,,Bello! Jak se cítíš?" sevřela jí Molly Weasleová v železném objetí které jí s mírným úsměvem okamžitě oplatila. Už byl podvečer, ráno jí její tri přátelé vzbudili a se vším pomohli. Moc s nimi nemluvila a oni se na nic nevyptávali. Zřejmě jim to přikázala madam Pomfreyová takže se co nejdřív vyptávat začnou. A ostatní s nimi, jen co budou všichni dospělí z doslechu. Byla si totiž stoprocentně jistá, že dospělí jim všem zakázali vyptávat se jí na něco z noci.

,,Ahoj Siriusi." usmála se na Harryho kmotra a objala se s ním. Nečekal na nic a sám jí sevřel v objetí. ,,Ahoj, Bello. Jsi v pořádku?" zeptal se jí a starostlivě si jí prohlédl. ,,Ano. Alespoň v rámci možností." uchechtla se a on pokýval s úsměvem hlavou.

,,Tak se běžte převléct a potom přijďte na večeři." usmála se na ně paní Weasleová a všem se rozzářili obličeje nad pomyšlení nad dárky. ,,Frede, Georgi, víte, co jsem vám říkala." slyšeli ještě říkat paní Weasleovou dvojčatům a potom se za nimi zapadli dveře. Měla opět pokoj s Hermionou a tentokrát u nich byla i Ginny. Ta teď ale byla ještě dole a tak Hermiona využila situace a obrátila se k ní.

,,Je ti dobře? Profesoři, pan a paní Weasleyovi a Sirius nechtěli abychom se o tom před tebou zmiňovali, takže kdyby ti to vadilo, tak nám do řekni, ale musím se tě na to zeptat." vyhrkla a Bella se usmála. ,,Už je mi lépe. Ještě že máme lektvary." úšklíbla se a okamžitě zvážněla. ,,Víte o všem?" zeptala se tentokrát Bella Hermiony a ta přikývla. ,,My a Weasleyovi, ale ti to nikomu neřeknou, to se nemusíš bát. Brumbál jim prý psal. Má o tebe strach. I Snape vypadal ustaraně." zamyslela se na chvíli a Bella si mezitím oblékla sukni .,,Prosím tě nad čím přemýšlíš? Snape je profesor, navíc mě musí hlídat." poznamenala Bella a Hermiona pokrčila rameny. ,,To je jedno. Ještě se potom ve škole podívám v knihovně. Myslím, že nám neřekli všechno." řekla místo odpovědi. ,,Půjdu s tebou, taky mám ten pocit." dala jí Bella za pravdu. ,,Asi o tom bude vědět celý Fénixův řád a pár profesorů." řekla Hermiona a Belliinu předešlou větu zcela ignorovala. ,,Co se tohohle týče, tak věřím, že Brumbál to neřekne nikomu o kom ví, že by to vědět neměl a o kom ví to, že bych nechtěla aby to věděl." usmála a v tu chvíli do pokoje přišla Ginny. Jejich hovor byl proto u konce a Bella s omluvením odešla dolů do jídelny kde už bylo jídlo, ale zahlédla také dárky a poznala tam i ty svoje.

,,Bello?" ozval se za ní Harry a ona se k němu otočila. Na sobě měl džíny a fialovou košili. Vlasy mu jako vždy trčeli všemi směry. ,,Ahoj Harry." usmála se na něj. ,,Jak je ti? Brumbál mi řekl o tom snu, jsi v pořádku?" skočila mu do řeči. Vlastně ani nezačal, ale na svou nejlepší kamarádku se usmál. ,,Jsem v pořádku. Za to pan Weasley ne." povzdechl si a podíval se na otce jejich zrzavých přátel. I Bella se na něj podívala. Byl na vozíčku, na hlavě měl obvaz, škrábanec a modřinu. I ruku měl zavázanou a druhou pohmožděnou, ale usmíval se na všechny kolem sebe. ,,Nemůžeš za to, Harry. Nesmíš se obviňovat. Je v pořádku a to je hlavní." obrátila se zpátky k Harrymu. ,,Ale co kdyby," ,,Žádné kdyby není, Harry. Teď jsme taky. Nesmíme se zabývat nějakým kdyby. " skočila mu do řeči a Harry jí bez varování pevně objal. Usmála se a objala ho nazpátek.

Vedle nich se ozvalo cvaknutí fotoaparátu a oni se tím směrem podívali. ,,Rone, co děláš?" zeptala se nechápavě Bella a pustila Harryho. Ron se s úsměvem díval do fotoaparátu a jeho zbylí sourozenci s Hermionou stáli za ním. ,,Moc vám to spolu sluší." řekl místo toho a oboum dvoum podal pohyblivou fotku Belly a Harryho. Ti se na sebe s úsměvem podívali a každý si fotku schoval do kapsy. ,,Tu si schovám." mrkla na ně a otočila se aby šla do jídelny, ale místo toho vrazila do Siriuse který za nimi stál s pobaveným výrazem. Bella povytáhla tázavě obočí a Harry se zašklebil. Jejich přátelé se zasmáli a Sirius se usmál. Byl to večer jaký by měl být všude. U Weasleových si vždy připadala jako doma.

