Když už si všichni všechno vyjasnili, Weasleyovic dvojčata je znovu překvapila.

,,Nechcete slyšet něco zajímavějšího? Víme i jak." mrkli na ně spiklenecky a vstali. Fred vytáhl z kapsy dlouhý, světle růžový provázek a na každém konci bylo jednou ucho. ,,Co to sakra je?" zeptal se Harry. ,,Je to nechutné." přidala se Bella. ,,Tohle jsou ultradlouhé uši, přátelé." řekl Fred a vzal si ultradlouhé uši. ,,Dost okecávání a jdeme!" zavelel George a vykročil opatrně na chodbu. Když měl jistotu že už vážně nikdo nikde není, mávnul na ně a sám se vydal k zábradlí. Po chvíli uvažování se přeci jen vydala za nimi.

Fred pomalu spouštěl jeden konec ultradlouhých uší dolů a George zkoušel, jak slyší. Všichni slyšeli dobře rozhovor, který probíhal za dveřmi. Bylo tam podle plno lidí - členů Fénixova řádu. Posunula se blíž k Georgeovi aby lépe slyšela a vesele se usmála na Ginny která se k nim připojila.

,,Nebýt Harryho vůbec bychom nevěděli, že se Voldemort vrátil!" podle hlasu okamžitě poznala Siriuse. Zlobil se a oni se jistě brzy dozví proč. ,,Už to není dítě, Molly!" rozčiloval se na matku jejích zrzavých přátel a na ženu, která Bellu, Hermionu a hlavně Harryho vnímala jako své vlastní děti. Všichni ji měli moc rádi a ona na oplátku je. ,,Ale není ani dospělý. Není to James, Siriusi." snažila se mu to v klidu vysvětlit ale jak se zdálo, i Sirius byl velmi tvrdohlavý. ,,Není to tvůj syn!" řekl rázně. ,,Jako by byl." odpověděla mu, čímž dala jasně najevo že už v hádce nehodlá pokračovat. ,,Má snad někoho jiného?" zeptá se nakonec, po tíživém tichu. ,,Má přece mě." uměla si živě představit jak to tam teď vypadalo. Sirius s Molly se propalovali pohledy a ostatní přihlíželi a přemýšleli nad vším. ,,Dojemně rodičovský přístup, Blacku. Možná z něj vyroste zločinec jako z jeho kmotra." ozval se z ucha ledový a klidný hlas profesora Lektvarů, s kterým již měla tu čest se setkat. ,,Nepleť se do toho, Srabusi!" vykřikl Sirius a Harry se na ně zmateně podíval.

,,Snape je členem řádu?" zeptal se jich šeptem jako by snad mohli slyšet lidé za dveřmi jeho hlas. ,,To si piš. Vždycky hned zmizí. Dneska tu byl i přes den, což je neobvyklé." přikývl Ron a Belle se okamžitě vybavil její krátký rozhovor s ním. ,,No to mám radost." slyšela Harryho zamumlat ale dřív, než kdokoli z těch co to slyšeli stihli něco říct, vyrušila je kočka. Zrzavá, huňatá kočka s rozpláclým čenichem jako mají francouzští buldočci. Nesla jméno Křivonožka a Hermiona si ho koupila před dvěmi lety když nastupovali do třetího ročníku.

Ze sluchátka se linulo pískání a slova členů za dveřmi které přehlušilo prskání naštvané kočky, která chtěla jedno ucho jenom pro sebe. Nic tudíž neslyšeli a dvojčata se jenom snažila vytáhnout ucho dřív, než ho Křivonožka ukořistí. Bylo příliš pozdě a ucho spárům kočky, dravé šelmy neuniklo. Dvojčata vytáhla jeno zbytek ultradlouhého ucha.

,,Ošklivá kočička!" zavolala Hermiona za zrzavou kočkou která utekla i s uchem pryč. ,,Sice zvíře nemám, ale kočku si nekoupím." prohodila Claire aby odlehčila napjatou atmosféru a několik jejích přátel se uchechtlo. ,,Hele! Pojďme." strčila do nich Ginny právě včas, aby je první lidé kteří odešli z místnosti nespatřili a oni se mohli schovat než přijde jejich čas. Mezi těmi prvními byl opravdu i Snape a když už nikdo neodcházel, vydali se po schodech dolů.

Fred a George se rovnout přemístili za paní Weasleyovou. ,,To že už můžete kouzlit neznamená že můžete hůlku vytahovat kvůli každé prkotině!" vykřikla naštvaně a dvojčata se smíchem odběhla dál. Ron kolem své matky pouze opatrně prošel a Ginny s Hermionou mile pozdravili. ,,Harry, drahoušku." objala Harryho který se usmál a objal ji nazpátek.

