...Minulost...
(Necelé dva dny do události)
Pouze vzpomínka

Nastává večer. Já jako obvykle, odpočívám na svém oblíbeném místě: Zavěšená na stropních trubkách, které vyčnívají na chodbě, směřující k dětskému koutku. K tomu zahleděná na nedaleké visící hodiny, co právě ukazují šestou hodinu večer. Vnímám každé to ťikání. Často tady také zapomínám, co se vše kolem děje. Jako kdybych pokaždé chytla lelka - ale na delší dobu. Většina, co mě zpozoruje si následně myslí, jestli náhodou nejsem vypnutá - že je u mě velmi podivné se dívat na neživou věc a přitom nehybně
stát/viset. Podivný je vlastně fakt, že tuto věc dělám vždycky kolem šesté hodiny. Hlavně, když splňuji tu podmínku, že zpozoruji jakékoliv zrádné hodiny, které ukazují šest.
Nejlepší na tom všem je, že když se tedy zamyslím, je to jako ve snu.
Těch ,,snů'' je sice velká spousta, ale většinou se opakují. I když jsem se vžila do toho, že v oblacích letám jako balónek a stále se to opakuje, nevadí mě to. Pro mě je tohle snění prostě nejlepší.

,,Mangle...Mangle, už zase?!''. Najednou se ozve otráveným stylem známý hlas. Musela jsem se probudit, aby jsem poznala, kdo to na mě promluvil. Měla jsem tušení o koho jde, a nakonec jsem měla pravdu. Otrávený Bonnie stál na místě a díval se na mě - znovu zahleděnou na hodiny. Hlavu otočím k němu a každopádně jsem návštěvu nečekala, proto jsem byla trochu udivená, a byla bych mu mrzutě řekla, co tady pohledává, bohužel nejsem tak zlá a radši jsem to neřekla.

,,Všichni, včetně mě jsme tě hledali a volali tě''

,,Vy jste mě hledali?''

,,Ano, a ty místo toho, aby ses ozvala jsi se zase dívala na tu klikající blbost!''

,,To jsou hodiny, a ty neklikají, nýbrž ťikají!'', musela jsem ho na to upozornit, Bonnie a další většina animatroniků neznají hodiny, nechápu jak oni mohou žít a třeba vůbec nevědí, kolik je hodin.

,,To je jedno, musíš jít se mnou, Freddy tě shání''

,,A proč by mě Bonnie, sháněli?''

Bonnie bohužel jen pokrčil rameny a povídal, že opravdu neví. Prý byl Freddy ale trochu rozhozený, když se mezitím ptal, kde jsem a že mě musí najít. Nemohla jsem nic dělat - musím jít s Bonniem odtud....musím se vrátit zpátky do reality, řekla jsem si. Sledovala jsem ho ze stropu, kam šel. Párkrát se ohlížel za sebe, jestli nejde sám ale vždycky si ulevil. Při cestě k Freddymu jsem si představovala, co po mě asi chce, nestává se často, že by mě někdo chtěl najít a následně po mě něco chtít.
Zanedlouho, z nekonečných chodeb jsme dorazili do většího prostoru, co bylo uznávané pod názvem Party Room. Kromě stolů s příborama, talířky a dalším vyzdobením, na zdech visely plakáty a obrázky od dětí, což bylo vždy pro mě úchvatné. To co mě ale na první pohled fascinovalo, byly přivázané balónky na každé židli. Neřekla jsem vám ještě info o balónkách. Balónky mám moc ráda a někdy trochu viditelně vždy naznačují svoje emoce k těmhle dalším neživým předmětům. Hned na to Bonnie zareagoval trochu nechápavě, hned se to snažil přede mnou skrýt. Nic zlého se nestalo a proto jsme se na onou událost vykašlali.
Ačkoliv místnost vypadala opuštěně:
,,Freddy, jsi tady?'', řekl do prázdna Bonnie a asi vyčkával, že se někdo ozve. Čekala jsem opak, že se nic nestane,a mezitím jsem se pomalu, za Bonními zády spustila na zem. No, opak je pravdou. Z tmavé chodby sem vešel sám velký Freddy. Snažil se být podle mě ,,nenápadný,, , ale kvůli své velikosti se mu to trochu nepovedlo. Svůj pohled ihned upřel na mě. Jak mi Bonnie povídal, Freddy byl opravdu nesvůj, nebyl takový jak jsem ho třeba naposled viděla. Ale byl ještě víc divnější, když se podíval na Bonnieho a pousmál se na něj.

,,Ááá Bonnie, ty jsi ji našel! Mangle, kde ses zase hrabala?''

Sotva jsem se hrooooozně chtěla zeptat, co se tak důležitého stalo, skočil mi do toho Bonnie.

,,Nó, Mangle se znovu zadívala do těch hloupých h...h...ho...''

,,hodin...'', poznamenala jsem.

,,Jó, hodin! Víš......jak se ona ehm...ráda ,,zasekne,,!'' Vykoktal Bonnie a já bych ho byla, rozšklubala...

Freddy (hrál na to, že) se zasmál a opřel si svoji ruku na jeho rameno. Nevím, jestli to Bonnie poznal, ale já určitě rozpoznala, že i když se Freddy usmál, v jeho očích to bylo jinačí. Jako kdyby jeho oči skrývaly nějaké tajemství.