Uběhl opět zhruba týden po tom, co se připletla k rozhovoru ředitele a Umbridgeové. Nikomu o tom neřekla ale profesorce se vyhýbala jak čert kříži a Harryho táhla vždy s sebou. Zároveň ho v hodinách napomínala a kopala do nohy kdykoli byl drzý. A i když měl ze začátku plno otázek a bolavou nohu, již si nestěžoval a spolupracoval. Zřejmě mu došlo to, že se něco děje a proto začal chránit i on Bellu.

Dnes oba dva mířili na poslední hodinu než začnou vánoční prázdniny. Zima už v Bradavicích začala dříve. Všechno pokryl bílý načechraný sníh, studený vítr jim všem cuchal vlasy a mráz je štípal do tváří. Bylo to krásné roční období a jako každý rok, tohle byl poslední den učení. Následující den budou mít volno aby si zabalili a se všemi se rozloučili.

,,Tuto hodinu budeme opakovat všechna kouzla, co jsme se naučili. Od těch nejlehčích po ty nejtěžší." řekl Harry když si získal pozornost všech a na všechny se zářivě usmál. Měl z nich všech radost. Nejen že se všechno naučili, ale nikdo na ně nepřišel. I když měli někteří samozřejmě podezření. ,,Začneme kouzlem Expeliarmus a postupně můžete ve dvojicích pokračovat." řekl tedy a všichni si začali hledat své dvojice. Ron byl s Nevillem a ona byla s Hermionou. Harry s nimi pouze někdy cvičil. A Ron s Hermionou odmítal cvičit od té doby, co ho přede všemi porazila v kouzle Mdloby na tebe. Fred a George mu to ještě s radostí připomínali.

,,Co kdybychom udělali jenom přátelský souboj?" navrhla Hermiona když Bella opět lenivě vykouzlila štít které kouzlo pohltilo. ,,Skvělý nápad." ožila najednou a usmála se. ,,Začínáš." oplatila jí Hermiona její nadšení.

,,Expeliarmus!" začala Bella jednoduchým kouzlem, ale to Hermiona hravě zvládla. ,,Pouta na tebe!" vykřikla Hermiona ale v tu samou chvíli na ní Bella seslala kouzlo Mdloby na tebe. Kouzla se střetla a odrazila obě dvě dívky. V okamžiku u nich byl Harry i Ron a byli opravdu překvapení, když zjistili, že se obě dvě dívky smějí.

,,Jsme v pořádku." řekla Hermioma když se obě dvě dívky uklidnili. ,,To je dobře. Hermiono chtěl jsem tě poprosit o to, zda by jsi nepomohla Nevillovi." řekl Harry a zoufale se podíval na jejich kamaráda. Podívali se na něj všichni. Chudák Nevill stále nezvládal kouzlo Expeliarmus. Bella si ale nemohla nevšimnout toho, jak Ronovi cukají koutky. Zamračila se a dala mu mírný pohlavek. Nejen Ron ale i Hermiona a Harry se na ní nechápavě podívali. ,,Nesměj se mu! Problém je v tom, že má strach a nevěří si." napomenula ho a dala si ruce v bok. ,,Ale no tak." zamumlal bledý Ron a jejich dva společníci se krátce zasmáli.

,,Jdu za Nevillem." řekla poté Hermiona a zmizela v davu jejich spolužáků kteří mezi sebou bojovali. Harry odešel hned za ní aby pomohl Cho.

,,Harry je teď u Cho dost času, nemyslíš?" nadhodil Ron a ona pokrčila rameny. ,,To je přeci jehi věc." usmála se mile a v tu chvíli jí kolem hlavy prosvištěla hůlka kterou stihla chytit a podívala se směrem odkud přiletěla. ,,Páni. Neville?" zašeptala překvapeně ale s úsměvem na tváři a s Ronem za zády se vydala k Nevillovi který tomu stále nemohl uvěřit. Podala mu hůlku a krátce ho objala. Měla radost i za něj.