,,Tak pojďte!" zavolala na ně paní Weasleová a tak všichni odešli ke stolu. Seděla mezi Harrym a Ginny a jídlo bylo jako vždy naprosto úžasné. Jinak se to ani popsat nedalo. Paní Weasleyvá pro ni byla jako matka, a to zkrátka i pro Harryho a Hermionu. Hermiona měla sice své rodiče, ale do světa kouzel nemohli tak, jak by si Hermiona přála. A právě když dojídali poslední pokrm, uvědomila si, jaké měla štěstí, že potkala tyto lidi. Že nedala na Moudrý klobouk, který tvrdil, že je srdcem i hlavou Zmijozel, ale zároveň i Nebelvír. Nebyla ani hloupá a jediná kolej, do které by nezapadla byl Mrzimor. Byla sice velice laskavá a přátelská, ale to jenom k těm, které považovala za své přátele. Ke všem ostatním byla - alespoň na začátku - velice nedůvěřivá. Moudrý klobouk byl odhodlán dát jí do Zmijozelu, nebo Nebelvíru, ale přikláněl se ke Zmijozelu, kam by se se svou složitou povahou hodila. Málo který Zmijozel je ale tak vnímavý, ochotný, laskavý a nebojácný jako je právě Bella.

,,Tak a je čas na dárky!" zvolala paní Weasleová nadšeně když viděla, že všichni dojedli. Jediným mávnutím hůlky nechala zmizet všechno nádobí ze stolu a místo toho to nahradili dárky. Každý měl před sebou svou hromádku. Bella se rozhodla, že začne od toho nejmenšího.

Jako první dárek rozbalila stříbrný řetízek na krk se smaragdem. Byl od Harryho, kterého okamžitě objala a mnohokrát mu poděkovala. Od Rona dostala dvě knížky od její oblíbené spisovatelky. Od Hermiony dostala také knížku, ale o Kouzelných tvorech. Poslední do její sbírky. Ta fantastická zvířata ji uchvacovala, ale nebylo to takové, aby je studovala dál. Alespoň prozatím ne. Ginny jí dala šedé tílko se světle zeleným svetříkem na který tak dlouho koukala, ale nikdy si ho nekoupila. Hagrid jí poslal vyřezávanou postavičku hypogrifa. Usmála se nad tím a rozhodla se, že mu poděkuje jen co se naskytne vhodná příležitost. Dvojčata jí dali krabičku s nejnovějšími výrobky a pan a paní Weasleyovi jí dali pletený svetr - který dostali i všichni ostatní - a mnoho sladkostí. Jak jí s oblibou říkávali - měla by víc jíst. Nejvíc jí překvapil ten nejmenší dárek, kterého si nejprve nevšimla. Byl od Siriuse a v krabičce se nacházel drobný prstýnek se zlatým kamínkem, který připomínal jednorožce.

Ona dala k Vánocům Harrymu novou sadu na údržbu koštěte, když viděla, v jakém stavu je. Ginny dala nějaké oblečení o kterém věděla, že se jí bude líbit. Ronovi nové vydání knihy o jeho nejoblíbenějším družstvu Famfrpálu a pár kartiček které mu chyběli. Dvojčatům nové věci od Taškáře, Hermioně nová vydání knih o obraně proti černé magii, panu a paní Weasleyovým ručně malované skleničky, které se u nich často rozbíjeli a už ani po kouzlech nevypadali tak pěkně. Hagtidovi poslala slabou příručku o dracích, které miloval. Sám měl totiž v prvním ročníku jednoho, než se na to přišlo. Siriusovi dala knížku, poněvadž jí nic jiného nenapadlo.

,,Siriusi?" obrátila se k muži který celé dění pozoroval ode dveří a teď se podíval na ní. ,,Ten prstýnek je překrásný! Opravdu strašně hezký a taky tě jistě musel stát spoustu peněz." podívala se na něj a on se uchechtl. ,,Neměj strach, našel jsem ho tady v domě. Tobě, Harrymu, Ronovi i Hermioně jsem dal věc, kterou budete moc pořád nosit u sebe, a zároveň vás bude spojovat. Každá má svou barvu, i nějaký tvar. Když se jeden z vás bude nacházet v nebezpečí, ti zbylí tři to poznají tak, že se jejich věc rozzáří." vysvětlil. ,,To je úžasné." vydechla min s úsměvem a prstýnek si nasadila. ,,Je opravdu moc krásný, ale... jednorožec?" podívala se na něj. ,,Ač mi to možná nebudeš věřit, je to jenom náhoda." zasmál se a Bella ho objala. ,,Děkuju Siriusi." řekla ještě jednou, než odešla zpátky ke stolu. ,,A teď hlavní přípitek," začal pan Weasley a všichni se na něj podívali ,,patří Harrymu Potterovi, bez kterého bych tu už zřejmě nebyl. Na Harryho!" napil se ze své skleničky a usmál se na Harryho. ,,Na Harryho!" zopakovala spolu s ostatními a na svého kamaráda se usmála.

