,,Můžu mu to říct?" zeptala se Hermiona. Snape zakroutil hlavou, zdálo se, že ani nepovažuje za nutné Hermioně říct důvod. ,,Smím vědět, proč to mám tajit před člověkem, který mi zachránil život?"
,,Ach, slečno..." povzdechl si teatrálně, ale zachoval klidný výraz. ,,To, že vám někdo zachrání život, z něj ještě nedělá důvěryhodnou osobu. Jistě jste si všimla, že jeho akce a reakce jsou vždy ovlivněny aktuálním psychickým rozpoložením. Rozhodněte. Být v relativním bezpečí, nebo vložit důležité informace do mysli někoho labilního?" Hermiona nesouhlasně zkrabatila čelo. ,,Nejste hloupá, slečno Grangerová, proto usuzuji, že jste si o něm dost věcí zjistila. Třeba to, jak zabil spolužáka. Lamb si nezasloužil zemřít. Jen ho upozornil, že se pohybuje po škole po večerce. Nic víc. To stačilo, aby byl zavražděn."
,,Změnil se. Jsem si tím jistá."
,,Svůj krk byste na ten špalek položila, ale co životy ostatních? Pro vás má slabost, ale je to pouto tak silné, aby porazilo jeho démony? Důvěřujete mu natolik, že byste dala všanc bezpečí ostatních?" Zamyslela se. V hlavě si přečetla celý jeho spis znovu a přehrála si všechny situace, kdy ztratil rozum.
,,Máte pravdu. Nepovím mu to," uznala Hermiona. Necítila se dobře, měla Prašivcovi důvěřovat. Místo toho věřila muži, který zabil Brumbála. Zamyslela se nad tím, jak se do takové situace mohla dostat. Zvlášť, když Prašivec nebyl informován o Snapeových záměrech. Zmateně se zamračila a pootevřela ústa.
,,Takže si myslí, že jste mi zachránil život, protože...? Když neví, o vašich plánech, jak je možné, že požádal o pomoc zrovna vás?"
,,Jsem mistr manipulace, dokážu vám vnuknout nápad, který budete považovat za svůj," odpověděl Snape. ,,Ošálení smyslů je snadné, když znáte slabinu své oběti. Byl jsem informovaný o vás, přišla za mnou Bellatrix a stěžovala si, že vás ani jeden z lapků nepoznal. Když o vás mluvil před Pánem zla a dušoval se, že netušil, kdo jste, bylo očividné, co k vám cítí. Takže když vás zajali a čekala jste na soud, byl jsem si jistý, že se vás pokusí zachránit. Dál už to bylo jednoduché."
,,Takže jste mě zachránil jen proto, že jsem se vám hodila," odtušila Hermiona.
,,V prvé řadě zachraňuji ty, kteří by mohli být prospěšní. Z důvodu sentimentu to skutečně nedělám. Změnit svět jde pouze s odhodlanými a roky prověřenými lidmi."
,,Smím to brát jako kompliment?"
,,Spíš to berte jako fakt. Nic zvláštního," pravil hlasem muže, který denně krotí ženskou domýšlivost. ,,Málem bych zapomněl," řekl Snape a podal Hermioně lahvičku s lektvarem. ,,Na spaní, abyste si konečně odpočinula. Ty vaše kruhy pod očima mě deprimují."
,,Děkuju," odpověděla Hermiona. Nikdy by nevěřila, že jednoho dne jí zůstanou pouze dva lidé. Snape - vrah Brumbála. Prašivec - její věznitel.
,,To ale neznamená, že zaspíte do práce," upozornil přísným hlasem, ale Hermiona v tom tušila i špetku humoru.

,,Jsem si myslel, že už se vůbec nevrátíš," řekl Prašivec a nalil si další sklenku bourbonu. Hermiona si sedla naproti němu, taky si nalila a s náznakem přiťuknutí odpověděla: ,,Omlouvám se. Musela jsem opravit pár chyb ze včerejška."
,,Ty si to stejně určitě užíváš v tý práci. Hlavně, když nemusíš bejt se mnou," procedil skrz zuby a zapálil si cigaretu.
,,To rozhodně ne," řekla Hermiona a napila se. ,,Nenávidím to tam. Nepatřím mezi ně."
,,Takže jsi na mě myslela?" zeptal se s úšklebkem. Hermiona se trochu neupřímně usmála.
,,Párkrát jsem si na vás vzpomněla," odpověděla. Prašivec ale neměl hravou náladu. To, co by se jindy stalo tématem večera, vyznělo nyní do prázdna. ,,Musím se vám k něčemu přiznat." Vzhlédl od sklenky a zazubil se.
,,To bude určitě nějaká suprová zpráva. Tak hurá do toho!" pobídl ji a vypadal skutečně šťastně. Jako kdyby byl předem smířený a hodlal si špatnou zprávu vychutnat. Přehnaně potáhl z cigarety a vydechl nosem.
,,Profesor Snape mi dal lektvar na spaní, ale já..."
,,Si ho nechceš vzít, páč bych toho mohl využít?" dokončil za ni větu. Hermiona se bála odpovědět popravdě, tak jen sklonila hlavu. Prašivec přemýšlel a ťukal nehtem do sklenky. Nejdříve ťukání bylo v rychlém tempu, postupně zpomalovalo a nakonec ustalo. ,,Fajn. Tak jestli se ti blbě spí, tak si to vezmu taky."
,,To byste pro mě udělal?" podivila se Hermiona. Tentokrát mlčel Prašivec, raději se napil. Odklepl popel na podlahu a ještě chvíli mlčel, dokud neřekl: ,,Stejně se mi špatně usíná. Akorát doufám, že se pak ještě probudim."
,,Napiju se první, abyste měl jistotu, že vás nechci otrávit," odvětila Hermiona.
,,Neni potřeba. Po čichu poznám, jestli je to správnej lektvar," uklidnil ji Prašivec. Když zjistil, že se Hermiona nezeptá na důvod, dodal: ,,Experimentovat se dá s různejma věcma. Měl jsem období, kdy jsem každej den tenhle lektvar lil po litrech. Ten smrad bych poznal i mrtvej." Hermiona se na něj soucitně koukla, ale Prašivec se zasmál. ,,Kurevsky nejlepší období mýho života! Byl jsem sjetej, zároveň jsem se dobře prospal..." Vždy ji překvapil, když něco takového řekl. Posmutněla, v tu chvíli Prašivec zvážněl. ,,Pak ještě bylo dobrý, jak jsem tě potkal. Od tý doby je to taky pohoda."Hermiona se musela dětinsky uchechtnout.
,,Takže jsem dobrá skoro jako fetování a chemické experimenty?"
,,Někdy i lepší," přiznal Prašivec, vyzývavě na ni upřel dlouhý pohled. Hermiona tušila, které chvíle na něj tolik zapůsobily, ona si je připomínat nechtěla.
,,Půjdeme si už lehnout?" změnila téma. Prašivec protočil oči v sloup.
,,Když jinak nedáš, květinko... Ale já bych s tebou ještě rád popíjel, když ses vrátila z ministerstva až teď."
,,Popíjet budeme až o víkendu," slíbila Hermiona. Nechtěla ho ničím naštvat, to by potom odmítl požít lektvar. Prašivec se jejího příslibu chytil. Rozzářeně se usmál a poznamenal, že ji bere za slovo.