Bylo to opět pár dní. Pár těžkých dní, kdy jí všichni pomáhali. Všichni, kromě jejich nové ředitelky. Ano, i Snape jí mnoho věcí povolil, ač z jeho tváře nikdy nezmizela ta kamenná maska. Draco Malfoy se jí i nadále snažil promluvit do duše, qle kdykoli si toho všimli její tři přátelé, objevili se u ní a Malfoy změnil směr. Byla všem za všechno vděčná, ale nebylo to to pravé. Cítila se strašně. Ne jen kvůli situacím, ale se hlavně také musela konečně probrat. Přesněji řečeno se musela konečně změnit. Musela to být opět ta stará Bella která se ničeho jen tak nezalekla.

Mířila proto jedno nedělní ráno k lesu. Musela se odpoutat od toho, co se jí tam stalo. Kdyby to řekla ostatním, řekli by jí, že je blázen a zamkli by jí v pokoji. Nikdo tento rok pořádně nevěděl, jak se cítí. Nikdo nevěděl nic o tom, co se s ní děje. Nikoho by pořádně nenapadlo, jaké hrůzy vídá ve snech. Nebylo nic, s čím by se někomu chtěla svěřit. Nikdo nevěděl ani o tom, co jí Umbridgeová chtěla.

Ohlédla se smutně na hrad, který pro ní byl domovem a slabě si povzdechla. Pohlédla opět do lesa a zhluboka se nadechla. Udělala první krok, druhý, třetí a poté to šlo samo. Mířila pomalu po lesní pěšince a klepala se po celém těle. Snažila se to ignorovat a celkem se jí to dařilo. Do té doby, než jí ovanul studený vítr a větvičky kolem ní začali praskat. Byla už tak hluboko v lese, že jí od úst stoupala pára. Byla jí zima, ač měla svetr, kabát a šálu. Vytáhla hůlku a použila na sebe zahřívací kouzlo. Hned jí bylo lépe, ale strach měla stejný. Dávala si pořádný pozor na to, aby nesešla z cesty. Ta byla však méně a méně viditelná.

Zastavila se, když jí nepříjemně zabolelo v noze a opřela se o strom. ,,Do háje, to byl zase nápad." zasyčela. Na chvíli zavřela oči a o to pevněji stiskla svou hůlku. Zůstala takhle pár minut, ale to se na ní opět dostával chlad. Kouzlo přestalo účinkovat a jí to bylo už jedno. Nezajímalo jí to. Někoho ale ano. Zlatého jednorožce který se na ní díval z dálky. Šel teď pomalu za ní a díval se jí do očí. Na chvíli zapomněla, jak se dýchá a pomalu si stoupla. Jednorožec do ní strčil hlavou a ona s úsměvem vydechla.

,,To ty jsi mě zachránil?" zašeptala s úsměvem. Jednorožec sice neodpověděl, ale ona věděla, že jí rozumněl. Byl překrásný, to ano, ale teď ji zaujalo něco jiného - slabá zlatá záře která se objevila pod její rukou ve chvíli, kdy se jednorožce dotkla. Tělem se jí rozlilo teplo a pohltil jí pocit klidu a velkorysosti. Znovu se na jednorožce usmála. Byl mnohem vyšší než ona.

,,Aranelová!" uslyšela vzdálený křik a překvapeně se otočila. ,,Snape." řekla překvapeně. Jak věděl, že je v lese? ,,Draco, jsi si jistý, že to byla ona?" slyšela ho ke svému překvapení znovu. A zároveň protočila oči. ,,Malfoy." zasyčela nebezpečně a jednorožec stejně nebezpečně zařehtal. Pobaveně se usmála a to už na ní její profesor opět volal. ,,Budu muset jít." zamumlala a pohledem vyhledávala cestičku. Náhle nebyla ani stopa po tom teplu které před pár minutami pociťovala. ,,Musím jít ale nikde není cestička." otočila se na jednorožce a překvapeně se dívala, jak si kleká. Brzy pochopila a opatrně se posadila na jeho hřbet. Byl neobyčejně hebký. Stoupl si a cvalem se vydal na kraj lesa. Bála se ho pořádně držet, ale jak se zdálo, ani když ho zatahala, nevadilo mu to a tím se jí trochu ulevilo.

