Pohotová Hermiona kouzlem zmírnila jejich pád a tak jenom ucítila jemný náraz o zem. Chvíli zůstala nehybně ležet, než se byla schopná posadit. Na nohy se dostala s Ronovo pomocí.

,,Tak fajn. Je čas jít, nemáme tu co dělat." řekla Ginny. ,,Nemáme se odsud jak dostat. Tam se to hemží Smrtijedy a přemístit se ještě neumíme. Alespoň já tedy ne." řekla frustrovaně Bella a podívala se na Harryho. Chtěla se ho zeptat, zda má nějaký plán, ale po Lenčině boku se omamně díval na kamenný oblouk. ,,Harry?" pronesla opatrně a zmiňovaný se na ní otočil. ,,Co je to za hlasy?" touto otázkou jí opravdu zaskočil a tak se podívala na ostatní. ,,Žádné hlasy tam nejsou." odpověděla za ní Hermiona .,,Jsou. Já je totiž taky slyším." usmála se Lenka.

,,No právě." zamumlal Ron a Bello ho šťouchla do žeber. ,,Harry, Lenko, musíme jít." začal naléhat i Nevill a to se na ně Harry již otočil. Strnul však v půli pohybu a pozvedl hůlku. ,,Všichni za mě!" vykřikl a oni ho okamžitě uposlechly. Ani oni ale nezůstali pozadu a pozvedli své hůlky. Smrtijedi v podobě černé mlhy jim létali nad hlavami, než se konečně rozhodli a dostali se mezi ně. Chvíli do nich jenom strkali, než cítila, jak jí dvě ruce popadli a hodily na zeď, po které se svezla na zem a z té jí zvedl neznámí Smrtijed. Po tváři jí stékal pramínek krve. Při nárazu si rozsekla hlavu a ta jí teď nesnesitelně bolela. Očividně měla i otřes mozku.

Harry zůstal před kamenným obloukem sám. Její přátele stejně jako jí držel nějaký Smrtijed.

,,Vážně sis myslel," začal se smíchem Lucius Malfoy a blížil se k Harrymu ,,vážně sis myslel, že nás děti jako vy mohou dostat?" řekl s falešným úsměvem a Harry na něj zůstal koukat. ,,Dej mi, Pottere, tu věštbu  a žádnému z tvých přátel se nic nestane. Jestli mi jí nedáš," nechal větu nedokončenou a podíval se jejím směrem. Harry na chvíli váhal. Chtěl znát ptavdu, ale stačil jediný pohled na Hermionu s bolestí v očích, Ginny v polobezvědomí, vyděšeného Nevilla, Lenku které po tvářích steklo pár slz bolesti i strachu a na Bellu od krve, aby se rozhodl. Muži naproti jemu vložil věštbu do dlaně, ač s menším otálením.

Malfoy pozvedl, již prázdnou, kouli vzhůru a v tu samou chvíli se za ním objevil Sirius. Živý a zcela zdravý. Stál za Malfoyovo zády a čekal, až se otočí. ,,Nech mého kmotřence napokoji." řekl klidně a s Malfoyem to vyřídil jednoduše po mudlovsku - pěstí. Ta muži sedla tak dobře, že spadl a koule mu vypadla z ruky. Jemné sklo se rozbilo a veškerá mlha se vypařila.

Jako na zavolání se zde objevili další mlhy, tentokrát bílé. Nebyl to nikdo jiný, než Fénixův řád. Každého osvobodil někdo a poté se stoupl před něj aby ho mohl bránit. U ní byl Remus. Hlava se jí motala tak, že se jí z toho dělalo špatně a dokázala se doplazit k své hůlce.

,,Bello,jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Remus a ona se posadila. ,,Ano, asi jenom otřes mozku, nic mi není." a aby to vypadalo věrohodně, nezapomněla na úsměv, který už zvládala levou zadní. Remus musel bojovat a ona se s povzdechem zvedla. Nikdo jí v tuto chvíli nevěnoval pozornost. Tedy alespoň si to myslela. Skryt ve stínu čekal Smrtijed pouze na vhodný okamžik.

,,Mdloby na tebe!" vykřikla a kouzlo trefilo Smrtijeda, který hůlkou mířil Ginny do zad. Takhle se zbavila většiny Smrtijedů.

,,Bello!" uslyšela pouze několika násobný výkřik, než jí do zad udeřilo kouzlo a ona v bezvědomí padla do náruče Smrtijedovi, který se s ní přemístil pryč. Přemístil se na sídlo, aby vyčkal na svého pána. Na lorda Voldemorta. Ten byl jako ostatní na Ministerstvu kouzel. Vyčkával a vše bedlivě sledoval.

Kéž by to samé platilo o Belle. Kéž by se dívala i kolem sebe a na sebe. Ne na ostatní. Byla tu i ona a již po několikáte se tento rok spálila. Jenže teď tak, že tl možná nepřežije. Pro Pána zla byla pouze to jediné - návnada. A hračka. Harry se jí bude chtít snažit zachránit, a oni jí mezitím budou mučit a hrát si s ní, aby jim všechno řekla. Jenže ona se nevzdá. Raději zemře, než aby zemřeli i její přátelé. Její jediná rodina.