Prašivec se napil lektvaru a znalecky přikývl. ,,S tim bourbonem to bude jízda." To Hermionu vyděsilo. Přála si usnout, ne halucinovat nebo cokoliv, co by se dalo nazvat ,,jízdou".
,,Co se mi stane, když jsem měla alkohol?" zeptala se Hermiona. Prašivcovi začaly cukat koutky úst.
,,Zlatíčko, nevypila jsi toho chlastu moc, takže nic." Hermiona se napila. ,,Akorát možná budeš mít živější sny," dořekl a rozesmál se. Jeho oči se leskly, spokojeně oddechoval. ,,Už to cejtim, ta opojná únava. Tak mě ráno vzbuď, kočičko." Usnul dřív než Hermiona. Položila si hlavu na polštář a zavřela oči. Asi to na ni nezabíralo, protože byla stále vzhůru. Zamrkala do tmy a promrkala se jasného jarního dne. Stála u Doupěte.
,,No kde jsi? Jsem si myslel, že už se vůbec nevrátíš," ptal se Ron, když sbíhal ze schodů. Měl na sobě košili, kterou mu dala k Vánocům. ,,Konečně dorazila moje krásná snoubenka. To jsem se ale načekal!"
,,Omlouvám se," hlesla Hermiona.
,,To nevadí," odpověděl Ron a pevně ji objal. ,,Tak moc se mi stýskalo. Myslel jsem na tebe každou vteřinu. Taky jsi na mě myslela?"
,,Pořád," odpověděla Hermiona, i když to byla veliká lež. Provinile se odtáhla. Chtěla, aby ji Ron objímal, ale nemohla mu to dovolit. Lhala mu. A lháři nemají být milováni.
,,Hermiono, jsem tady, aby sis konečně odpočala," řekl Ron a rozepjal své paže. ,,Prosím, objímej mě až do svítání." Hermiona zaháněla slzy, ale moc se jí to nedařilo. ,,Všechno ti odpouštím. Jen mě nech, abych ti pomohl." Vkročila do jeho náručí a vše utichlo. Otevřela oči do nového rána a naposledy ji v nose polechtala vůně posečené trávy. Po dlouhé době se cítila doopravdy odpočinutá, trochu se za to styděla. Nezasloužila si to. Podívala se na Prašivce. Zdálo se, že je spokojený. Pomalu oddechoval, takhle klidně ještě nikdy nespal. Většinou sebou házel ze strany na stranu. Rozhodla se, že ho probudí později. Zalezla do koupelny a vyčistila si zuby.Když se vrátila, Prašivec už byl vzhůru.
,,Dobré ráno," popřála mu Hermiona.
,,Dobrý," odpověděl a zívnul si. Udělal na Hermionu psí oči. ,,Pojď ještě na chvíli za mnou," zažadonil něžně. Hermiona zaváhala, ale nakonec si k němu lehla. ,,O čem se ti zdálo?"
,,Moc si ten sen nepamatuju," zalhala Hermiona. Nemohla mu přece říct, o kom se jí zdálo. To by nepřežil.
,,Aha," odpověděl Prašivec zklamaně. Asi poznal, že lže. Věděl o účincích lektvaru, takže ji prokoukl. Nebo Hermiona začínala být paranoidní. ,,Vyspala ses aspoň hezky?"
,,Ano," řekla Hermiona. Prašivec ji pohladil po rameni a povzdechl si: ,,Škoda, že musíš pryč. Nemohla bys třeba napsat dopis, že seš nemocná?" Hermiona se usmála.
,,To by mi asi neprošlo," odpověděla. ,,Ale dnes už tam nebudu tak dlouho. Už vím, jak na to."

Doběhla ke stolu a napila se kávy. Už byla studená a cukr se usadil na dně, takže ji čekala hořká chuť. Zašklebila se a začala panikařit.
,,Nestíhám, nestíhám, sakra..." šeptala Hermiona a hledala skřipec. Prašivec postával ve dveřích a sledoval ji. Spěch způsobil, že její vlasy poletovaly ze strany na stranu. Něco si naštvaně mumlala. Jindy klidná dívka pobíhala sem a tam a nadávala. Musel přiznat, že ho to potěšilo.
,,A to jsem slibovala, že dorazím včas. Zabije mě. Jenže nevím, kam jsem ho dala."
,,Tak se vykašli na skřipec," poradil jí Prašivec. Hermiona po něm hodila otrávený pohled.
,,To nemyslíte vážně. Vlasy mi trčí do všech stran. Snape je na moje vlasy alergický," vysvětlovala naštvaně a přehrabovala se v šuplíku. ,,Grangerová, to nedokážete zkrotit ani své vlasy?" napodobovala bývalého profesora. ,,Považujete se za génia, ale nevíte o existenci spon a skřipců? Jak můžete vůbec vidět na pergameny, když vám to padá i do očí? Jste se asi spletla, s takovou hřívou patříte do zoo. Odebírám Nebelvíru deset bodů." Prašivec pozoroval její, pro něj zábavnou, divadelní scénku, po chvíli k ní přistoupil a chytil Hermionu za bradu, aby ji donutil mu pohlédnout do očí. ,,Zdálo se mi o tobě," řekl tiše. V tu ránu zapomněla na skřipec, práci i řeč. ,,Chtěl jsem jenom, abys to věděla. Možná přes den budu pít, takže bych si na to už večer nevzpomněl." Hermiona stále netušila, co na to odpovědět. ,,Tak už zdrhej, máš zpoždění," pronesl a pustil ji. Hermiona však neustoupila.
,,Takže se domníváte, že můžu mít ty vlasy rozpuštěné?" Prašivec vzal jeden její pramen vlasů do dlaně a promnul ho prsty.
,,To je jasný, princezno," odpověděl smutně, ale usmál se.