Byli již na nádraží a mířili k nástupišti 9 a 3/4. Kolem ní proběhl velký, černý pes který připomínal Smrtonoše. A to nevtipkovala. Byl to Sirius ve své zvířecí podobě. Byl to zvěromág. Stejně jako je Peter Pettigrew a také Harryho otec James Potter aby mohli za úplňku být s Remusem - vlkodlakem.

,,Tichošlápku! Můžeš pokazit celou misi!" sykl na něj Moody ale když Sirius vběhl do prázdné místnosti a Harry za ním, stoupl si ke dveřím a hlídal. ,,Vy tři běžte s Tonksovou." kývl na ně Pastorek. ,,Zatím nashle." rozloučila se a šla za Ronem, Herminou a Tonksovou. ,,Užijte si rok, ale buďte opatrní a nebojte se napsat." usmála se na ně Tonksová. ,,Děkuju, zatím." zamávala jí a šla za svými přáteli. Nebylo možné, jak bylo ve vlaku tak brzo narváno. Brzy se ztratila v davu a Ron s Herminou jí zmizeli z dohledu.

,,Sakra." zasyčela když do někoho znovu vrazila. ,,Do háje." dodala když zjistila, že vrazila do Draca Malfoye a zbledla v obličeji. ,,Ale, to je naše milá Isabella. Jak sis užila prázdniny? Otec mi vyprávěl jak si ministr lámal hlavu s tím, kam tě dá." úšklíbl se ale ona to nijak nekomentovala. Za to jeho poskoci se smáli. ,,Vážně jsi se zhroutila?" vyptával se dál a ona sklopilo hlavu. ,,Takže jo." usmál se vítězoslavně. ,,Nech mě být, Malfoyi." řekla prostě a snažila se projít kolem ní. ,,Kam ten spěch?" zajímal se s hranou zvědavostí a zastoupil jí cestu. ,,Nech mě být." řekla hlasitě a několik párů očí se na ně otočilo. ,,Přece se naše odvážná Isabella nebojí." vysmíval se jí a ona skutečně už dostala strach. Nikdy jí neříkal jménem, tak proč teď? Znovu se kolem něj pokusila projít ale on jí hrubě popadl za loket. ,,Nesahej na mě!" vykřikla vyděšeně a vysmekla se mu. To už se na ně všichni dívali. ,,Klid, nic ti neudělám." úšklíbl se a užíval si toho, že nad ní má konečně navrh. Líbilo se mu to, jak rychle dýchá a bojí se ho. Zároveň ho ale zajímalo proč. ,,Jdeme, ta je ztrátou času." odfrkl si pohrdavě a prošel kolem ní s ostatními pryč. Jenom tam tak stála na místě a rozdýchávala to.

,,Bello? Jsi v pořádku?" zeptal se jí starostlivě Harry když k ní došel. ,,Jo, jasně. Jen mi zmizel Ron i Hermiona." řekla a pokusila se usmát. Očividně se jí to podařilo, jelikož Harry se jenom usmál a šel je s ní najít. Šla za ním a proto mohla mít ještě chvíli na tváři svou pravou masku a ne tu hranou, veselou.

Když do vlaku ale dorazili, falešně se na ně usmála a úsměv se snažila udržet. ,,Omlouvám se, ztratila jsem vás v davu." vysvětlila a posadila se k oknu vedle Hermiony. Naproti ní Harry, ale vedle Rona. ,,V pořádku, bylo tam fakt narváno." mávl nad tím rukou a zakousl se do svačiny od paní Weasleyové. ,,No... Tak jak probíhalo disciplinární řízení?" zeptala se Hermiona. ,,Objevil se tam Brumbál. Paní Figgová vypovídala." řekl jednoduše, stále zamyšlen. ,,Brumbál? Věděl si o tom?" pokračovala v ptaní se Hermiona. ,,Nevěděl. Díky němu mě nevyloučili. Pár kouzelníků pro to hlasovalo ale bylo jich málo. Hlavně jedna žena chtěla abych z Bradavic zmizel." rozpovídal se trochu. ,,Je neobvyklé že na disciplinární řízení chodí ředitel." řekla zamyšleně Hermiona a podívala se na Bellu, která pokrčila rameny. ,,Kolik disciplinárních řízení se průměrně za rok koná? Já vím jenom to, že se konají na Ministerstvu kouzel." řekla na svou obhajobu. Hermiona přikývla a dál nikdo nic neříkal.

S povzdechem se nakonec opřela a položila si své vařící čelo na studené sklo okna. Kdykoli zavřela oči viděla, jak jí Dominic mlátí a nakonec to, jak jí Malfoy popadl. Nemohla ale jinak, jelikož byla příliš unavená pomalu usínala a jenom okrajově vnímala Hermionu a Rona, kteří se bavili o NKÚ. Překvapivě se do hovoru živě zapojil i Ron. Harry jí totiž napodobyl a vypadal zamyšleně. Poslední dobou byl zamyšlený víc než za poslední čtyři roky co ho zná - vlastně to bude pět let. Nechala jeho podivné chování na jindy a v hlavě si přehrávala její 'rozhovor' s Dracem Malfoyem. Pokud se to tak dalo nazvat. Nepochybně ho její reakce překvapila. Jindy by se napřáhla a minimálně by mu dala facku. Teď jí ale ve tváři četl pouze strach ve kterém by se mohl utápět a i když to na sobě nedal znát, dost ho to překvapilo. A proto nad tím doteď přemýšlel. Bella mu - stejně jako všem jeho Zmijozelským spolužákům - nevadila. Ač k jeho nelibosti patřila k Potterovi, zrzkovi Weasleymu a šprtce Grangerové, nikdy na ně nebyla nijak zlá a i když je někdy obdarovala nadávkou, v horším případě nějakou tou fackou, vždy byla v ústraní a sledovala dění. Pouze tehdy co to vycítila se do toho vložila. Byla toho názoru, že by si všechny koleje měli být sobě rovné a při tom i zůstávala, i když i ona sama o tom někdy pochybovala.

A právě teď podřimovala s obličejem komicky přítisklým na skle okna v kupé se svými přáteli. Její spánek byl neklidný a když si její přátelé všimli, jak s sebou někdy bolestně trhla, jejich hovor se obrátil jejím směrem. Až tehdy, co měli jistotu, že spí.

Všichni se shodli na tom, že se něco stalo. Ale vzhledem k tomu, že jim to už neřekla, tak jako to u ní i u nich bylo zvykem věděli, že nebude tak jednoduché z ní dostat to, co se stalo. A jistě si toho všimnou i ostatní. Všichni tři si rázem uvědomili, že se jich budou ptát a oni jim zřejmě ani nebudou muset lhát když řeknou, že o ničem neví.

Všem co včera čekali na kapitolu se omlouvám, ale učení se nahromadilo a jiných problémů zrovna tak :)
Dnes je to opět více oddechová kapitola, ale příští to všechno začne :)
Tak snad se bude líbit! ❤️