivě se otočila k vězniteli, který ji se zájmem pozoroval.
,,Nemyslíš si, že odvrátím zrak, že ne?" ušklíbl se. ,,To bys mi přece mohla utýct," podal vysvětlení, které ovšem nebylo pravým důvodem jeho zírání. ,,Stejně jsem tě už viděl," uklidnil ji a potutelně se zachechtal. Nic jiného jí nezbývalo. Shodila ze sebe župan a s neuvěřitelnou rychlostí a přihlouplým poskakováním se narvala do oblečení. Pobaveně pozoroval její komické vystoupení. Pak vstal a zapnul jí svetřík.
,,Aby ti nebyla zima, miláčku," pravil a mrkl na ni. Stydlivě sklopila zrak. ,,Snad nezjistí, kdo seš. Bych byl smutnej, kdybych vo tebe přišel."
,,Já v to doufám i z jiných důvodů," řekla Hermiona sebejistě, ale pak posmutněla. ,,Kdyby se mi něco stalo... Víte, až na to přijde... Že se mnou budete tak dlouho, jak jen to bude možné? Nechci čelit smrti sama." Položil své dlaně na její tváře a zadíval se jí do očí.
,,To je jasný, krásko. Dokud nás smrt nerozdělí." Nechtěla brečet, takže si to zakázala a rychle zahnala slzy zamrkáním. Jediný, kdo při ní bude stát, bude nepříčetný a bláznivý mladík. Nebyla to výhra, ale musela uznat, že uvítá jeho společnost. Sama by se zbláznila. Takhle bude mít aspoň vsugerovanou podporu.

...

Ron se oblékl a sešel po schodech k snídani. Nalil si pouze čaj, ani si ho neosladil. Věděl, že na něj všichni soucitně koukají, ale nehodlal s nimi rozebírat, jaké děsivé scénáře se mu přetáčejí v hlavě. Usrkl si čaje, vůbec mu nechutnal, takže rozmrzele odložil hrnek na stůl.
,,Takže dnes večer?" ujistil se Harry při pohledu na Remuse. Ten pouze přikývl. ,,Kolik nás bude?"
,,Jich je tak šest, sedm maximálně. Víc jich tam neviděli. Takže jdu já, Arthur, ty, Ron, Nymfadora, Pastorek... Bill půjde taky, měli by s Fleur dorazit někdy dopoledne, abychom s nimi mohli probrat, co a jak. S Pastorkem jsem se sešel včera, takže zná celý plán."