Byla Sobota když mířila na další hodinu, ale musela se zastavit u Velké síně.

,,Je to blbost, nemyslíš?" objevila se Cho vedle ní a Bella přikývla. Nebylo tajemstvím že ji i Cho si Umbridgeová pěkně podala a to hned několikrát. Zřejmě i proto se tolik sblížili. ,,Jo, to tedy je. Vyšetřovatelský sbor, pěkná hovadina." neodpustila si ten výraz Bella a vydala se znovu se znovu do sedmého patra. Cho neváhala a vydala se za ní.

,,Jdeme pozdě." začala havraspárka panikařit. ,,Klid, to Harrymu vadit nebude. Spíš se bude strachovat, zda se nám něco nestalo." uklidnila jí Bella a ohlédla se za sebe. Od té doby, co jí Draco Malfoy naznačil to, že pokud prozradí jehi rozhovor se Zabinym jí zabije se měla obzvlášť na pozoru. Bylo to taky pro to, aby s sebou neměla neustálý doprovod. Harry ještě před pár dny trval na tom, že bude chodit všude s ní. Hodně se teď staral o ostatní, jako správný profesor mu záleželo na blahu jeho ,,žáků", ale bylo na čase aby se začal starat hlavně o sebe samého, poněvadž svým chováním opět připomínal sopku co má každou chvíli explodovat. Opět byl několikrát u Umbridgeové a plno profesorů mu muselo strhnout body aby se uklidnil a bral onu situaci vážně. Ať se s ním dělo cokoli, nebylo to vůbec dobré a Bekla už začínala plánovat, kdy s tím zajde za nějakým jemu blízkému. A hlavně dospělému, ti jí dokáží poradit víc.

,,Když myslíš." pokrčila Cho rameny a Bella jenom přikývla. Energie zmizela stejně rychle, jako se ráno objevila. Možná že kdyby dnes neměli další hodinu, zalezla by si do postele a dospala předešlé noci, kdy se jí moc spát nedařilo. Vždy když byl úplněk, hůř se jí spalo. Většinou proto vzpomínala na noc úplňku ve třetím ročníku, vzpomínala na Remusovu proměnu nebo myslela na jejího bývalého profesora, který musel odejít kvůli tomu, jaký je. Nevadilo jí to, že je vlkodlak. Podle ní to byl nejlepší profesorkl Obrany proti černé magii kterého kdy měli nebo mít budou.

Čísi silná ruka jí znenadání popadla za loket a stáhla jí za roh. Stejně tak i Cho a naštěstí žádná z nich nevykřikla, protože je dvojčata zachránila před Filchem, který právě usedal na předem připravenou židli u starého stolu. Na stole ležela bomboniéra ve tvaru srdce a s fialovou mašlí na víku.

,,Nejsou to snad vaše zákusky!" sykla Bella vyděšeně když Filch vyndal první zákusek a s chutí se do něj zakousl. ,,To má za to, že nás tak hlídá." úšklíbl se George a Cho fascinovaně sledovala, jak Filch s křikem utíkal pryč a na tváři se mu již objevovali puchýře. Byl to nechutný pohled, ale rozhodně si to zasloužil, v tom musela s dvojčaty souhlasit. ,,Jestli na vás Umbridgeová přijde, jste v maléru." neodpustila si Bella když mohli vylézt zpoza rohu. ,,I kdyby nám prohlédla tašky, nic v nich nenajde. Jsou speciálně začarované." prohlásil vesele Fred. ,,A mimo to by při snídani našla podobné bonbóny a příště by si pořádně rozmyslela to, komu poleze do tašky." dodal George a ona zakroutila hlavou. Umbridgeová byla mrcha a nesnášela ji, ale dvojčata si zadělávala na pěkný problém.

Cho z jejich debaty moc moudrá nebyla, ale poněvadž byla neobyčejně chytrá, brzy jí došlo o čem se tak zhruba bavili a sdílela Belliin názor. O jejich zákuscích už slyšela hodně věcí a několik jich i viděla a ne vždy to byl pěkný pohled. ,,Bella má pravdu." podpořila svou novou kamarádku a opětovala jí její úsměv. Dvojčata tuhle nastávající hádku raději zatrhla a vydala se ke stěně, kde se objevili velké dveře a mohli tak vejít do Komnaty nejvyšší potřeby. Byli jako poslední a měli nemalé zpoždění.

,,Kde jste byli? Už jsme měli strach!" přiběhl k nim Harry a zkontroloval je pohledem. Nemohla si nevšimnout toho, jak se Cho uculila a sklonila hlavu, snad aby nebyli vidět její červené tváře. Harry na Cho chvíli utkvěl pohledem a když se podíval na Bellu, ta nadzvedla obočí. Tentokrát zrudl Harry. ,,Klid. Jenom jsem se zbavili Filche." pronesla dvojčata tajemně a Bella se uchechtla. ,,Nedivila bych se, kdyby nás objevili. Bylo to nedomyšlené." upozornila Harryho. ,,Ale no tak, Bello." zaúpěl Fred. ,,Jindy by jsi mu to nabídla osobně." přitakal George. ,,Přesně. Co se stalo přes ty prázdniny tak strašného, že nám nechceš pomáhat dělat blbosti?" pokračoval Fred a Bella se zarazila. Nejen že Fred přiznal, že dělají blbosti, ale vzpomínky se jí okamžitě vrátili a na ní se podívali všichni přítomní. Dívala se dlouze před sebe a nevšimla si tak Ginny která do dvojčat strčila a zakroutila hlavou.

,,No tak dobře, pustíme se do kouzel." řekl rychle Harry a cestou doprostřed všeho dění stihl věnovat Ronovi a Hermioně významný pohled, který jasně naznačoval to, že s tím budou muset něco udělat. Všechny je trápilo vidět Bellu jak se bojí a skrývá tak silné tajemství, ač byla zcela očividné, že by jim to nejradši řekla. Nemohla - něco jí v tom bránilo.