,,Tak co je?" nevydržela to a otočila se za sebe, kde strnul překvapený Malfoy. Sledoval jí, ale nečekal že by ho tak nečekaně odhalila. Najednou uvěřil tomu, co mu říkala Umbridgeová - že se změnila. Nevěřil však tomu, že je nebezpečná. Ať patřil do jakékoliv klubu, svůj názor si jen tak vzít nenechá.

,,Nic." odpověděl automaticky a ona se nehnula z místa. Obezřetně ho sledovala. Každý jeho pohyb rentgenovala. ,,Tak fajn. Co máš ty a tvá banda budižkničemů za luben?" protočil panenky když s sebou trhla. Sice ho zajímalo, co se to s ní děje, ale nemohl se znemožnit když mu za zády byl i Filch a pár dalších studentů ze Zmijozelu. ,,Za prvé: nemáš se za mnou co plýžit, za druhé: nejsou to budižkničemové a za třetí nemáme nic za luben." řekla s tou největší dávkou odvahy kterou dokázala sebrat. Měla sice strach, ale nenechá ho aby jí strašil pořád. 

,,Tak mě nech jít s tebou." začal se k ní přibližovat a ona pohotově vytáhla hůlku. ,,Už ani krok." řekla a dívala se na to, jak překvapeně zvedl ruce a o krok ustoupil. Představoval pro ní - a mnoho jiných - hrozbu. Ruka se jí třásla ale na to nebrala ohledy. ,,Nech mě i mé přátele být. Nic neděláme." řekla zcela vážně.

Malfoy si užíval její strach. Byl to první rok co se ho bojí  a měl by toho využít. Bohužel teď měla hůlku a on neměl možnost si jí vzít také. A ani Filch nemohl nějak zakročit poněvadž by se prozradili.

,,Bello!" zpoza rohu k nim najednou přitančila Lenka. ,,Pojď, chtěli jsme jít do knihovny!" chytila jí nadšeně za ruku a překvapeného Malfoye ignorovala. I Bella byla překvapená ale brzy pochopila a s úsměvem se za Lenkou rozběhla. Běželi rychle a tak na hodinu doběhli přesně na čas.

,,Lenko, Bello? Co se stalo dneska? Jste v pořádku?" zeptala se Hermiona udýchných dívek. ,,Malfoy." hlesla Bella a obrátila se k Lence. ,,Děkuju za pomoc." usmála se na Lenku, která byla opět zasněná. ,,Není za co." řekla pouze a odběhla pryč - nejspíš za Ginny.

,,Musíš si dávat pozor, Bello." kárala jí Hermiona a Bella protočila panenky. ,,Já se snažím, Hermiono! Ale nebudu sedět na zadku zalezlá v komnatách a číst každé ráno noviny abych věděla co se děje ve světě jenom proto, že se budu bát vylézt z pokoje protože na mě na každém rohu číhá Malfoy a jeho kumpáni nebo Umbridgeová!" vykřikla naštvaně. Hermiona několikrát rychle zamrkala a všichni se na ně otočili. Nikdo neměl slov, ani Hermiona která měla obvykle odpověď na všechno a pro všechny.

,,Sakra co blbnete? Nemůžete tu takhle křičet!" proběhl k nim Harry a v závěsu za ním Ron. ,,Malfoy už se tě tak snaží dostat. Nesmí o tom nikdo vědět." sykl Ron. ,,Hele já vím, jasné? Jenže je těžké to udržet když ke toho tolik." řekla už klidným hlasem a zahanbeně sklopila hlavu. ,,Omlouvám se Hermiono, je to těžké." zašeptala a podívala se na ně. ,,Omlouvám se vám všem." pohlédla i na Harryho a Rona. Harry na nic nečekal a silně jí objal. Okamžitě mu objetí oplatila a zabořila obličej do jeho svetru.

,,Myslím, že dneska by sis měla odpočinout." usoudil nakonec Harry. Byla pravda že Bella se jim poslední dobou ztrácela před očima. Škola jí dávala pořádně zabrat, v noci nemohla spát, Umbridgeová si jí neustále volala, Malfoy na ní měl spadeno a téměř každý den trénovali. Bella byla možná ještě před rokem ta, která se nebojí prosadit si svůj názor, ale vždy to byla citlivá a křehká dívka. A letošní rok dvojnásobně. Věděla, že ona za to nemůže - a ostatní to věděli také - ale připadala si trapně a o to víc zranitelně.

Harry jako by jí četl myšlenky. ,,My to chápeme, Bello." usmál se na ní a ona mu úsměv opětovala. ,,A mimochodem  kouzlo Protego ty skvěle ovládáš." dodal aby jí přesvědčil a ona ho znovu objala. ,,Děkuju Harry." řekla dojatě a ostatním vesele zamávala.

Když opatrně vyšla, odběhla dál a houboce se nadechla. Všechna tíha z ní najednou spadla a ona si zkontrolovala tašku. Vydala se dál na cestu a cestou se rozhlížela kolem sebe a ještě častěji za sebe.

,,...musíte uznat Albusi, že se pan Potter a slečna Aranelová chovají nad míru podivně." zaslechla dobře známí hlas a rychle uskočila znovu za roh. Opatrně nahlédla a spatřila profesora Brumbála a Umbridgeovou. Nebylo překvapením, že je profesorovi společnost profesorky nepříjemná.

,,Tento rok je pro všechny studenty pátého ročníku obtížný, to jistě víte. Navíc Harry a Isabella měli minulý rok i prázdniny velmi obtížný a každý to zvládá jinak." odpověděl profesor a nenápadně mrkl jejím směrem. Bella se jenom pousmála a přikývla. Věděla, že Brumbálovi nevadí to, že je slyší. 

,,Panu Popletalovi se ale nelíbí to, jak se tito dva studenti chovají. Mezitím co pan Potter je výbušný a leckdy i agresivní, slečna je uzlíček nervů s nepředvídatelným chováním." podotkla pohoršeně. ,,Nesmysl, Dolores. Harry i Isabella jsou velice nadaní studenti." začal odporovat a nevadilo mu ani to, že na dámu z Ministerstva zvýšil hlas. ,,Předem vás varuji, Brumbále. Pokud se jejich chování nezlepší, pan ministr je vyloučí ze školy." usmála se na ředitele sladce a odešla pryč.

,,Myslím, že se budete muset vy i Harry paní profesorce vyhýbat, Isabello." řekl když byla profesorka pryč a ona vylezla ze svého úkrytu. ,,Myslíte, že bychom mohli být opravdu vyloučeni?" zeptala se s obavou. ,,Obávám se, že paní profesorka a pan ministr jsou schopni všeho. Proto tě prosím, Isabello - dohlédni na sebe i na Harryho." během řeči k ní došel a ona přikývla. ,,Slibuju." hlesla. To, že jí je schopná profesorka a ministr vyloučit - a spolu s ní i Harryho - jí vyděsilo a překvapilo zároveň. ,,Hodně štěstí." poplácal jí po rameni a prošel kolem ní.

,,A Isabello?" zavolal na ní ještě a počkal, dokud se neotočí. ,,Dávejte si pozor na to, kdo vás vidí." řekl a opět se dal na cestu. Překvapeně za ním koukala a když zaslechla klapot podpatků, rozběhla se.