Usnula až pozdě v noci, téměř k ránu. Z neznámého důvodu začala přemýšlet nad tím, jak stráví všechny prázdniny a to především ty letní. Zda je znovu přežije nebo uteče daleko a možná až rovnou do Bradavic. Když se ráno vzbudila, cítila se unavená a bolela ji hlava. A to, že zaspala spolu s Hermionou a jejich další dvě spolubydlící je nevzbudili ji vyděsilo. Rázem se snažila dostat co nejrychleji z palandy tak, že se její šikovnost projevila a ona spadla. Hlasitá rána vzbudila i Hermionu. Ta se s rudými tvářemi a vlasy trčicími do všech stran posadila a unaveně se na ní podívala. ,,Co blázníš?" zeptala se jí ospale a zývla. ,,Padám, jelikož za deset minut začíná vyučování." odpověděla a ona i Hermiona vyskočili na nohy. Na vzhled moc nedali. Kruhy pod očima nechali být a jenom si pročísli vlasy a ve spěchu na sebe hodili uniformu. Nekoukali na to, co mají či nemají v tašce a rozběhli se na hodinu. Jejich cesta byla přes celý hrad.

,,Až je uvidím, tak jim zakroutím krkem." slibovala Hermiona udýchaně a běželi dál. ,,Teď je to jedno. Mě děsí to, že máme Umbridgeovou." řekla své obavy nahlas a prosmíkla se kolem nic nechapající profesorky McGonagallové, která něco řešila se školníkem Filchem. Povodeň na chlapeckých zachodech v podkroví - jistě práce Freda a George.

Byla minuta po zvonění a ony vtrhly bez klepání do učebny. Všudypřítomné pohledy se na ně otočili a neskrylo se v nich pobavení z toho, jak vypadají ani překvapení, že právě Hermiona a Bella jdou pozdě. Naopak k jejich překvapení jejich pozdní příchod nekomentoval ani nikdo ze Zmijozelu.

,,Slečna Grangerová a Aranelová." zvolala profesorka sladce a ona pocítila touhu se nad tou ropuchou v růžovém oklepat. ,,Překvapuje mne, že právě vy dvě jdete pozdě." řekla naoko překvapeně a opět k překvapení ostatních Bella nezačala přidrzle odmlouvat. Jenom se dívala na špičky svých bot a plaše si odfoukávala vlasy z obličeje. ,,Nuže dobrá, pro dnešek vám odpustím, ale příště se pozdnímu příchodu vyhněte, slečny. Nechcete mít přeci školní trest, že ne?" usmála se na ně sladce a pokynula jim k tomu, aby se posadili. Obě dvě tak bez řečí učinili.

,,Žádné drzé připomínky?" zeptala se jí zvědavě Hermiona. ,,Co s tím všichni máte? Na ni radši drzá nebudu." sykla Bella v odpověď a podívala se na knihu co jí přistála na lavici. Nechápala, co to má znamenat. Učebnici přeci měli a tohle se podobalo knize. ,,Promiňte, ale tohle je kniha a ne učebnice pojednávající o tom, jak správně užívat černou magii." neodpustila si. Byla ovšem zdvořilá. ,,Jistěže že není. V mých hodinách kouzlit nepotřebujete." usmála se na ní a přišla k ní blíž, až odolala nutkání odsunout se i s židlí. Lavice byla upevněna. ,,To si budeme jenom číst?" pronesla pochyby všech. ,,Jak jsem řekla. Budeme ale učit bezpečně." přitakala a její trpělivost byla zatím v pořádku. Bella ale poznala, že by pohár trpělivosti u této ženy mohl brzy přetéct a proto raději už nic nenamítala a jenom si otevřela sešit který s sebou vždy nosila. Jak se brzy ukázalo, budou si opravdu muset dělat zápisky.

,,Jak nám pouhá teorie pomůže připravit se na to, co nás čeká tam venku?" zajímal se Harry na jeho vkus poněkud arogantním tónem. ,,Ale drahoušku, tam vás nic nečeká. Kdo by chtěl napadnout děti jako jste vy?" zeptala se ho sladce a nezapomněla k němu přijít blíž. Bella teď zpozorněla a dívala se ostražitě na profesorku. U Dominica se brzy naučila, že tohle znamená jeho vztek a častou ránu. Tady hrozil školní trest, stržení bodů nebo úkol navíc. ,,Co třeba... lord Voldemort?" nadhodil a všichni ztichli. Zatajil se jí dech a dívala se na profesorku, která již rudla v obličeji a byla teď kompletně růžová. ,,Povím vám teď malé tajemství," začala dramaticky a tiše ,,bylo vám řečeno, že jistý černoknězník se vrátil. Ale to je veliká lež." řekla nakonec. ,,Ne, není to lež. Viděl jsem ho a bojoval jsem s ním!" vykřikl Harry pobouřeně. ,,Žáci v mých hodinách se přihlásí než promluví, pane Pottere!" vykřikla už naštvaně a oddupala dopředu. To si však Harry nenechal líbit. ,,Podle vás Cedric zemřel sám odsebe?" pokračoval a ignoroval její vztek i to, že pracuje pro Popletala. ,,Jeho smrt byla tradickou nehodou." odporovala a ona potlačila nutkání odporovat pro změnu jí. ,,Zabil ho Voldemort a vy to víte! Viděl jsem ho a bojoval jsem s ním!" to už se neudržel a křičel. Nikdo na to u něj nebyl zvyklí. Ani ona a to ho znala snad nejlépe ze všech. ,,Tak dost!" vykřikla pisklavým hlasem profesorka tak, až s sebou leknutím trhnula. ,,Dnes večer v mém kabinetu." uchechtla se a přejela třídu pohledem.

,,Vy nemáte co na práci, slečno?" zeptala se Belly sladce když zjistila, že jenon strnule sedí a dívá se do sešitu kde měla veškeré zápisky. ,,Vlastně nemám. Už mám totiž práci hotovou." řekla tiše. ,,Výborně, tak pokračujte." pobídla ji a ona radši začala psát. Tato hodina se vlekla a ona na sobě cítila hned několik pohledů. Proto když zazvonilo, rychle si sbalila všechny věci a vyběhla ze třídy. Až venku čekala na své přátele.

,,Sakra Harry tohle si nikdy nedovolila ani Bella." říkal zrovna Ron a prošli kolem ní bez povšimnutí. ,,Bella si to nedovolila ani dnes. Překvapivě. Vlastně jako by měla strach když křičela. Měli bychom zjistit důvod. Kdysi se nebála ani Baziliška." přitakala jedním dechem Hermiona. ,,Výše zmiňovaná Bella stojí za vámi a je udivena z vaší nedůvěry." řekla a všichni tři s sebou trhly a otočili se na ní. ,,Nevšimli jsme si tě." začal vysvětlovat Harry. ,,Nepochybně." přerušila ho. ,,Pojďme, máme létání." mávla na ně rukou a vyrazila dopředu. Musela je od jejich zkoumání odehnat co to půjde.

Naštěstí jsem si takhle na večer vzpomněla a přidávám sem tedy novou kapitolu :)
Doufám, že se bude líbit :)