Hermiona usnula k ránu. Tajně doufala, že se probudí vedle Prašivce. Otevřela oči a chvíli jen zírala do stropu. Několikrát se nadechla. Necítila vůni, na kterou byla zvyklá. Bylo jasné, že je jinde, než si přála být. Přesto se otočila na bok. Nikdo vedle ní neležel. Vzlykla a otřela si slzy. Zmačkala peřinu do velké koule a pevně ji objala. Zabořila do ní hlavu a tlumeně křičela. Když se trochu uklidnila, pustila peřinu a nabrala síly. Pomalu vstala, vyšla z pokoje a vydala se do koupelny. Když se uviděla v zrcadle, nepoznávala se. Opuchlé tváře, rty popraskané, žena, která na ni hleděla byla někdo cizí. Opláchla se, oblékla si župan a vydala se do kuchyně. Ne snad proto, že by měla hlad, jen nechtěla být sama. Snape seděl u stolu a četl si noviny. Vzhlédl k Hermioně a suše poznamenal: ,,To jste si moc neodpočinula."
,,Vždyť jsem až doteď spala," odvětila Hermiona.
,,No právě. Spala jste jen tři hodiny," vysvětlil už mírněji. ,,Dáte si čaj?" Hermiona pokrčila rameny, usedla naproti němu a pozorovala, jak Snape pouze silou své mysli přenesl šálek čaje na stůl. ,,Přemýšlel jsem, že bychom dnes vybrali rakev." Hermiona na něj pohlédla s nefalšovaným zděšením.
,,To nepřichází v úvahu," zavrhla ihned. ,,Nemůžu. Něco vyberte sám. Nechci o tom přemýšlet, nedokážu o ničem rozhodovat, nechci..." A už už se chtěla rozbrečet.
,,Radím vám dobře, slečno Grangerová. Pokud se nezúčastníte přípravy na pohřeb, nepřenesete se přes to. Navíc, znala jste ho lépe než já. Nechci, abyste byla zklamaná z mého výběru. Berte to jako poslední službu, kterou mu můžete poskytnout. Určitě by si přál, abyste se o to postarala vy. Já vám se vším samozřejmě pomůžu, ale vaše slovo je rozhodující." To Hermionu přesvědčilo, i když se na výběr rakve vůbec necítila. ,,Vidím to až na večer, budu muset na ministerstvo, bude tu s vámi Malfoy mladší."
,,Vy si myslíte, že nedokážu být sama?"
,,Věřím, že dokážete. Jen se mi zdá správné, když budete mít u sebe stále někoho, kdyby se vám přitížilo, kdybyste něco potřebovala, kdybyste si s něčím nevěděla rady." Snape byl zkušený pedagog, nic ho neznejistělo, na každý dotaz měl sáhodlouhý seznam odpovědí, argumentů a vysvětlivek. Dokonce se netvářil nijak otráveně, že Hermioně musí všechno vysvětlovat. ,,Kdybyste se rozhodla, že už začnete jíst, máte tu připravenou snídani," poznamenal po chvíli. Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Nechci už nikdy jíst." Očekávala, že se s ní Snape začne dohadovat, protože přeháněla. Nikdy nejíst totiž nešlo, pokud byl člověk naživu. Snape pouze přikývl. ,,Ale děkuju vám," dodala Hermiona po tomto milém gestu, kdy přešel její hyperbolu.

Seděla na posteli a dívala se na protější stěnu. Snape zaklepal a vešel. ,,Přinesl jsem vám pár knih, možná by vám to pomohlo se unavit a trochu se prospat," řekl a položil před ní šest knih vázaných v kůži. Hermiona k němu vzhlédla a smutně pokývla hlavou. ,,Už je to zase špatné?" zeptal se. Další přikývnutí. Snape se zatvářil znepokojeně. ,,Smím si přisednout?" zeptal se. Hermiona se místo odpovědi o kousek posunula, aby měl víc místa. Sedl si k ní a pravil: ,,Slečno Grangerová, pokud chcete, tak tady zůstanu. Napíšu sovu, že dnes nedorazím. Jsem si jist, že nejsem nijak moc nápomocný, protože to asi neumím, ale jestli bych to mohl zmírnit, aspoň trochu, tak stačí říct."
,,Jste tak hodný," vydechla Hermiona. ,,Zvládnu to. Nechci vás nijak zdržovat od práce. Pokusím se začíst do jedné z těch knih. Navíc - bude tu Draco, že? To bude... dobré."
,,Slečno," začal Snape, ,,tyto dny se vám možná zdají špatné, ale vy je ustojíte."
,,O tom pochybuju," řekla Hermiona.
,,Znám jednu mladou ženu," pravil Snape a uvažoval, jak pokračovat. ,,Řeknu to upřímně, i když jsem to nikdy nepřiznal. Je to velice schopná a chytrá čarodějka, která už od dětství bojovala proti předsudkům. Myslela si, určitě, tím jsem si jistý, že ji nenávidím. Ve skutečnosti jsem ji svým způsobem obdivoval." Po chvíli dodal: ,,I když byla často nesnesitelná." Hermiona se nepatrně pousmála. ,,Ta mladá čarodějka přišla o všechno, mohla to vzdát a nechat se popravit. Bylo by to jednodušší, to ne že ne. Ona si nechala poradit, znovu a znovu vstala a bojovala. A bojuje stále." Hermiona sklonila hlavu. ,,Copak, byť jen jedinkrát, jste měla pocit, že jde vše podle vašich plánů?" Zavrtěla hlavou. ,,Tak vidíte. Přesto tu stále jste. Už jste zvládla tolik úkolů... Tohle je pouze další situace, kterou máte zvládnout. Nikdy to nebude stejné. Nikdy to nebude dokonalé. Nikdy si nevydechnete s pocitem zadostiučinění, ne v této době."
,,A stojí to za to?"
,,Obávám se, že ano," pravil Snape.
,,Udělala jsem spoustu špatných věcí."
,,Slečno Grangerová, teď se mi, prosím, podívejte do očí," požádal Hermionu. Uposlechla. ,,Kráčíte špínou, ale sama jste čistá. To je velký úspěch. Potřebuji někoho takového." Po chvíli mu došlo, jak to vyznělo, dodal: ,,Pro náš tajný boj proti... zlu." Hermiona stále pozorovala jeho tvář, nechtěla ho zklamat, ale nemohla slibovat, že všechno zvládne. Už si nebyla jistá sama sebou. ,,Nezapomínejte na důvody, proč vás miloval. Představujte si ten pohled, kterým na vás hleděl, v něm naleznete odpovědi." Hermiona se dojatě rozplakala. ,,Tím jsem měl asi začít," poznamenal Snape. ,,Ušetřil bych si hodně zbytečných slov."
,,Ne, to ne. Naopak. Za každé slovo děkuju. Budu se snažit, pokud to stačí..."
,,Naprosto," odpověděl Snape. Vstal, oznámil, že za chvíli dorazí Draco a nechal Hermionu o samotě.