Hermiona se té chvíle obávala. Neměla to totiž vůbec promyšlené. Vrátila se z ministerstva v sedm večer. Zbývaly jí necelé čtyři hodiny. Jako každý pátek se převlékla do pyžama a usadila na pohovce. Nesměla dát najevo, že je něco jinak. ,,Tak co si dáš, kočičko?" zavolal Prašivec z kuchyně. Důležité bylo vybrat si nápoj, kterým se neopije. Zároveň si ale nemohla dát něco bez alkoholu, to by vzbudilo podezření.
,,Víno, prosím," odpověděla hlasitě, aby ji slyšel. Za chvíli k ní pomalu přiletěla sklenička, Hermiona ji chytila a čekala na svého společníka.
,,Jsem myslel, že si se mnou dáš nějakou kořalku," řekl, když se vrátil z kuchyně.
,,Dnešek byl vyčerpávající, musím proto popíjet jen trochu, abych hned neusnula," odvětila Hermiona. Uvěřil jí, protože se už nevyptával. Sedl si vedle ní a přiťukli si. Chvíli seděli potichu. Hermiona hleděla na hladinu vína.
,,Dneska vypadáš krásně," řekl Prašivec. Hermiona se na něj překvapeně koukla, pousmála se a skromně odvětila: ,,Děkuju. Nezdá se mi, že bych byla dneska hezká, ale děkuju."
,,Seš nádherná," pokračoval okouzleně.
,,Tolik chvály si ani nezasloužím," zavtipkovala Hermiona. ,,Stejně to říkáte jen tak."
,,Jen tak? To by bylo dost zbytečný něco říkat jen tak." Zamyslela se nad tím, co Prašivec řekl a užasla nad pravdivostí té věty. Někdy se v jeho poznámkách skrývalo tolik moudrosti. Proto asi doufal, že bude zařazen do Havraspáru, napadlo Hermionu. Nebyl totiž hloupý. Když ho neovládaly stavy šílenství, měl chytré připomínky a postřehy. Nebýt toho bláznovství, mohla by mu říct o Snapeovi, mohl by jim být nápomocný, mohli by to zvládnout společně. Takhle mu musela neustále lhát. Při těchto úvahách posmutněla. ,,Je ti něco, květinko?"
,,Ne. Jen jsem přemýšlela o tom, co jste řekl. Souhlasím s vámi."
,,Tak teď zas nevěřím já tobě, že to myslíš upřímně," řekl Prašivec a natáhl se pro cigaretu. ,,Neva?" Pohlédl na Hermionu, ta zavrtěla hlavou a napila se vína.
,,Nevěříte, že s vámi souhlasím?" navázala Hermiona na předešlé téma.Prašivec odložil zapalovač a, s výdechem kouře, odvětil: ,,Chytrý holky souhlasí jen se svýma vlastníma názorama."
,,To je škoda, že si to myslíte. Často souhlasím s tím, co říkáte. Párkrát jsem i díky vám zjistila, jak moc se mýlím," přiznala Hermiona, ale Prašivec se jen ušklíbnul. ,,Tohle mě nebaví. Já vám budu věřit, že vám přijdu hezká. Vy budete věřit mně, že s vámi souhlasím ohledně zbytečných slov. Platí?" Prašivec se zasmál.
,,To zní fér." Nalil si další sklenku whisky. ,,Piješ pomalu, kočičko." Chtěla ho potěšit. Chtěla se mu zavděčit, když už musela lhát. Hodila do sebe celou sklenku vína a dolila si.
,,Pravda. Zůstávat pozadu s pitím je pozérství." Řekla to jen tak, věděla, že se mu tahle poznámka bude líbit. Chtěla říkat věty, které se mu budou líbit. Prašivec se vskutku pobavil. Zasmál se, típnul cigaretu a chytil Hermionu něžně za zápěstí. Hermiona se zadívala na Prašivce s nevyslovenou otázkou.
,,Bojíš se mě?" zeptal se Prašivec prázdným hlasem.
,,To záleží na situaci," odpověděla Hermiona.
,,Bojíš se mě teď?" upřesnil Prašivec.
,,Ne." Tohle jediné slovo způsobilo, že jí zápěstí sevřel pevněji.
,,Měla by ses mě bát." Zadívala se mu do očí. Neviděla tam nic. Neviděla v něm jediný lidský cit. Najednou se jeho oči rozjasnily. ,,Jen jsem tě zkoušel," řekl a pustil ji. Hermiona si promnula zápěstí. Nepřišlo jí to jako test, ale bála se o tom ještě mluvit, aby se do jeho očí nevrátila prázdnota.