Když se však již blížili na začátek lesa, byli již na cestičce, zahlédla jejího profesora. ,,Draco, jdi zpátky do hradu." řekl nesmlouvným tónem hlasu. Draco měl ze svého kolejního profesora - a kmotra zároveň - veliký respekt a tak nic nenamítal a vydal se zpět do hradu. Jednorožec se zastavil a ona z něj seskočila.

,,Opatruj se." zašeptala a pohladila ho po hebké hřívě. Jednorožec dlouho neotálel a rozběhl se opět do temnoty lesa. Chvíli se za ním dívala a když se otočila, tyčil se nad ní Severus Snape.

,,Můžete mi říct, Aranelová, co jste dělala sama v lese?" začal ostře a ledově, ale ke konci svůj tón ovládl. ,,J-já nevím, pane." zakoktala se a ještě jednou se ohlédla. Po jejím jednorožci nebyla ani stopa. ,,Hádám, že máte štěstí, že je v tomto lese jednorožec, který je s vámi propojený." úšklíbl se a rukou mírně zatlačil do jejích zad, aby jí tak neverbálně přinutil do pohybu. Šel tiše za ní a až když byli znovu z lesa venku se zastavil.

,,Vím, že nejsem zrovna někdo, komu by jste se chtěla s radostí svěřovat, ale vím také to, že jste dost chytrá na to, ay jste si po vašem nepěkném zážitku uvědomila, proč do lesa jdete." shrnul to jednoduše a založil si ruce na prsou. Hluboce ae nadechla chvíli přemýšlela. ,,Máte pravdu. Vy nejste někdo, komu se chci svěřovat, ale to je každopádně každý tento rok. Každý má svých starostí až nad hlavu a se mnou by měli všichni akorát starosti. O to nestojím." řekla nakonec. ,,Starosti s vámi mají všichni právě pro to, že nikomu nic neříkáte." utrousil a Bella napodobila jeho gesto a založila si ruce na prsou. ,,Nevidím důvod to někomu říkat." zamumlala. ,,Myslíte si, že se naše nová ředitelka nepochlubila tím, že vás s největší pravděpodobností vyloučí? Tajnostmi se nic nevyřeší. Všichni pro vás chtějí to nejlepší, ale vy jim to moc neusnadňujete." tyto tři věty jí naprosto odrovnaly a spustila ruce podél těla. Brzy však nabrala znovu vítr do plachet a vzdorovitě se mu podívala do očí. ,,Od kdy se o mě staráte? Zajímají vás akorát vaši zmijozelové! Tak prosím běžte a nechte mě být." řekla naštvaně. Hlas se jí klepal a ani ona, ani on nevěděli zda hněvem či strachem. ,,Mluvíte jako někdo z mé koleje." odfrkl si místo toho a Bella se zamračila. ,,Skvělé, takže jste odkryl jedno z mnoha tajemství: nebýt několika vlastností, byla bych ve Zmijozelu." odsekla a naštvaně začala dupat nahoru do hradu. Díval se za ní a sledoval, jak k ní přiletěla její sova a ona jako pyšná paní pouze zvedla ruku. Sova jí na ní poslušně přistála a společně pokračovali. Bella očividně nevěděla, že o nerozhodnosti Moudrého klobouku věděl on, Albus Brumbál i Minerva Mcgonagallová. Překvapilo ho, že to dle tohoto neví její přátelé. Stejně jako mnoho dalšího, jak jasně zdůraznila.

Pohlédl nahoru a na Astronomické věži spatřil Dolores Umbridgeovou. Tu ženu nesnášel, o tom nebyl pochyb, ale musel dělat tak, jak ona si pískala. V hlavě se mu vybavil rozhovor s Brumbálem:

,,Isabella je velice tajemná a uzavřená. Alespoň co se týče těch, které nezná dostatečně. Mezi své nejbližší počítá pouze Harryho, slečnu Grangerovou a pana Weasleyho." odmlčel se na chvíli a Severus potlačil nutkání protočit panenky. Tohle slyšel již po několikáté a ředitele nikdy neomrzelo jejich rozhovory prodlužovat. ,,Hlavní je to, že právě kvůli tomuto se Isabella stává terčem mnoha zlých lidí. Lidí, co jí chtějí zničit. A to se jim daří." prohlédl si svého podřízeného a vesele se usmál. ,,Když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že jste si s Isabellou velice podobní, můj chlapče." usmál se na něj.

Nad tímto opět zakroutil hlavou a vydal se za svou studentkou, ignorujíc ředitelku.