Hermiona si oblékla kalhotový kostýmek, který jí koupil Prašivec. Nechtěla jít nakupovat, bála se vůbec vyjít na ulici. Ujal se toho s vyčítavým pohledem, ale nakonec koupil krásný kousek. Musel znát přesně její míry, protože jí padl jako ulitý. Měl dobrý vkus. Nebo se kvůli ní překonal. Vlasy vyčesala do drdolu a ještě dlouhou chvíli na sebe zírala do zrcadla. Bylo to vůbec skutečné? Do té dívky v odraze by nikdy neřekla, že bude zaměstnankyní samotného zla. Mívala o sobě asi přehnané mínění. Přeceňovala svou nebelvírskost. Stále ale věřila, že to k něčemu bude. Došla do ložnice, Prašivec ještě spal. Nahnula se k němu a jemně s ním zatřásla. Nic to s ním neudělalo. Když s ním zacloumala silněji, otevřel oči.
,,Omlouvám se, že vás budím," začala Hermiona tichým hlasem, ,,ale za chvíli budu muset na Ministerstvo kouzel a potřebuju, abyste mě tam přenesl." Prašivec svou nelibost projevil nakrčením nosu.
,,Ty se, květinko, neumíš přemisťovat?" zeptal se unaveně.
,,Umím," odpověděla Hermiona trpělivě. ,,Jenže já se sama přemisťovat nemůžu. Voldemort mi nedůvěřuje, Ministerstvo mne považuje za nebezpečnou osobu..." Prašivec o tom chvíli uvažoval a snažil se přijít na způsob, jak se vyhnout vstávání z postele.
,,Fajn, kočičko. Jakej máme čas? Můžu si ještě aspoň udělat kafe?"
,,Já už vám kávu udělala. Obávám se ale, že bude vystydlá," odpověděla Hermiona. Prašivec se mírně pousmál a odvětil: ,,Studený kafe je nejlepší kafe." Vyhrabal se z postele a začal se převlékat. Hermiona se otočila. Zaslechla pobavený smích. ,,Ty se bojíš kouknout na chlapa?"
,,Nebojím se, jen vám chci dopřát soukromí," pravila Hermiona.
,,Myslíš, že mám zájem vo nějaký soukromí? Budu rád, když po mě hodíš vočkem," řekl laškovně. Hermiona uvažovala, nakonec se otočila zpátky k němu. Kalhoty už měl na sobě, ale vrchní část těla jí hrdě vystavoval na odiv. Hermiona na něj pohlédla pouze krátce a hned sklopila zrak. Prašivec k ní houpavým krokem došel. ,,Už jsem ti řekl, že ti ten vohoz sluší?" zašeptal a opatrně jí rozepnul dva knoflíčky u košile. ,,Ale teď se mi to líbí mnohem víc," dodal.
,,Neměla bych vypadat vyzývavě," pravila Hermiona se stále sklopeným zrakem.
,,Tak to aspoň takhle nos doma," doporučil jí Prašivec a chytil ji kolem pasu, aby si ji přitáhl blíž k sobě. Hermiona byla natisknutá na jeho těle, které bylo rozehřáté z postele. ,,Nechce se mi tě teď pouštět, ale tipuju, že chceš bejt první den v práci včas."
,,To bych skutečně uvítala," odpověděla Hermiona. Pohladil ji po vlasech a odtáhl se.
,,Nedáš si panáka?" Překvapeně pohlédla do jeho očí a otevřela ústa. ,,Kecám, jen jsem chtěl, abys konečně přestala utíkat očima od mýho krásnýho těla." Hermiona se slabě zasmála, ale vypadalo to, že zároveň začne plakat. ,,Sakra, květinko, dělal jsem si srandu. Když se ti pohled na mě hnusí, nebudu tě nutit." Oblékl si tričko
.,,Pohled na vás není nijak... špatný," uznala Hermiona a svých zbrklých slov litovala hned, jak vylétla z jejích úst. V tu ránu byl Prašivec u ní a znovu ji k sobě přitáhl. Tentokrát proto, aby ji políbil na krku. ,,Vlastně je ten drdol dobrej ze dvou důvodů. Sluší ti to a zároveň tě snadnějc můžu líbat na krčku," zavrněl, vdechl její vůni a poznamenal, že by se konečně měli přesunout ke kávě.

Chytila ho za ruku a přenesli se. Ministerstvo vypadalo jinak, nebo se to aspoň tak jevilo Hermioně. Vše potemnělo. Už tam vůbec nebyl takový ruch, všichni byli podezřele potichu. Všimla si těch pohledů. Někteří byli u jejího soudu, ti věděli, že je mudlovská šmejdka, která se zaprodala zlu. Pohltil ji strach a stud. ,,Musíme projít tudyma," řekl Prašivec a doprovodil ji až ke dveřím, kde sídlil Snape. ,,Tam už to asi zvládneš sama, tak hodně štěstí."
,,Děkuju," řekla Hermiona, její hlas se třásl. Prašivec přejel ukazováčkem po její tváři.
,,Není se čeho bát," ujistil ji. ,,Sice je to děs, že se se mnou nebudeš moct válet celej den v posteli, ale ty stejně určitě ráda pracuješ."

Zaklepala a vyčkávala na vyzvání. Snape ovšem nebyl muž, který by volal přes celou místnost. Nic se neozývalo, ale po chvíli se otevřely dveře.
,,Máte zpoždění tři minuty," řekl dřív, než vůbec stačila pozdravit.
,,Já vím. Omlouvám se. Dobrý den," vyhrkla Hermiona. Omluvu i pozdrav naprosto ignoroval. Usadil Hermionu na židli a sám se posadil naproti ní. Chvíli se přehraboval v pergamenech, dokud nenalezl to, co hledal.
,,Ve zkratce vám povím, co bude náplní vaší práce. Dostanete spisy všech dětí, které by měly studovat v Bradavicích. Součástí těchto spisů budou údaje o rodičích, prarodičích, praprarodičích a prapraprarodičích. Musíte zkontrolovat původ každého dítěte a posoudit, jestli je hodno studovat na škole. Pokud pochází z čistokrevné rodiny, máte štěstí, nebudete s tím mít žádnou práci - takové dítě má nárok na studium. Ovšem jen v případě, že nikdo z předků neměl problémy s Pánem Zla a nebojoval proti němu. Pokud jeden z jeho předků byl mudla, je situace složitější. Většinou budete muset tuto žádost zamítnout. Nezáleží pouze na původu, ale také na rodině jako takové. Jestli se někdo podílel na převratu, jeho dítě by mělo mít možnost také studovat. Kdybyste si náhodou nebyla někým jistá, stačí zajít za mnou. Nicméně zdůrazňuji, že vám nebudu pomáhat při každé malichernosti. Rozumíte?"
,,Jistě," přikývla Hermiona. ,,Pokusím se všechno vyřešit sama."
,,Dobrá. Další, co jsem s vámi chtěl probrat - vyplňování a řazení spisů..."
,,Děkuju vám," skočila Snapeovi do řeči Hermiona. ,,Za tuhle šanci. Za to, co pro mě děláte."
,,Nemám tušení, o čem to mluvíte. Vysvětlování práce není nic, za co byste měla děkovat," řekl Snape a nenápadně přimhouřil oči, jako by jí něco naznačoval. ,,Stěny tu vždy bývaly tenké," dodal. Hermiona konečně pochopila. Kývla hlavou, že mu rozumí.
,,Ale stejně vám děkuji," řekla o poznání tišším hlasem než předtím.