S brekem utíkala do sovince. Umbridgeová na ní měla spadeno již pár dní, ale až dneska si jí k sobě zavolala a podrobila jí výslechu.

,,Jistě mi, má drahá, vysvětlíte, kdo byl všeho původcem. Pan Brumbál tvrdil, že on, pan Potter ho bránil, ale co by pro svůj vzor neudělal, že ano?" usmála se na ní mile její profesorka a bohužel i současná ředitelka. ,,Nechápu, na co přesně se mě ptáte." odpověděla upřímně a snažila se být statečná. Ovšem hlas se jí třásl a žena naproti ní to slyšela a chystala se jejího strachu dobře využít. ,,Koho to napadlo?" naklonila se k ní záludně. ,,Pan Potter? Pokud ano, neměli bychom to nechat bez povšimnutí." řekla s úsměvem, když Bella sklonila pohled. ,,Ne. Harry to nebyl, to já. Celé to byl můj nápad." řekla téměř okamžitě a uvědomila si, že vlastně ani nelže. Pronesla to tedy s čistým štítem. ,,Výborně," profesorka se narovnala a usmála se ,,takže můžete počítat s tím, že s panem Ministrem prokunzultuji vaše další studium, můžete jít." pokynula ale ona chvíli nehnutě seděla, než jí došlo, co jí vlastně řekla. Nechá jí zřejmě vyloučit. Do očí se jí draly slzy, které nechala stéct až když se rozběhla v uniformě ven.

Sesunula se na zem a uvědomila si, jaká je jí vlastně zima. Zima se mísila s bolestí, kterou pociťovala. Co s ní po tomto bude? Co z ní bude? Kde bude? Budoucnost si plánovala, ale teď ani nevěděla, zda tu bude za měsíc. Umbridgeová jí mohla poslat k Dominicovi lusknutím prstů. Při představě, že u něj bude každý den se jí udělalo špatně. Musela by studovat střední. Ovšem jakou a jak? On by jí to nedovolil. Bil by jí a stala by se jeho služkou a hračkou. Boxovacím pytlem, do kterého by si mohl kdykoli a kdekoli praštit.

Znovu se silně rovzlykala a ani nepostřehla slabé kroky.

,,Bello?" ozval se slabí hlásek který jí přinutil zvednout hlavu. ,,Cho. Co tu děláš?" zeptala se stejně tiše a setřela si slzu. ,,Viděla jsem tě sem běžet a vím, jak jsi teplomilná. Vzala jsem ti kabát." vysvětlila mile a dala jí ho kolem ramen. ,,Děkuji Cho." usmála se Bella a pokusila se uklidnit. Dívka si sedla vedle ní a podívala se na ní. ,,Umbridgeová?" zeptala se a ona pouze přikývla. ,,Bello, moc mě to mrzí. Všechno je to kvůli mně, ale já nechtěla. Zavolala si mě k sobě, že si chce promluvit o Lektvarech, dala mi sušenky a čaj," začala vysvětlovat, ale Bella jí přerušila. ,,Dala ti čaj?" vyhrkla a Cho nechápavě přikývla. ,,Veritasérum. Nalila do něj Veritasérum. Vždycky to tak dělala. Zapomněla jsem vám to říct. Je to moje chyba." pokračovala a schovala obličej do dlaní. ,,Nic si nevyčítej, prosím. Nemůžeš za to." naléhala na ní. ,,Ne. Můžu za to. A všem to vysvětlím. Ty mi ale slib, že nikomu neřekneš to, že jsem brečela. Ptali by se." podívala se na černovlasou dívku a ta nechápavě přikývla. Ponořili se do ticha, které přehlušovalo houkání sov.

,,Víš, hodně jsi se změnila. Všichni to říkají, bavil se o tom dokonce i Brumbál se Snapeem, ale až teď jsem si všimla, jak moc jsi se změnila. Jsi úplně jiný člověk." pronesla znenadání Cho a Bella se uchechtla. ,,Asi máte pravdu. Možná jsem se změnila." řekla vysíleně. Ani se neptala na to, kdy, kde a o čem přesně se Brumbál a Snape bavili o její změně chování. Stále jí to ale znělo v hlavě. ,,Bývala jsi... Byla jsi jako dvojčata Weasleyova, Harry, Hermiona a Ron dohromady. Viděla jsem v tobě ale i Zmijozel. Veselá, lehkomyslná, chytrá, statečná a drzá. Teď jsi... úplně někdo jiný. Laskavá, mesobecká, chytrá, ochotná. Je to zvláštní." rozpovídala se a zkoumavě se dívala do dálky. ,,To ráda slyším." úšklíbla se Bella. ,,Tak ti přece jenom něco zůstalo." řekla se smíchem Cho a Bella se k ní připojila.

,,Promiň mi Cho, jak jsem se k tobě chovala. Mělo by mi to dojít hned." povzdechla si a zaklonila hlavu dozadu. ,,Nemohlo ti to dojít, nikoho by to nenapadlo. Navíc si měla dost svých starostí. Nic se nestalo." pronesla mile a oklepala se. ,,Ale měli bychom jít." pousmála se a pomohla na nohy i Belle, která si začala sundavat  její kabát. ,,Nech si ho. Sluší ti." zastavila jí Cho. ,,Cho neblbni, je tvůj." namítla. ,,Bez diskuzí! Je to pozdní vánoční dárek." usmála se mile a Bella si s úsměvem kabát zapnula. Poté Cho silně objala. ,,Ale co ti dám já?" pronesla řečnickou otázku. ,,Nemusíš mi nic dávat. Někdy postačí hezká slova." usmála se a chytře na ní mrkla. ,,Pravý Havraspár." pousmála se Bella. ,,Děkuju moc, Cho." zvážněla, ale její společnice zakroutila hlavou. ,,To nic není." řekla pouze a obě dvě šli pomalu a opatrně dolů.