Celý zbytek dne - krom vyučování - byla zalezlá v pokoji, zachumlaná v peřinách nahoře na palandě a dívala se buďto z okna nebo na zrzavou kočku která se k ní snažila dostat. Nepovedlo se jí to hned ale když se k ní dostala, stočila se k ní do klubíčka a usnula. Bella tu kočku sice moc nemusela, ale každá společnost jí teď přišla vhod. A Křivonožka jakoby vycítil její ponurou náladu a věděl, že potřebuje alespoň tu zvířecí společnost. Když ho hladila po jeho chundelaté srsti, v duchu si slíbila, že si koupí nějakého mazlíčka. A možná že kočku. Kotě, aby byla přesnější.

,,Bello? Už spíš?" vešla do pokoje Hermiona a tiše se sháněla po své kamarádce. ,,Ne, ještě ne." posadila se tak, aby nevzbudila kocoura. ,,Křivonožka je u tebe?" zeptala se jí zvědavě. ,,Ano." přitakala. ,,Spí." dodala a odpovědí jí bylo přikývnutí. Čekala jen jednu otázku, která od její nejlepší kamarádky přišla vzápětí: ,,Co se děje?" zeptala se jí Hermiona a i když znejistěla, zůstávala napovrch klidná. ,,Nic, jenom mi není moc dobře." usmála se na ní přesvědčivě. ,,Tak dobře. Už půjdu spát." řekla a odešla do koupelen. A Bella z ničeho nic přemohla únava a jen co zavřela oči, usnula.

,,Víš... všichni si myslíme, že jsi divná a nám můžeš říct cokoli, to přeci víš." s tím přišla Hermiona do pokoje a překvapeně zůstala stát na místě, když zjistila, že Bella už pravidelně oddechuje. Usnula a při tom se zdálo, že by si byla ještě schopna zahrát si Řachavého Petra. ,,Dobrou noc." zašeptala do tmy a lehla si do postele. Brzy se k ní přitulil Křivonožka a to už byla v polospánku. Ale v polospánku nebyla sama a když už všichni spali, Bella vylezla z postele a chvíli se jen tak dívala z okna. Vzbudila se a jako vždy již nemohla usnout. Jako vždy ji nenapadlo nic jiného, než si vzít župan, hůlku a vyrazit na průzkum nočního hradu.

Chodby byli studené a ponořené do tmy. Na cestu si svítila hůlkou a dívala se na zdi, co jí byli tak známé. Připadalo jí, že tu věky nebyla a při tom to byli necelé dva měsíce. Obrazy spaly a z táhlých oken v gotickém stylu byl krásný výhled na noční oblohu. Dorůstající měsíc s tisíce, miliony hvězdami zářily na tmavé obloze bez mraků a ona na té podívané mohla oči nechat. Brzy se ale odtrhla aby dávala pozor na cestu a nevrazila do brnění, které by se s největší pravděpodobností rozsypalo a vzbudilo půlku hradu. Místo toho se ale musela rychle schovat za rohem a zhasnout světlo z hůlky.

Kroky které slyšela i před tím jasně vypovídali o tom, že je to žena a že právě prošla kolem ní dál. Její rychle bijící srdce se sklidnilo a ona se mohla konečně nadechnout. Měla strach i dýchat, aby jí profesorka neslyšela. Otočila se aby šla zpátky na pokoj a místo do tmy tak koukala do jasného světla vycházejícího z konce hůlky profesorky Umbridgeové. S výkřikem ustoupila a při tom si nemotorně přišlápla župan. Spadla přímo na brnění, které se s rámusem sesypalo a ona děkovala Merlinovi, že je poslední a díky tomu i jediné které mohla shodit. Vyděšeně se na profesorku která byla - jak jinak - v růžovém a propalovala jí pohledem.

