,,Už by ses měla připravit," zašeptal. Hermionou ta slova otřásla. Prašivec z kabátu vyndal placatku a podal ji Hermioně. Zhluboka si lokla silné kořalky, která vypálila z jejích hlasivek nešťastné vzlyky. ,,Kdyby mě tam náhodou nepustili... Pamatuj si, že jsem víc udělat nemohl."
,,Já vím," ujistila ho Hermiona. Oba vstali a stoupli si naproti sobě. Prašivec vzal pramínek jejích vlasů.
,,Tentokrát ta vůně strachu není moc rajcovní," uznal zklamaně. Objal ji, tak krátce, aby se od ni mohl ještě odtáhnout. Když couvl o krok zpátky, Hermiona prosebně natáhla ruce za ním. ,,Nechci tě opouštět, maličká," řekl. ,,Hodně štěstí." Opustil ji. Hermiona od té doby stála na stejném místě. Nepopošla, ani si nesedla. Nemohla totiž učinit jediný pohyb. Nevěděla, jestli se má modlit. Ani nevěděla, za co by se modlila. Sluneční paprsky zmizely, když se otevřely dveře. Chytili ji dva smrtijedi a odvedli ji. Nebránila se, vlastně si ani neuvědomovala, že hýbe nohama a kráčí před tribunál.

Stála na chodbě, když se objevil člověk, kterého z duše nenáviděla. Vykračoval si, jako kdyby mu patřil celý svět. Snape se zastavil těsně vedle Hermiony a pravil: ,,Mrtví nic nezmění." Nevěděla, co tím přesně myslí, ale s největší pravděpodobností si ji dobíral. Plánovala apatii, ale tohle ji z ní rozebralo. Její tváře zrudly hněvem, ale tón, se kterým promluvila, byl chladný.
,,Vysmívat se mi, když mě čeká rozsudek smrti? Vy jste ale šikulka! Zatleskejte si," odbyla ho Hermiona. Snape se ušklíbl.
,,Tak takováhle je skutečná Grangerová? Teprve při setkání se smrtí se dokážete ozvat? Nebo je to snad tou kořalkou, kterou jste cítit?" opáčil nevzrušeně Snape.
,,Jak se vám to najednou vtipkuje, když strana, na které jste, zvítězila," pronesla nenávistně.
,,Strana sem, strana tam..." pokrčil Severus rameny. ,,Držte se svých morálních zásad, i kdyby bylo něco mnohem jednodušší. Navíc, tohle chování vám totiž nesluší."
,,Teď už jen rozhodnout, kdo je ve svém chování trapnější. A myslím, profesore, že vy vedete. Už z toho důvodu, že jako zrádce, máte body navíc."
,,Tohle slovo má spoustu významů. Čí zrádce? Jaký zrádce? Zrádce koho?"
,,Omyl, profesore. Je to slovo mluvící samo za sebe. Okolnosti jsou nepodstatné."
,,Pokud si myslíte tohle, pak vám není pomoci," usoudil Snape.
,,Pomoc od zrádce? Možná vás překvapím, ale po tom ani netoužím. A prosím, příště se zdržte poznámek o morálních zásadách," procedila skrz zuby Hermiona. Snape na ni dlouze pohlédl a odešel do soudní síně. Přemýšlela nad tímto groteskním zážitkem. Smrtijed ji držel za paži. Jako kdyby měla kam utéct, napadlo Hermionu a neodpustila si poslední úsměv. Dveře se otevřely, věděla, co to znamená. Její mysl potemněla. Nadechla se a vstoupila.

,,Grangerová Hermiona, rodiče mudlové..." začal předčítat muž ze spisů.
