Ti muži, tam neúnavně stáli, pořád na tom stejném místě, kde naposled zahlédli mizející dlouhé dráty a kabely v temném stropě nad nimi. Poté ale dva z nich okamžitě sklonili své hlavy ke svému pátému parťákovi, který ležel na zemi a nehýbal se. I přesto jak nechutně vypadal, se ho marně snažili vzbudit. Byl celý od krve, na některých místech měl velké řezné rány. Na břichu byl velice potrhaný. Měli jste tu možnost, podívat se na jeho rozpáraná střeva. Na jeho krku byly obrovské díry, nejspíš od ostrých zubů, zakousnuté tak, aby se oběť nedostala pryč. Také to nejspíš byla i hlavní příčina jeho bolestivé smrti.

,,Patricku.....Patricku, prosím vzbuď se!''

,,Ten už se neprobudí........je mrtvej, sám vidíš co ta stvůra mu provedla!''
Jeden z těch co stál, hned znovu napřáh svou zbraň a několikrát zastřílel nad sebe.

,,Ty svině beztělá!''

Uklidni se Same, ještě tak někoho přilákáš! Skloň tu zbraň. Řekl třetí muž, prikrčený a ohlížející tu bezvládnou mrtvolu vedle něho. Odfrkne si ,,Zaslouží si nějaký ten proslov''. Nakonec se zvedne a pronese krátkou větu:

Odpočívej v pokoji Patricku...

K němu se přidají i ostatní vojáci a pronesou tu samou větu. Nastává půlminutové ticho za ztraceného vojáka, kamaráda a bratra...

,,Bez tak jsme už všichni mrtví........jako Patrick. Ten už to aspoň má za sebou''

Nedělej to ještě těžší, odpoví ten třetí na jednoho z nich. Ten nejmenší, bratr co byl celý špinavý od sourozencovi krve radši mlčel a měl skloněnou hlavu k zemi. Uklidňovali ho různými větami nebo párkrát pobouchali po rameni
(ani to asi nepomohlo)

,,Tu stvůru najdeme a zabijeme...''

Všichni se ale rychle zarazili, když od tmavého kouta zaslechli podivné nelidské bručení, po chvilce i mumlání. Až se ta věc i konečně rozmluvila.

,,Stvůry, které musí zemřít jste vy.......''

Ještě to na chvili povzdychovalo, nakonec jakokdyby otevřel své zlatobílé oči a vyskočilo to na ně. Něco srazilo jednoho vojáka na podlahu a rychle to zmizelo. Nechápali co to bylo, jeden ze strachu střílel na tu tmavou chodbu odkud ta věc zmizela, kdyby měl podruhé štěstí.....ale nic.

,,Bylo to tady, celou dobu tady......a s námi! Jak jsme si toho nemohli všimnout!'' Vylekaně vyslovil muž, sražen k zemi.

,,Ať to bylo cokoliv, umí to rychle běhat...''
Povzdychl si jeden a otočil se za sebe, protože nechápal co to svítí za ním...

Zářivě to svítilo ale lampa to nebyla...

,,Ehmm chlapi, máme asi problém...'' Následně vyslovil zřetelně ostatním. Všichni na něj pohlédli a hned zjistili, o co jde. Všechny vyděsili ty modré oči svítící přímo na ně. Nevěděli o koho jde, zřetelně toho animatronika ani nepoznali.

Tak konečně se mi to povedlo.....konečně se i vy můžete podívat na další kapitolu a slibuji, že to ještě nebude konec! Je to jen pouze začátek a příští kapitola vyjde brzo... Jinak doufám, že se vám celkově příběh líbí.