V županu a bosa mířila do kuchyně, aby si uvařila kakao a sedla se na své oblíbené místo v nejtemnějším koutu v knihovně - ve výklenku. Bývala tam teď často a všichni jí tam nechávali. Nikdo se netajil sle tím, že o ní má strach. To byl jeden z důvodů, proč teď vyhledávala samotu. Další byl ten, že zkrátka musela přemýšlet. A to hlavně o Malfoyovi. Nebylo by možné, že ji miluje i když tomu všechno nasvědčovalo. Rozhodně se k němu nechtěla mít a ve škole se mu bude nanejvýš vyhýbat. Jejím poděkováním ohledně Esme vše skončilo.

Posadila se k otevřenému oknu, s kakaem v rukou a čekala na Esmeho. Jeho jméno nebylo vybrané náhodou. Bylo mnoho jiných a krásnějších jmen které by vybrala a které by mu mohla dát, ale tohle jméno mělo i svůj význam, jak Hermiona vysvětlila všem, kterým to přišlo zvláštní. Dala mu ho proto, že když jí neochraňuje její opatrovník, bude jí ochraňovat její sova. A opravdu výhrůžně houkal na každého, kdo na ní sotva zvýšil hlas. Naštěstí jí ale poslouchal prakticky na slovo a tak to nikdy nenechala zajít dál než k houkání. To se ozvalo i teď - Esme proletěl kolem její hlavy a přistál jí na rameni.

,,Esme!" okřikla jemně svou sovu a ta utichla.,,Moc ráda tě vidím, Remusi." usmála se na muže, kterého si před tím nevšimla. Teď se na ní usmál a přikývl.,,Já tebe také, Bello. Mohu si přisednout?" a Bella si bez řečí poposedla a Esme odletěl ven. Remus se posadil vedle ní a zkoumavě si jí prohlédl.,,Ostatní se nezmiňovali o tom, že by jsi tu byla i v těchto ranních hodinách." poznamenal.,,Stejně tak se nikdo nezmiňoval, že bys přijel tak brzy." vrátila mu to a Remus se uchechtl.,,Měl jsem možnost, tak jsem jí využil." vysvětlil.,,Ach tak." usmála se mile a zamyslela se.,,Poslední dobou musím přemýšlet o samotě." řekla nakonec.,,I tak brzy ráno?" zeptal se mírně.,,Bello. Co se stalo? Taková si nebývala." pokračoval když se od něj odvrátila. Teď se ale podívala na něj.,,Lidé se mění." uchechtla se.,,Ne tak moc jako ty. Oba moc dobře víme, že se nikdo nezmění tak moc jako jsi se změnila ty." řekl mírně a podíval se na oblohu, na které se začali objevovat první paprsky slunce.

,,Za ty prázdniny jsem si uvědomila, jací lidé dokážou být." začala a přemýšlela, jak obejít všechno ohledně Dominica. Remus jí poslouchal a mezitím si jí zkoumavě prohlížel.,,Viděla jsem, co dokážou a spoustu věcí si uvědomila. Začala ksem víc vnímat věci kolem sebe." pokrčila rameny a zaháněla nepříjemné vzpomínky na její prázdniny. Představa, že se tam brzy bude muset vrátit jí děsila.

,,A v tom lese," začala znovu,,mnou cloumala taková hrůza, že i přes všechny nepřízně které mě potkali a teprve potkají jsem před sebou viděla lidi, na kterých mu záleží. A představa, že je tu nechám byla strašná. Bylo tam tolik věcí." povzdechla si a podívala se na Remuse. Ten chápavě pokýval hlavou a povzbudivě se na ní usmál.,,A potom jsem byla na kraji smrti. Nikdy jsem si nemyslela, že je smrr taková. I když jsem byla úplně zničená, na chvíli mě polil pocit štěstí. Jenom stěží se to popisuje." usmála se na něj a on jí úsměv oplatil.,,A potom se tam objevil ten jednorožec. Upřímně jsem si myslela, že už sním. Nebo že jsem mrtvá. Ale nebyla jsem a věděla jsem to. A strašně mě to mátlo. Viděla jsem zlatou záři a potom nic. Byla jsem živá." řekla s očima zeširoka otevřenými a opět se podívala na Remuse. Byl velmi zamyšlený a díval se přímo před sebe. Esme jí přisedl na rameno a zobákem jí jemně klovl do ucha. Jako by vycítil její smutek. Usmála se a pohladila ho po hebkém peří.

,,Je zvláštní, jak vždy unikneš o vlásek smrti." řekl nakonec Remus.,,Ale tahle zkušenost, smíme-li to tak nazvat, tě změnila." pokračoval.,,Nedokážu ti ro nijak vysvětlit." pokrčila rameny a na chvíli zavřela oči. Přemohla jí únava. A aby taky ne, když každý den naspala sotva pár hodin.

,,Běž si lehnout. Je ještě brzy. Nikdo ani nepozná, že jsi tu byla." zaslechla Remuse když byla v polospánku a s trhnutím se probrala.,,Jasně, děkuju moc za rozhovor. Bylo to příjemné." usmála se na něj mile a vstala. Esme jí přistál na rameni a ona se vydala do svého pokoje. Ještě se u dveří ale zastavila a otočila k Remusovi. S úsměvem mu zamávala a on jí na to odpověděl úsměvem.