,,Tuhle dívku přece není potřeba představovat," zarazil ho Voldemort s úsměvem. ,,Pojď, dítě, blíž." Uposlechla ho. Stoupla si doprostřed místnosti a sklonila hlavu. ,,Jindy bych snad i přemýšlel o ušetření mladého života, nicméně... Nejlepší kamarádka Pottera? Jeho pomocnice? To zní už samo o sobě jako jasný případ. Teď už zbývá jen rozhodnout, co všechno před smrtí budeš muset podstoupit. Vlastně, má drahá Hermiono, bys nám mohla pomoct rozhodnout, co s jedním člověkem. To bys pro nás mohla udělat, ne?" Voldemort se otočil ke smrtijedům u dveří. ,,Přiveďte ho." Ne, prosím, Ron ne, pomyslela si Hermiona. Když vešel, neotočila se k němu. Stejně podle sluchu poznala, že ho vedou až k ní. Dovolila si na něj pohlédnout. Vypadal zuboženě. Rozhodně neměl takové výhody jako ona. Obličej měl od krve. Rozběhla se k němu a objala ho.
,,Rone," vydechla do jeho ramene. I když ji k sobě tiskl vší silou, bylo znatelné, jak málo síly mu zbylo. Hermiona si přála mu předat i svůj poslední nádech. Najednou je od sebe odtrhli. Hermiona se chtěla vymanit ze sevření, ale smrtijedi byli silnější.
,,Přišel jsem na nádherný a spravedlivý způsob soudu," rozhovořil se znovu Voldemort. ,,Řekl jsem si, kdo by tak měl rozhodovat o životě toho chlapce? A odpověď byla jasná - ty." Poslední věta byla vyřčena s nepředstíranou radostí. ,,Proto poslouchej, maličká. Máš jeho osud ve svých rukách. Nikdo jiný o něm nerozhodne, pouze a jedině ty." Hermiona věděla, že je to nějaká lest. Čekala, jaké podmínky uvede. ,,Buďto bude každý den trpět a pomalu umírat celé roky, nebo ho zabiješ." Očekávala to, ale i tak jí to vyrazilo dech. Zodpovědnost, která na ni padla, byla příliš těžká. Koutkem oka si Hermiona všimla, že jeden ze smrtijedů má připravenou její hůlku. To pro případ, že by souhlasila s vraždou svého budoucího manžela.
,,Prosím, Hermiono, udělej to," řekl Ron se svěšenou hlavou.
,,Nemůžu, Rone. Omlouvám se, nedokážu to," šeptala Hermiona a kroutila hlavou.
,,Abys měla představu, co se mu všechno bude dít, když ho nezabiješ - Crucio!" Kletba zasáhla Rona, ten spadl na zem a začal se svíjet v křečích. Jeho rty se třásly v tichém výkřiku.
,,Prosím! Nechte ho!" křičela Hermiona. Voldemort, který se do té doby bavil pohledem na trpícího Rona, se obrátil k ní a zrušil kletbu.
,,Snad jsem ti tím ulehčil rozhodování," zadoufal Voldemort s mírumilovným úsměvem.
,,Prosím, nenuťte mě k tomu," žádala pokořeně.
,,To by ale nebyla žádná zábava, kdybys odmítla mi poradit," vysvětloval Voldemort. ,,Taky ho můžu umučit před tvým zrakem, hned teď. A donutím tě tomu přihlížet a ani nemrknout."
,,Hermiono, osvobodíš mě tím." Pohlédla na ležícího Rona a moc dobře rozuměla tomu, o co ji žádal.
,,Nemůžu tě zabít. Vždyť tě miluju."
Ron vzhlédl a odpověděl: ,,Taky tě miluju, ale prosím... Udělej to."
,,Ne. Promiň," řekla a rozplakala se. Voldemort mezitím elegantně švihl hůlkou a ozvalo se dvojité křupnutí. Ron zařval bolestí. Tipovala holenní a lýtkovou kost. Jen koutkem oka viděla, jak se Ron bezmocně natahuje k pravé noze. Hermiona se kousla do rtu a celá se třásla. Byla si vědoma toho, že z pohledu Rona byla smrt vysvobození. Ale nebylo to správné.
