Další den se probudím znovu na místě, odkud jsem včera s Bonniem odcházela. Zavěšená na samém místě, kde jsem ležela a k tomu shlížela hodiny. Vypadalo to jako další unuděnej den. Ze včerejška jsem nebyla svá. Musela jsem se bohužel vžít do dalšího dne s předpokladem, že to bude asi stejné jako předtím. Nechtělo se mi nijak vstávat nebo dokonce otevřít oči. Chtěla jsem zůstat na místě, kde jsem byla. ,,Tady mě nikdo nebude otravovat.'', v klidu si pro sebe řeknu velmi uklidňující větu. Bohužel, jsem musela vstát, poněvadž mě pomohla samotná myšlenka na své přátelé - třeba už dávno někde čekají na mě, pomyslím si. Nakonec jsem otevřela oči, dále jsem si ještě musela zívnout a protáhnout se, a konečně, světe div se, spustit se z trubky na zem. Ještě unaveně jsem se rozhlédla, podruhé zívla a pokračovala po chodbě - po svých...

Po kratší době na ''procházce'', na cestě potkám svého nejlepšího přítele, ''Zlaťáka'', Golden Freddyho. Poprvé jsem se za den usmála a přišla jsem k němu blíž. Mezitím, co jsem k němu přicházela...

,,Čau Řasenko, jaké bylo vyčkávání?''
,,Jaké pak.....vyčkávání?'', zeptám se.

Zamyslela jsem se. Už dávno něco mi zde, od rána, od půl osmé něco nelíbilo. Asi jsem něco vynechala, poněvadž moje vědomí to říkalo.  Ještě před tím, když jsem se chtěla zeptat jak to myslel, zjistila jsem, že není sám. Za ním spatřím další stín...

,,Kde jsi tak dlouhou dobu šplhala? Těšil jsem se na tebe!'', zetal se mě hlas. V tu ránu ho poznám.
,,Foxy!!!!''

Vykulila jsem oči když jsem ho zpozoravala. On fakt přišel! Musela jsem ho obejmout, byla to doba, co jsem Foxyho neviděla. Radost oplácel a k tomu mě pevně stiskl do svého objetí. Nakonec kolem mě se objevila provokující myšlenka. Vzbudila ve mě předtuchu a proto jsem se musela zeptat. Upřímě jsem se podívala do jeho očí.
,,Foxy, jak to, že si vypadal, jako kdyby jsi byl na jejich straně! Zlobíš se za to, že jsem tehdy utekla!?'', prohodím a smutně odvracím pohled.
Foxy se chvilku zarazil nad mou otázkou, a nakonec se snažil odpovědět. I Golden Freddy se lehce zarazil a vyčkával na jeho odpověď. Foxy mě nakonec pustil z objetí a vypadal nervózně. Odpověděl, že za tu dobu si mě tak znechutili, že musel prostě mlčet, protože i kdyby se včera postavil proti nim, bylo by to tak nevyrovnané... Animatronici jsou už tak agresivní, že by se mezi sebou i pozabíjeli, přidal. Golden Freddy kouknul na Foxyho zvláštním pohledem. ,,No teda, za našich dob jsme nebyli až takoví...''. Foxy na Zlaťáka oplatil stejný pohled, i mě připadalo divné, proč to neví, když tu dlouhou dobu sídlí mezi nimi.
Vlastně něco už o nich vím - doby se mění. Pravděpodobně má Foxy pravdu. Myslím, že kdyby Foxy dostal ještě šanci mluvit, povídal ještě něco v tom smyslu (asi schválně naštvat Zlaťáka), že Golden Freddy se také proti nim nepostavil, a radši nemluvil ani neargumentoval. Bohužel ho Golden Freddy přeskočil. Říkal, že jak Foxy, tak i on nemohli prostě riskovat.
,,Ještě jednou Mangle se ti omlouvám, že jsem se nezachoval správně'', odfrkl si Foxy. Zlaťák se k němu také přidal a omluvil se i za sebe. Proč bych nepřimhouřila oči i teť. Vlastně já jsem ten typ animatronika, který skoro vše svým přátelům odpouští. A jistě jsem teť pochopila fakt, jak to vypadá v kolektivu, který řídí Freddy Fazbear - že podle ostatních se Foxy a Golden Freddy kamarádí se ''zrůdou''. Já ty roboty už poznala tak aspoň mý přátelé také nemusí spadnout do samé špíny.
,,Proč bych se tedy měla zlobit?'', pomyslela jsem si. Na oba dva jsem se pousmála a oni následně porozuměli.