Blížila se desátá hodina - čas, kdy bylo záhodno, aby Prašivec usnul. Dívala se na hodiny a proklínala se. Přišla chvíle, kdy se musela odhodlat k podrazu. Už byli oba opilí, Prašivec o hodně víc, ale i tak se Hermioně motaly v hlavě myšlenky. Nedokázala se rozhodnout. Neměla žádný plán, protože nechtěla nad touto lží přespříliš přemýšlet.
,,Omlouvám se," začala a zahrála zívnutí. ,,Už jsem hrozně unavená. Dneska asi budu muset jít spát dřív."
,,Takže to dneska chceš ukončit takhle brzo? Ani nedošlo na naše opilecký vyznání," postěžoval si Prašivec.
,,Jestli to nevadí, tak bych vážně radši šla spát," pokračovala provinile Hermiona. Prašivec se krátce zamračil, ale pak pravil: ,,Když je květinka unavená, je asi na čase, aby šla spát. Nebudu ti přece odepírat spánek, když makáš." Dopil sklenku a lítostivě si ji prohlédl. ,,Když je prázdná, tak se mi nelíbí." Tomu se Hermiona musela upřímně zasmát. Došli do ložnice, Hermiona si sedla na postel. Prašivec vzal lahvičku ze stolku a napil se lektvaru. ,,Smim prosit, než usnu?" zeptal se. Hermiona na znamení souhlasu vstala a došla k němu. Mávl hůlkou, rozezněla se hudba. Zaujali taneční postoj, ale byli u sebe blíž, než se od tanečníků očekávalo. Nebo aspoň blíž, než Hermionu učila McGonagallová. Ta říkávala: ,,Nejdůležitější při tanci je dostatečný odstup." Netušila, jestli je její profesorka ještě naživu, ta úvaha ji zabolela. Musela to zahnat, vybrat si jiné téma k přemýšlení, jinak hrozilo, že by se jí začali vybavovat všichni, které ztratila. Na to neměla sílu. Už takhle měla starostí nad hlavu, kdyby se přidala jména blízkých přátel, sesypala by se. Napadlo ji, že si měla dát aspoň jednu sklenku whisky, silný alkohol by snad dokázal otupit její přemýšlení.
,,Nepřičaroval byste mi, prosím, ještě jednu skleničku vína?" požádala nesměle Hermiona. Prašivec pustil její ruku, aby vyndal hůlku z kapsy. Skleničce trvala cesta poměrně dlouho, ale nakonec vlétla do ložnice a Hermiona ji kvapně chňapla, celou ji vypila a čekala, až rychlý přísun alkoholu vymaže negativní myšlenky.

Podtočila se a zadívala se mu do očí. ,,Měl bych se chovat slušně, že jo?" zeptal se. ,,Neměl bych se o nic pokoušet. Nesmím na to ani pomyslet...?",,To dnes záleží jen na vás," odpověděla Hermiona a z těchto slov vinila víno. Nebo mu chtěla udělat radost, když už mu musela lhát v tolika věcech. Tajně však byla přesvědčená, že i bez vína a pocitu viny by Prašivcovi dala volnou ruku v rozhodování. Zastavil se a položil své dlaně na její tváře. Nahnul se k ní a políbil ji. Ucítila chuť lektvaru. Pozoroval, jak přivřela oči. Jednu ruku přemístil na její pas. Přitáhl si ji k sobě blíž. Popostupoval dopředu, takže Hermiona couvala, dokud se zády neopřela o zeď. Vjela mu prsty do vlasů, aby ho pobídla. Odvděčil se jí tím, že začal rozepínat její košili od pyžama. Odhalil její nahé tělo, jen kalhoty jí nechal. Sám si svlékl tričko, pohladil Hermionu na krku. Hermioně se zdálo, že tím nenápadně kontroloval její tep. Chytil ji za ruku a odvedl k posteli. Položila se do peřin, uvelebil se na ní. Hermiona se prohnula v zádech, ovinula nohu kolem jeho pasu, aby jí byl co nejblíže. Odtáhl se od jejích rtů a lehce se zasmál.
,,Jsem fakt unavenej, kočičko. Rád bych pokračoval, ale asi usnu."
,,To nevadí," špitla Hermiona. Když se přesunul na svou stranu postele, Hermiona se stydlivě zakryla peřinou.
,,Teď bych tak rád nebyl unavenej," řekl otráveně a zívl. ,,Nečekal jsem, že bych někdy v tom nejlepším přestal kvůli spánku."

Zastavila se před Snapeovým domem, došla ke dveřím a zaklepala. Uslyšela cvaknutí zámku, někdo odemknul, ale neotevřel. Brala to jako pozvání, ale pro jistotu si v kapse připravila nožík. Odebrat jí hůlku byl jeden z trestů, který Hermionu štval. Bez hůlky se cítila bezbranná. Vešla a zmohla se jen na klasické: ,,Haló? Je tu někdo? Smím dál?"
V obývacím pokoji seděl v křesle Draco Malfoy. Zastavila se a překvapeně na něj zírala.
,,Už na tebe čekám, Grangerová," řekl klidným hlasem Draco, zněl skoro jako Snape. Pořád lepší než kdyby byl jako Lucius, napadlo Hermionu.
,,Ty? Myslela jsem..."
,,Tohle vynecháme. Ty jsi překvapená, já jsem tajně na vaší straně, oběma je to tak trochu nepříjemný... Dáš si čaj?"
,,Ne, děkuju."
,,Tak se aspoň posaď," vyzval ji Draco a ukázal k druhému křeslu. ,,Máme probrat kontrolu tvý práce."
,,Profesor Snape se k nám nepřidá?"
,,Ten je přece na večeři u mého otce. Kdyby tu byl a já nebyl doma, bylo by to nápadný." Snape měl vše pečlivě připravené a načasované. ,,V pondělí se plánuje přepadovka. Takže se tvař překvapeně, až se s otcem objevíme ve dveřích. Asi u toho bude i Snape, ten by to měl zachránit, kdyby se něco stalo. Ale pro jistotu buď připravená, že ho tam otec nepustí. Budu náhodně prohlížet archy, spisy a rozhodnutí o přijetí. Doufám, že to máš všechno podložený důkazy."
,,Jistě. U všech dětí mám uvedené důvody k přijetí."
,,Dobře," kývl hlavou Draco. ,,Nějaké místo, kam bych neměl koukat?"
,,Horní šuplík u stolu," odpověděla Hermiona. ,,Tam skladuji informace o předcích."