,,Je to vlastně tak jednoduché, když o to i on sám žádá," přesvědčoval Voldemort. Hermiona zbystřila. Pokud chápala správně dnešní přátelskou radu, pak se měla zachovat jako člověk, který nechce být vrahem. Ani vyžádaným. Ani Ronovo povolení ji k tomu neopravňovalo, i když by tomu ráda věřila a ospravedlnila si tím jeho vraždu. Modlila se, aby její rozhodnutí bylo správné.
,,Jaký je tvůj rozsudek, drahá Hermiono Grangerová?" zeptal se Voldemort něžně.
,,Nemůžu. Nebudu ta, kdo Rona zabije."
,,Tak to bylo nečekaně rychlé rozhodnutí," zasmál se Voldemort. ,,Nebelvírské hrdiny si představuji jinak." V jeho očích se zatřpytily karmínové jiskry. Ještě chvíli vyčkával, jestli si to Hermiona nerozmyslí. Ta se snažila nevnímat Ronovo zoufalé sténání. Nenáviděla se za to, v jakém stavu ho zanechává. Zavřela oči a před ní se objevil obraz kyret. ,,Odneste ho, ať cestou tolik nekřičí. Měli bychom přece pracovat v tichém prostředí," řekl Voldemort. Hned, jak se zavřely dveře zvolal: ,,Neuvěřitelné! První taková a přitom mudlovská šmejdka! Ty tvé testy, Severusi, mají podivné výsledky." Zmateně vzhlédla a hledala Snapea. Ten se narovnal v zádech a odkašlal si.
,,Sice překvapivé, nicméně myslím, že musíme uznat výhru slečny Grangerové," řekl Snape.
,,Pravda, pravda," uznal Voldemort. ,,Jsme přeci spravedliví. Má nádherná slečno Grangerová, svým velice sobeckým rozhodnutím jste si vysloužila možnost žít!" zvolal jako principál v cirkuse při uvádění nejšikovnějších slonů na světě. Hermiona krátce zamrkala. ,,Všichni, kromě tebe, v sobě našli špetku soucitu, ale ty, má milovaná, jsi byla okouzlující mrška," pokračoval teatrálně, ale přitom s určitou delikátností. O to víc se jí hnusil jeho výstup. ,,Co navrhuješ, drahý Severusi?"
,,Slečna Grangerová by mohla pracovat pro Bradavice. Budeme potřebovat někoho, kdo posoudí každého studenta a podle parametrů je buďto přijme, či nikoliv," navrhl Severus.
,,Svěřil by jí tak zodpovědnou práci? Jsi bláhový, můj drahý příteli," usmál se něžně Voldemort.
,,Kontroloval bych každý její krok," odvětil Severus klidným hlasem. ,,Je to talentovaná čarodějka, mohla by být přínosem. Pokud se ovšem bude chovat správně. Navíc tím, že by každý den chodila do práce, měli bychom ji pod dohledem," řekl. To Voldemorta donutilo k zamyšlení.
,,Co myslíš, maličká? Budeš aspoň teď hrdinka a necháš se zabít? Nebo nám ukážeš, jaká jsi doopravdy?" Hermiona vzhlédla k lidem a zběsile pátrala po Prašivci. Seděl tam. Z dálky nebylo ani poznat, že dýchá. Určitě to byla jeho zásluha, že Snape vymyslel takovou fintu. Určitě se nějak domluvili. Znovu jí chtěl zachránit život. A pak si všimla, že má na krku její šálu. Po tváři jí steklo několik slz. Tak moc se zadlužit a získat tak málo? Mrtví nic nezmění. Měla jediný důvod žít, ale ten důvod převážil všechny jiné argumenty podporující smrt. Krátce pohlédla na Snapea, pak na Prašivce a nakonec svůj uplakaný zrak namířila do rudých očí.
,,Budu vám sloužit," hlesla pokorně. Hrdost, kterou kdysi mívala, byla nadobro ztracena.