,,Tak jo! Myslím, že je čas končit! Chtěl bych vám už jenom říct, že jste všichni skvělí, vážně naprosto úžasní. Dokázali jste toho spoustu a všichni jste se zlepšili." usmál se na ně Harry zářivě a všichni mu úsměv oplatili. ,,Takže se uvidíme po Vánocích a ti co budou moct můžou trénovat." ukončil ticho které začínalo být dlouhé a studenti začali pomalu odcházet. Ještě se ale otočila k Harrymu, Ronovi a Hermioně.

,,Musím ještě do knihovny, uvidíme se ve věži." usmála se na ně a odešla ven. Knihovna byla poměrně blízko a tak tam byla za chvíli. Potřebovala knihu o hvězdách, které bylo omezený počet a madam Piencová slíbila, že jí knihu když tak schová. Od té doby, co profesorka Trelawneyová nemohla učit byl jejich profesorem kentaur Firenze. A jak již je u kentaurů zvykem, četli ve hvězdách a i když se učili různé teorie, hodiny byli pro všechny zajímavé. Bella byla jeho oblíbenkyní a to pár lidí naštvalo - především Parvaty a Levanduli, které obdivovali jejich bývalou profesorku a chodili jí často navštěvovat. Ani Firenzeho ale neměli všichni rádi a ti co ho rádi měli byli nešťastní z toho, že profesor tak často chybí. Umbridgeová nesnáší křížence a jedině Brumbál dokáže Firenzemu domluvit aby na hodinu přišel. Jenže i pro Brumbála je to těžší a těžší, poněvadž ani Firenze nechce snášet profesorčin hněv.

,,Dobrý večer." pozdravila knihovnici šeptem a usmála. ,,Dobrý večer, slečno. Jdete pro tu knihu, že ano?" zeptala se jí knihovnice madam Piencová a bez odpovědi popadla knihu kterou Belle slíbila a podala jí. ,,Ano, moc vám děkuji. Zatím nashle." rozloučila se Bella a odešla z knihovny. Jen tak letmo zalistovala knihou. Spokojeně se usmála a knihu zavřela. Firenze na ně byl velmi mírný a to hlavně ohledně úkolů.

Dala knihu do tašky a zatočila za roh. Náhle ale zastavila a dívala se na temnou siluetu která se před ní objevila. Zachvátila jí panika a ta de ještě zdvojnásobila když si všimla, že neznámí má hůlku v ruce a ona jí má v tašce. Zhluboka se nadechla a na chvíli zavřela oči a znovu je otevřela.

,,Kdo jsi?" zeptala se toho, kdo stál stále skryt ve stínech a na chvíli zatajila dech. Neodpověděl, ale začal se k ní pomalu přibližovat a ona zase couvat. Vypadalo to, že jde k ní, ale šel pouze k oknu, aby si stoupl do svitu měsíce, který již svítil na noční obloze. Ani si neuvědomila, že se setmělo. Dny v zimě v Bradavicích vždy rychle ubíhají.

,,Ty?" zašeptala překvapeně a pohlédla do jeho šedých očí. Překvapeně mrkla, když se všimla, jak se mu ruce třesou, na tváři má zaschlé slzy a ty se mu i třpytí v očích. Znovu se jí vybavil jeho rozhovor s Zabinym kterého byla nechtěným svědkem a pochopila. ,,Draco," na chvíli se zasekla, také sama překvapena z oslovení ,,vím, co chceš udělat. Ale prosím, nedělej to. Nemusíš to přeci dělat." zašeptala nadějně. ,,To se pleteš. Nemůžeš to pochopit, já to musím udělat. Nechci, ale musím. Nikdo se to nesmí dozvědět. Byl by to můj i tvůj konec." řekl třesoucím se hlasem a na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl. ,,Nikdo se nic nedozví, slibuji. Jenom to nedělej, prosím." prosila zoufale a hlas se jí třásl strachem a potlačovanými vzlyky. Odolávala touze kleknout si na kolena. Draco teď otevřel oči a chvíli se na ní nehnutě díval, než zakroutil hlavu. ,,Promiň, Bello." stěží ho slyšela jak potichu mluvil a strnula hrůzou, když pozvedl hůlku.

,,Mdloby na tebe!" vykřikl a to bylo to poslední, co slyšela. Ještě než ztratila vědomí zahlédla jeho tvář, jak mu oo ní stéká jedna jediná slza.