,,Porušení večerky a rušení nočního klidu, slečno. To jsou hned dva přestupky." řekla tiše a s hlasem, který jí připomínal syčení zmije. ,,Dovolím si podotknout, že ten druhý jsem způsobila kvůli vám." řekla opatrně a stále seděla na zemi. ,,Ano? A ten první?" zajímala se s předstíranou zvědavostí. ,,Jsem náměsíčná." vyhrkla to první, co ji napadlo a k její smůle okamžitě poznala, že tohle jí nevyjde. ,,Opravdu?" zeptala se profesorka arogantně a Bella jen bezmocně otevřela a zavřela pusu jako ryba na suchu. ,,Došla vám slova? Zajímavé, řekla bych, že si jenom libujete v porušování školního řádu." řekla a nenechala Bellu ani něco namítnout. ,,To pan Popletal, který vám tak pečlivě vybíral opatrovníka, nestrpí. A já také ne. Je tedy otázkou, jak to vyřešíme, že ano?" usmála se na ní sladce. Bella se stále nezmohla na slovo a když už profesorka chtěla pokračovat za ní, profesor Snape - který se tu náhle zjevil - jí k jejímu překvapení a zároveň i k jejímu štěstí zachránil.

,,Slečna Aranelová vážně trpí náměsíčností, způsobenou nočními můrami. Ty, jak jistě víte, vznikají kvůli špatným událostem a jelikož tady v Bradavicích se jí nic nestalo, dovolím si říct že s tím má něco společného její nový opatrovník, vámi a ministrem tak pečlivě vybíraný." pronesl ledovým hlasem za jejími zády po kterém jí přejel mráz po zádech. Teď už byla vážně vystrašená a odolávala tomu schovat se za další brnění. ,,Snapee! Jistě si ale zaslouží trest." řekla rychlým, pisklavým hlasem. ,,O její trest se postarám já." řekl neoblomně a Bella věděla, že to má s profesorkou spočítané. Neodvážila se na ní podívat, nebo jenom promluvit. ,,A pokud chcete něco namítat, pan ředitel ještě nespí." řekl když se profesorka nadechovala k odporu. Teď se na ní vztekle podívala a odešla se zhasnutím hůlky pryč.

,,Nastávající dny se budete muset mít obzvlášť na pozoru." pronesl profesor když měl jistotu že je jejich kolegyně neuslyší a zvedl vystrašenou dívku na nohy. V ruce pevně držela hůlku, připravena kdykoli zaútočit. Vlasy měla rozcuchané a župan rozvázaný. Pyžamo v nebelvírských barvách pomačkané a k jeho i jejímu překvapivému zjištění byla bosa. ,,Ehm... Děkuji." řekla nervózně a zavázala si župan. ,,Proč jste mi pomohl?" zajímala se opatrně a nespustila oči z jeho rukou. Znal tuhle taktiku. Sledovat útočníkovi ruce zda vás uhodí nebo popadne hůlku. ,,Nemám zapotřebí vidět dalšího studenta s krvácející rukou." pronesl posměšně a domyslel si, že buď se jim pan Potter nepochlubil nebo u nich nebyla. ,,A trest od vás dostanu?" ptala se dál. ,,Ne, žádný trest vám v plánu dát nemám, ale pochopitelně budu chtít aby jste co nejrychleji zapadla do vašeho pokoje." vysvětloval trpělivě. S jiným žákem by tu trpělivost neměl, ale vzhledem k její duševní nerovnováhy která je pro ni nezvyklá, se rozhodl pro dnešek vydržet to. ,,Jistě. A děkuji, dobrou noc." otočila se na patě a rozběhla se pryč. Po tmě, bosa a ohlížející se zda ji náhodou nesleduje. Až dál jí došlo: Proč by to dělal?

Tak takhle na večer přidávám další kapitolu :) Doufám, že jste si víkend užili stejně jako já a těšíte se do školy :')
Snad se vám kapitola líbila, a každý hlas i komentář potěší :)