Ještě dlouho do noci seděli ona a Hermiona u Harryho a Rona v pokoji všichni na jedné posteli a povídali si o všem možném. Věděla moc dobře, že se přemáhají aby se jí nezeptali na něco z té noci.

,,Tak se už ptejte." řekla když seděli tiše a dívali se na ní. Nejdřív to vypadalo, že se jí přece jenom na nic nezeptají, ale to by nebyli oni.

,,Ty si vážně nepamatuješ, kdo tě tam odnesl?" zeptal se Ron a ona sklopila pohled. ,,Nesmíte to nikomu, opakuji nikomu, nikdy říct." podívala se na ně a oni automaticky přikývli. ,,Malfoy." vydechla nakonec a oni se uvolnili. Zároveň se zatvářili tak, že se bála aby aby jim z očí nezačali šlehat blesky.

,,Ten parchant." zavrčel Ron. ,,Rone!" napomenula ho Bella. ,,Ne Bello! Ron to nemohl říct líp." zastala se Rona okamžitě Hermiona. ,,Pochop, že jsi to nemusela přežít." doléhala na ní dál. ,,Až se mi dostane pod ruce," ,,Tak budeš dělat jakoby nic." skočila Bella Harrymu do řeči když jí předběhl v odpovědi. ,,Vy to nechápete?" podívala se na ně a protočila oči, když zakroutila hlavou. ,,To já jsem ta, kterou Malfoy miluje. Udělal to proto, aby se o tom nikdo nedozvěděl." vysvětlila. ,,Ale možná o tom už bude vědět celá škola, nýbrž se Zabiny zmiňoval o obědě, tuším li správně." neodpustila si Hermiona. ,,To je jedno. Kvůli němu už mohla být mrtvá!" vyhrkl Harry. ,,Už jsme jí mohli plánovat pohřeb." zamumlal Ron ponure. ,,Díky Rone." zamumlala Bella ironicky a opět se ponořili do ticha.

To ale netrvalo dlouho. Všichni leknutím nadskočili, když se ozvalo klepání zobáku o sklo okna. Hedvika se probudila a nepříjemně zahoukala. Všichni se podívali k oknu. Dívali se na krásnou sovu pálenou, která se dívala přímo na Bellu a v zobáku měla obálku. A proto, že se dívala na Bellu se ona jako první zvedla a došla k oknu které otevřela. Sova vlétla do pokoje, dvakrát se proletěla pokojem a přistála Belle na rameni.

,,Ta je krásná." zašeptala Hermiona. ,,A má u sebe nějaký dopis." poukázal Harry na dopis a Bella mu ho v tichosti podala a pokynula mu, aby četl.

,,Drahá Isabello. Ber tuto sovu jako mou největší omluvu i jako můj dárek k Vánocům. Tohle mi zřejmě nikdy neodpustíš a já ti naprosto rozumím. Děkuji ti ale, že jsi to nikomu neřekla. A to nepočítám tvé nejlepší přátele, kteří už to zřejmě všechno vědí. Krásné Vánoce přeje DM. Ps.: Zbytek věcí máš u tvého kufru, kam jsem je přemístil. Sova je sameček a můžeš mu dát jméno jaké chceš." přečetl Harry dopis. ,,Draco Malfoy. No páni. Ten hajzl tě málem zabije a potom ti dá dárek. Je na hlavu." úšklíbl se Ron. Harry koukal do dopisu a na Bellu se sovou. A Hermiona nevěděla, co by měla říct. ,,To je ale důkaz toho, že Bellu opravdu miluje. Já bych mu být tebou alespoň poděkovala." řekla nakonec. ,,To poděkuju, ale nic se tím nezmění." přitakala Bella okamžitě a už přemýšlela o jméně pro sovu.

,,Holky co blbnete? Malfoy a někoho milovat? Nebuďte směšné! Navíc je sice hezké, že ti dal sovu, ale nic to nemění." stál si Ron tvrdohlavě za svým. ,,Souhlasím s Ronem. Ale poděkovat by mu měla. Od Malfoye je to víc než šlechetné." připustil Harry, položil dopis na stůl a podíval se na Bellu, která se dívala do očí své nové sovy. ,,Tak jak se bude jmenovat?" zeptal se klidně aby odlehčil situaci a Bella se na ně konečně podívala.

,,Esme." řekla po chvíli. ,,Není to ženské jméno?" zeptal se Ron zvědavě. ,,Někde možná ano, ale častěji se uvádí jako mužské. A navíc ke to jméno jednoho z andělů. Znamená to laskavý ochránce." vysvětlila okamžitě Hermiona a Bella se na ně všechny usmála.

,,Tohle jsou krásné Vánoce."