Přenesl ji do lesa, kde ji tehdy chytil. Na Hermionu se sesypaly všechny vzpomínky. Mysl se zaměřila na Harryho, který ještě žil a Rona, který nebyl uvězněný. Zdálo se jí to tak dávno.
,,Tohle byl můj domov," řekl Prašivec. Tázavě na něj pohlédla. ,,Tady jsem umřel a zrodil se jako uplně jinej chlap." Už to ji vyděsilo natolik, že přemýšlela, jak jeho vyprávění zastavit.
,,Když jsem zabil Lamba..." začal a jeho hlas zněl vážně. ,,Měl jsem před soudem, rodiče tehdy zařídili, abych s nima mohl strávit jeden den. Omráčil jsem tejpky, který mě při tom hlídali. Myslel jsem, že mně rodiče pomůžou s útěkem. Vždyť mě mohli zavřít do Azkabanu! Brumbál to sice prej nějak chtěl vyřešit, ale já mu nevěřil. Musel jsem prostě zdrhnout. Jenže máma mě chytila za ruku a bránila mi. Neměl jsem, kurva, čas. Musel jsem pláchnout, jinak by mě zavřeli a vona mně to chtěla zakázat. Vzal jsem jí hůlku a vykřikl jsem první kletbu, co mě napadla. A najednou byla máma mrtvá. Chtěl jsem to vrátit, ale nebylo jak a musel jsem utýct a máma byla mrtvá... A táta... Do hajzlu, kdyby mě táta nechal jít, tak to nemuselo skončit tak zasraně blbě... Voba jsem tam nechal ležet mrtvý..." Hermiona se nemohla ani nadechnout. Když jí Tonksová dala jeho složku, byla tam zmínka o rodičích, ale rozhodně nebyla takhle obsáhlá. ,,Utekl jsem a začal žít tady. Proč si myslíš, že jsem tak dobrej v hledání lidí po lesích? Naučil jsem se skrejvat, vim, kam lidi utíkaj, když jim jde vo život. A pak se vobjevil Šedohřbet a prej, že bych se jim hodil. Jestli sis myslela, že mám duši, tak teď vidíš, že nemám." Hermiona sklonila hlavu. Nechtěla se na Prašivce dívat, nevěděla totiž, jak by se měla dívat. Zklamaně? Vyčítavě? Měla by ho odsoudit? Měla by jím opovrhovat? Měla by být milosrdná?
,,Co teď?" zeptala se.
,,Čekal jsem, že mi začneš nadávat, že jsem pošahanej vrah." Hermiona vzhlédla.
,,Mám začít nadávat?" zeptala se vážným hlasem.
,,Ne," odpověděl Prašivec. Hermiona pokrčila rameny.
,,Pak nevím, co mám dělat," pravila. ,,Nevím, co si mám myslet. Už je toho hodně. A až se přestanu snažit, budete znát důvod. Neulehčujete mi to."
,,Lži ti přijdou lepší?"
,,Lepší než takováhle pravda? Ano."
,,Pak to neulehčuješ ani ty mně," opáčil Prašivec.

...

Celý víkend ji pozoroval, jak sedí u stolu a přemýšlí. Vypadala zamyšleně a smutně. Tak vypadala vždycky, ale tentokrát už to bylo hodně zlé. Nepromluvila na něj, neusmála se, bloudila po domě sem a tam, pak znovu usedla ke stolu a přemýšlela. Litoval, že jí řekl pravdu - úplnou pravdu. Jenže stejně nemělo smysl doufat v její věrnost a lásku.

...