,,Harry Potter." ozval se za paní Weasleyovou známí hlas a ona ustoupila. ,,Siriusi!" zvolal Harry nadšeně a objal svého kmotra. Byl pro něj jedinou rodinou.

,,Bello, holka zlatá. Jak se cítíš?" objala ji paní Weasleyová když si jí všimla a objala ji. ,,Už dobře paní Weasleyová." usmála se mírně a objala ji. Když jí pustila, šla za ostatními a sedla si na volné místo mezi Remusem a Ronem. ,,Bello? Před tím jsem si toho nevšiml, ale co se ti stalo?" zeptal se jí Ron a ukázal na její tvář. Okamžitě se k nim otočila paní Weasleyová, Ginny, Hermiona, dvojčata i Harry. ,,Upadla jsem ve vaně." řekla a pousmála se. Řekla to tolikrát, že tomu sama skoro až uvěřila a lež pro ní byla lehčí. Je to takhle vždy. Musíte své lži sami uvěřit abyste jí řekli ostatním věrohodně.

,,Já to nechápu, co proti mně ministerstvo má?" vykřikl Harry pohoršeně a upoutal tím její pozornost. Doteď seděla a prohlížela si desku stolu, hlavu podepřenou rukou a nejevila zájem o nějakou konverzaci. ,,Ukažte mu to." ozval se z rohu Alastor Moody a Bella se podívala na Remuse jak vytahuje Denní věštec. Zamračila se. Denní věštec četla pouze tehdy, co v něm nebyl článek od Rity Holoubkové. Ta psala o nich a celých Bradavicích fámy kterým každý uvěřil. Strpčovala jim celý rok a odhalila tajemství, které věděli jenom oni. Až Hermiona přišla na to, že je to zvěromág. Její zvířecí podoba byl brouk a proto se dostala kdykoli kamkoli a slyšela je.

,,Chlapec který lže?" prohodil Harry tiše a Bella se probrala ze svých myšlenek. ,,Stojí dokonce i proti Brumbálovi." řekl naštvaně Sirius a díval se na svého kmotřence. ,,Popletal: Nic se neděje." přečetl Harry další nadpisek. ,,Popletal využívá svojí moci včetně vlivu v Denním věštci aby zkompromitoval každého kdo se odváží tvrdit že se Pán zla vrátil." řekl Remus. ,,Proč?" vyřkla Bella nechápavě otázku a předehnala tím Harryho. Něco z té staré Belly přeci jenom zůstalo. ,,Popletal si myslí, že Brumbál usiluje o jeho funkci." odpověděl jí Remus jednoduše. ,,To je šílený." zamumlala. ,,Nikdo si nemůže myslet že by Brumbál," ,,Jenže Popletl to nemá v hlavě v pořádku. Strach mu pokřivil a zatemnil zdravý rozum." přerušil Harryho rázně a při tom jemně Remus aby jim to vysvětlil. ,,Ze strachu dělají lidé strašlivé věci." řekl Remus pravdu kterou už Bella i její přátelé párkrát zažili na vlastní kůži. ,,Když Voldemort naposledy získal svou moc, podařilo se mu zničit všechno co je nám nejdražší. A teď se vrátil a ministr je ochoten udělat cokoli aby té pravdě nemusel čelit." pokračoval dál Remus a pohled mu při tom padl na ní. Byl mírně překvapen, že tuto konverzaci nijak nekomentuje. Jinde by říkala své názory, teď jenom zarytě mlčí.

,,Myslíme, že Voldemort chce znovu zbudovat armádu. Před čtrnácti lety měl obrovské množství následovníků a nebyli to jenom čarodějové ale i všemožní tvorové temnot. Usilovně sbírá síly a my se pokoušíme o totéž. Jenomže nová armáda není všechno o co mu jde." ujal se slova Sirius a byl by ještě pokračoval, kdyby ho Alastor Moody nepřerušil. Zřejmě říkal něco, co vědět nesměli. To ho nezastavilo. ,,Domníváme se, že Voldemortovi jde ještě o něco." snažil se to doříct. ,,Siriusi." v Alastorově hlase bylo slyšet varování. ,,O něco co posledně ještě neměl." zašeptal Sirius. ,,Myslíš, nějakou... Zbraň?" napadlo Harryho.

,,Tak dost! Je to přeci ještě dítě!" vykřikla paní Weasleyová rozhněvaně a sebrala Harrymu noviny. ,,Mluv ještě chvíli a můžou být všichni členy řádu!" řekla směrem k Siriusovi. Oba dva měli na věc jiný názor. ,,Ale já chci! Chci vstoupit do řádu. Pokud Voldemort chystá válku, chci bojovat." nedal se Harry a Sirius na něj s úsměvem mrkl. Podobali se jeden druhému víc, než se mohlo na první pohled zdát.