Zase to na chvíli vypadalo krásně...

,,Jestli tě to Mangle nebude vadit, kdybych se zeptal (možná) na nevhodnou otázku?....'', řekl Foxy. V tu ránu se hluboce zamyslím, a po vteřině rozmýšlení zavrtím hlavou do stran.
,,Myslím, že ne...'', odpověděla jsem.
,,Opravdu?...''
,,Ne'', uvedla jsem.
,,Vlastně, když jsi byla pryč, kde jsi celou tu dobu byla?''
Golden Freddy mezitím, co jsem přemýšlela koukl na něj a uvedl:
,,Noooo, v podstatě by mě také zajímalo, kde ta naše Mangle...''
,,...proradná, lstivá a ulhaná liščí bytost vězela, to myslíš?!'', následně se ozvalo z levé chodby za Foxym a Zlaťákem. Oba dva, včetně mě jsme se obhlídli, kdo tu (ohavnou) větu vyslovil.
,,Samozřejmě....Chicka, co nás zde špehuješ!'', následně a zřetelně se ji zeptám a kdybych nebyla pouze samý drát, už by viděla moji zježenou srst.
,,Chico, proč musíš stále otravovat?'' řekl následně Foxy.
,,Jako malá...'', uvedl poté Golden Freddy a svou rukou si chytl obličej.
,,Já to slyšela...ale to bych od vás čekala. Spíš se musím zajímat, proč vůbec se s ''liščí bezvýznamností'' povídáte!!!''
,,Do toho vám všem nic ostatním není!'', usoudil Foxy a neslušně ukázal prstem na ni. Chica se pouze usmála a následně řekla, že to jsou prostě pravidla.
,,Hej, tak tohle jsi velikonoční kuřátko přehnala!'', řekla jsem. Rukama jsem odsunula a prošla kolem Foxyho a Golden Freddyho a mířila jsem si to blíž k ní. Chica mezitím mlčela a nejspíš očekávala, jaké další originální nadávky vyjdou z mého hrdla ven. Já ale totéž mlčela a pak jsem se zastavila, pár metrů přímo proti ní.
,,Podle nových pravidel, máš zakázané si s někým povídat!'', usoudila sama Chica. Moji přátelé zatím stále stáli na místech a očekávali, co bude dál.
,,Jo aha, takže jsou nějaké pravidla?!''
Chica ještě dodala, že pravidla vyšla čerstvě včera a zrůdy jako jsem já, nemohou žít v téhle pizzérii. Moje agresivita přesáhla skoro limit, postavila jsem se do pozice ''naštvaná Mangle'' - moje šíje se vyklenula do oblouku, uši jsem měla vzpřímené, oči přimhouřené a vrčela jsem jako to čtyřnohé zvíře podobné mě i Foxymu, k tomu za zády jsem měla skrytou svoji ruku s pařáty, ostré jak břitva a zatím vyděsili jen mé přátelé.
,,Řasenko, prosím....'', zalekl se Zlaťák. Já ho zcela ignorovala a myslela jsem pouze na Chicu.
,,Chceš mě zabít? Ještě více si zničit reputaci!''
,,Už mě to ani nezajímá...'', odpověděla jsem.
,,Aha, a vlastně jak se jmenovala tvoje lidská malá kamarádka Lea,......Lola, nebo nějak ''Luc...''''
Tohle ale Chica opravdu přehnala. Hned na to jsem si na tu holčičku vzpomněla. Měla jsem v plánu na ni zaútočit ale Chicu zachránili Foxy a Zlaťák, když mě chytli za ruce a pevně drželi. Připadala jsem si jako divoké zvíře, poněvadž jsem se snažila vysmeknout se... Řvala jsem všerůzná slovíčka, co mě napadly, co se mezitím sama smála a povídala, že taková zvířata potřebují zamknout v kotci a zahodit klíč...

A k tomu zaslechneme dalšího animatronika, teda jeho kroky, které se blížily k nám. Konečně někdo jiný se postavil na naši správnou stranu.
,,Tobě i ostatním vám to nestačilo, nemluvne o tobě ''kuře'', podle toho, co jsem viděl a slyšel - tak do friťáku s tebou''.
To bylo snad poprvé, co jsem zpozorovala Chicu, celou bez sebe, s vykulenýma očima na neznámou siluetu králíka, co se skrýval ve stínu...