Ťukala prsty do stolu, aby se uklidnila. Měli plán, ne dokonalý, ale mohl vyjít. Stejně ale cítila napětí a strach. Ozvalo se zaklepání. Ti, kteří stáli za dveřmi nečekali na vyzvání. První vešel Lucius a za ním Draco. Hermiona vyhlížela Snapea, ale ten nepřišel. S tím nepočítala. Byla sama. Snape by všechno zařídil, Snape by se jí zastal, kdyby se něco stalo. A kdyby došlo na boj, sama by se neubránila. Navíc - Snape měl hůlku, ona ne. Začala panikařit, ale skrývala to. Pouze se tvářila překvapeně, přesně tak, jak jí řekl Draco.
,,Musí to vypadat, žes o ničem nevěděla. Hlavně se netvař mile, to by bylo podezřelý. Budeš překvapená a otrávená, že tě někdo chce kontrolovat."
,,Tak se znovu shledáváme, Grangerová," řekl místo pozdravu Draco.
,,Nesnášeli jsme se už na škole, takže se nesnášíme pořád."
,,To je teda hezké překvapení," procedila skrz zuby Hermiona. ,,Čemu vděčím za tak milou návštěvu?"
,,Přišli jsme se kouknout, jak pracujete, slečno Grangerová," odpověděl Lucius.
,,A najít na tebe nějakou špínu," dodal Draco.
,,Ale no tak, Draco," napomenul ho Lucius, ,,nebudeme nikoho obviňovat bez důkazu. Odstupte od stolu, slečno," nařídil nadřazeně. Hermiona vstala, stoupla si ke zdi a čekala. Lucius pokynul Dracovi, aby se ujal kontrolování. Nejdřív prohlížel spisy, které měla zrovna připravené na stole. Vybrala pouze odmítnuté a po právu přijaté děti. Některé z nich Draco podal svému otci, ten si je pročetl. Nespokojeně se zamračil, protože vše bylo v pořádku. Tím ale zdaleka Hermiona neměla vyhráno. To byl totiž začátek a začátky vždy vypadají nadějně.Prohlédl všechny šuplíky, pak se jeho ruka natáhla k hornímu.
,,Zamčený," řekl a pohlédl na svého otce. Ten se otočil k Hermioně.
,,Byla byste tak laskavá?" zeptal se. Hermiona roztřesenou rukou podala Dracovi malý klíček. Pohlédl do šuplíku a Hermioně se zběsile rozbušilo srdce. Napadlo ji, že Draco vůbec není na Snapeově straně. Přesně teď se díval na složky, které by ji mohly odsoudit k smrti. Spisy, které dokazovaly, jak podváděla. Všechny rodné listy rodičů, rodokmeny, záznamy o spolupráci s Brumbálem. Teprve teď Hermioně došlo, jak rozsáhlé její zásahy byly. Desítky pravd schovaných v malém šuplíku.
,,Ale, ale, ale..." řekl vítězoslavně, ohlédl se k Hermioně a zářivě se usmál. Její neuvěřitelně rychle bijící srdce se na vteřinu zastavilo. Draco sáhl do šuplíku a vyndal knihu. ,,Ty si v práci čteš, Grangerová?" Nepodrazil ji. Přesně podle plánu.
,,Prázdný šuplík by mi neuvěřil, Grangerová. Musí tam být něco, z čeho budeš mít problém. Tím odvedeme otcovu pozornost."
,,Podej mi to," požádal Lucius. Začal si prohlížet knihu. ,,Je tam ještě něco?" zeptal se svého syna, ale ani nevzhlédl. Draco se na vteřinu podíval na Hermionu, pak zamkl šuplík a odpověděl: ,,Ne. Nic."
,,Porozhlédni se po policích," řekl Lucius Malfoy. Hermiona se konečně mohla nadechnout. ,,Slečno Grangerová, tohle je velice hanebné chování. Pán zla vám ušetřil život a vy si tu pročítáte mudlovskou knihu. Narozdíl od nás ostatních asi máte spoustu volného času." Hermiona pokorně sklonila hlavu a špitla: ,,Omlouvám se, pane."
,,Pokud se nenajde ještě něco dalšího, tak to neoznámím na vedení. Věřím, že říct to Severusovi bude dostatečné. Ten vás zavalí prací navíc a knihu samozřejmě nazpět nedostanete."

Zaklepala a po vyzvání vešla. Snape na ni krátce pohlédl. ,,Slyšel jsem, že prý v práci čtete mudlovskou literaturu...?" Hermiona chvíli nechápala, že je to jemný pokus o vtip. Krátce se zasmála a přikývla. ,,Jinak - dobrá práce, slečno."
,,Děkuji, pane. Bez vašeho vedení bych nebyla tak vzornou pracovnicí, vše je vaše zásluha," řekla Hermiona. Snapeovi se v očích blesklo něco jako pobavení.
,,Díval jsem se, jak jste na tom s vyřizováním. Zdá se, že brzy budete mít hotovo. Rád bych s vámi probral další úkoly." Hermiona kývla hlavou. ,,Zítra se tu stavte kolem poledne."
Poledne znamenalo přesný opak, takže ji zval dnes o půlnoci k sobě domů.
,,Ve dvanáct," řekla Hermiona na znamení toho, že chápe.

...

Mlčky k němu přistoupila a podala mu lektvar. ,,Tak na zdraví, květinko." Nenapil se. Ještěže se zrovna otočila k nočnímu stolku, pomyslel si a podal jí lahvičku.
,,Na zdraví," odpověděla. Tentokrát se schválně obrátil on. Kdyby se necítila bezpečně, napila by se a on by nezjistil, kam chodí. Popřáli si dobrou noc a oba ,,usnuli". Snažil se dýchat pravidelně, aby uvěřila tomu, že spí. Po chvíli zaslechl šramot, vstala z postele, odcupitala (asi dokonce po špičkách) ke skříni a následně se vyplížila z ložnice. Ještě chvíli ležel, pak vstal a nenápadně se vydal za ní. Kráčela rychle, neotáčela se, i tak se pro jistotu skrýval ve stínech. Zdálo se, že se blíží k cíli, její krok totiž zvolnil. Zastavila se před domem, který moc dobře znal z doby, kdy plánoval, jak ji zachránit před Voldemortem. S člověkem, který tam bydlel. Viděl na vlastní oči, jak klepe na jeho dveře a pomalu vchází do jeho domu. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Hlasy se rozzvučely jako roj včel.